26 C 272/2020-40 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 23.6.2020 domáhala, aby soud uložil žalované povinnost vyklidit jednotku [číslo] vymezenou podle zákona o vlastnictví bytů, způsob využití byt, nacházející se v 7. podlaží budovy [adresa], č. o. [anonymizováno], která stojí na pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], na adrese [adresa žalobkyně a žalované], zapsanou v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí]. Žalobkyně uvedla, že v souladu s příslušnými právními předpisy vykonává práva a povinnosti vlastníka bytu. Předmětný byt užívala [celé jméno žalované] (dále jen„ nájemce“) na základě Smlouvy o nájmu bytu zvláštního určení [číslo] [spisová značka] ze dne 6.11.2017 (dále jen„ smlouva“), která byla uzavřena mezi žalobcem jako pronajímatelem a nájemcem na dobu neurčitou, a to ode dne podpisu smlouvy. Vzhledem k úmrtí nájemce dne [datum] nájem bytu skončil k tomuto dni. Na základě skutečnosti, že žalovaná je dědičkou výše uvedené, a jelikož žalovaná předmět nájmu užívá, byla pronajímatelem sepsána výzva, a to dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ve které žalovanou vyzývá k vyklizení předmětu nájmu a jeho následnému předání pronajímateli prostřednictvím správcovské [právnická osoba] a.s., a to nejpozději do tří (3) měsíců ode dne jejího obdržení, přičemž žalovaná si výzvu převzala osobně ještě téhož dne. Žalovaná uvedený byt žalobkyni ani po opakovaných výzvách nepředala, nevyklidila jej a nadále ho užívá bez právního důvodu. K námitkám žalované žalobkyně uvedla, že není pravdou, že žalovaná přišla o trvalý pobyt, neboť je evidována na adrese [adresa žalobkyně a žalované]. Žalobkyně nemůže ani potvrdit, že žalovaná dlouhodobě obývala předmětný byt, když nikdy nebyla nahlášena jako člen domácnosti. 2. Žalovaná uvedla, že byt chtěla vyklidit do [datum]. To se jí však nepodařilo. Je jí 76 let a obstarávání přestěhování je pro ni v souvislosti s coronavirem velmi těžká. S matkou žila ve společné domácnosti a pečovala o ni. Tím v České republice přišla o trvalé bydliště. Nikdy žalobkyni nesdělila, že nehodlá byt vyklidit, jen předpokládala, že žalobkyně vezme v úvahu její věk, zdravotní stav, ztrátu jediného člověka v jejím životě a též celosvětovou zdravotní situaci a skutečnost, že musí pozůstalost přestěhovat do zámoří. Při jednání žalovaná uvedla, že předmětný byt vyklidí do 3 měsíců od právní moci rozhodnutí soudu. 3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení jiných důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. 4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně provádí svěřenou správu nemovitostí ve vlastnictví obce, a to konkrétně jednotky [číslo] zapsané na [list vlastnictví], [katastrální uzemí], což strany nesporovaly. Mezi žalobkyní a paní [jméno] [celé jméno žalované], narozenou [datum] byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu bytu zvláštního určení [číslo] [spisová značka] k uvedenému bytu. Nájem byl uzavřen na dobu neurčitou s tím, že nájemní poměr zaniká mimo jiné smrtí nájemce (prokázáno nájemní smlouvou ze dne [datum]). Žalovaná nesporovala, že paní [jméno] [celé jméno žalované] zemřela dne [datum]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12.9.2019, sp. zn. 32 D 1487/2018-53 bylo potvrzeno o nabytí dědictví po zůstavitelce, kdy dědicem byla právě žalobkyně (prokázáno citovaným usnesením). V roce 2015 žalobkyně uvedla, že je v bytě pouze na návštěvě (prokázáno prohlášením ze dne [datum]). Žalovaná nebrojila proti žádné z výše uvedených skutečnosti, nesporovala ani, že předmětný byt dosud nevyklidila a nepředala jej žalobkyni, a to ani přes její výzvy (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum] a výzvou k vrácení bytu ze dne [datum]). 