10 C 105/2021-64 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 11.8.2020 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel se žalovaným dne 9.9.2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč Tyto finanční prostředky se žalovaný zavázal vrátit ve lhůtě do 10.10.2014, což však neučinil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21.12.2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení činil dluh žalovaného částku 2 000 Kč a nebyl uhrazen ani na základě upomínky žalobce. Žalobkyně i žalovaný byli podle § 115a o.s.ř. vyzváni, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda se výslovně vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že nemají proti tomuto postupu námitky a rozhodne věc bez nařízení jednání. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], uzavřel se žalovaným dne 9.9.2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 10.10.2014 (prokázáno smlouvou o zápůjčce, obchodními podmínkami, příkazem k úhradě, výpisem z účtu). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21.12.2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván (prokázáno předžalobní upomínkou, dokladem o odeslání). Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „občanský zákoník“). Tím, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tyto finanční prostředky ve sjednané lhůtě vrátit, což však neučinil. Postoupení pohledávky se řídí ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby), když jejich výše je dána ust. § 14b bod 1 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř. a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky), a dále DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů. Celková výše nákladů řízení tedy činí 1 489 Kč a byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).