5. Z provedeného dokazování vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně je oprávněna provádět správu předmětného bytu, který požaduje vyklidit. Matka žalované, [jméno] [celé jméno žalované], předmětný byt užívala na základě uzavřené nájemní smlouvy s tím, že nájem zaniká v případě smrti nájemkyně. Vzhledem k tomu, že matka žalobkyně zemřela dne [datum], zanikl předmětný nájem k tomuto dni. Žalovaná následně nabyla jako jediná dědička dědictví po [jméno] [celé jméno žalované]. Žalovaná předmětný byt nadále užívá, dosud jej nevyklidila a nepředala žalobkyni, a to ani přes opakované výzvy žalobců. 6. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle ust. § 2235 odst. 1 o.z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. 8. Podle ust. § 2300 o.z. je-li předmětem nájmu byt určený pro ubytování osob se zdravotním postižením nebo byt v domě se zařízením určeným pro tyto osoby nebo byt v domě s pečovatelskou službou, jedná se o nájem bytu zvláštního určení. 9. Podle ust. § 2301 odst. 1 o.z. zemře-li nájemce, nájem bytu zvláštního určení skončí a pronajímatel vyzve členy nájemcovy domácnosti, kteří v bytě žili ke dni smrti nájemce a nemají vlastní byt, aby byt vyklidili nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží. Nejsou-li v bytě takové osoby, pronajímatel vyzve nájemcovy dědice, aby byt vyklidili nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží. Podle odst. 2 pokud v bytě zvláštního určení žila ke dni smrti nájemce osoba zdravotně postižená nebo osoba, která dosáhla věku sedmdesáti let, která žila s nájemcem nejméně jeden rok ve společné domácnosti a nemá vlastní byt, přejde na ni nájem ke dni smrti nájemce, pokud se pronajímatel s touto osobou nedohodnou jinak. 10. Podle ust. § 2292 o.z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. 11. Na základě výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi paní [jméno] [celé jméno žalované] a žalobkyní byla uzavřena nájemní smlouva ve smyslu ust. § 2201 o.z. ve spojení s ust. § 2300 o.z. Dle ust. § 2301 o.z. nájem skončil dnem smrti nájemkyně, a to dne [datum]. Žalobkyně vyzvala právní nástupkyni paní [celé jméno žalované], žalovanou, k vyklizení a vrácení bytu dne [datum], což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalované tak dle ust. § 2301 odst. 1 o.z. ke dni [datum] vznikla povinnost odevzdat předmětný byt žalobkyni. Jelikož žalovaná předmětný byt dosud nevyklidila a neodevzdala jej žalobkyni, shledal soud žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Pro úplnost je třeba uvést, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by v předmětném bytě žila s nájemkyní nejméně jeden rok ve společné domácnosti a nemá vlastní byt. Naopak bylo prokázáno, že minimálně v roce 2015 uvedla, že je v bytě pouze na návštěvě. Žalovaná pak netvrdila ani jinou okolnost, která by vyhovění žalobkyni bránila. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč, přičemž jiné náklady žalobkyně nepožadovala. 13. O lhůtě k plnění soud v případě obou výroků rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř., když žalované umožnil splnit uložené povinnosti v jiné než obvyklé tří, resp. patnáctidenní lhůtě od právní moci rozsudku (patnáctidenní lhůta pro vyklizení bytu a tří denní lhůta ke splnění peněžité povinnosti), a to s přihlédnutím k současné osobní a finanční situaci žalované. Soud žalované umožnil splnit uloženou povinnost vyklidit předmětný byt v 90 denní lhůtě od právní moci rozsudku, když tu shledal přiměřeně dlouhou k tomu, aby se žalovaná pokusila vyřešit svou situaci, zejména aby si obstarala jiné bydlení. Pokud se jedná o povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení, k jejímu splnění soud poskytl žalované lhůtu v délce 30 dní od právní moci rozsudku, když tu shledal přiměřeně dlouhou k tomu, aby si žalovaná obstarala nezbytné finanční prostředky.