26 C 334/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 965 Kč s příslušenstvím s tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené se společností [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ původní věřitel“). Žalovaný uzavřel s původním věřitelem, prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému dne 30. 11. 2018 úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 16. 1. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutou částku ve výši 0 Kč a případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 985 Kč. Původní věřitel žalovanému úvěr vyplatil dne 30. 11. 2018 na jeho bankovní účet. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti a žalobkyně požaduje zaplacení částky celkem ve výši 9 965 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně také předžalobní výzvou k plnění ze dne 16. 5. 2021, neuhradil však na svůj dluh ničeho. 2. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 25. 11. 2021, žalovaný i žalobkyně byly k tomuto jednání řádně obesláni a zároveň byli poučeni o následcích nedostavení se k jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se nedostavil. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. 3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení jiných důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalobkyně se společností [právnická osoba] uzavřely dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se žalobkyně stala aktivně legitimovanou. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2021 [právnická osoba] uzavřela prostřednictvím svých internetových stránek [webová adresa] s žalovaným smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, na jejímž základě společnost [právnická osoba] vyplatila žalovanému na jeho účet [číslo] dne 30. 11. 2018 částku 8 000 Kč a žalovaný poskytnutý úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil, a to ani přes skutečnost, že mu byla dne 16. 5. 2021 odeslána předžalobní výzva k plnění. 5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o.z.). 6. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem dle ust. § 1820 a násl. o. z. Na základě smlouvy o úvěru se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 16. 1. 2019. Zatímco společnost [právnická osoba] žalovanému úvěr poskytla dne 30. 11. 2018, žalovaný poskytnutý úvěr ve sjednané lhůtě neuhradil a ocitl se tak v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1968 o.z. Vzhledem k tomu společnosti [právnická osoba] vůči žalovanému vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru, jakož i ve smyslu ust. § 1970 o.z. právo na zaplacení úroku z prodlení. Pohledávka společnosti [právnická osoba] byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena v souladu s ust. § 1879 o.z. na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Na základě uvedeného je tedy žalovanou částku oprávněna požadovat po žalovaném právě žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost uhradit dlužnou částku dosud nesplnil, ačkoliv byl o její úhradu upomenut, shledal soud žalobu důvodnou, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Dlužná částka ke dni podání žaloby činila celkem 9 965 Kč. 7. O příslušenství dlužné částky splatné ke dni 16. 1. 2019 bylo rozhodnuto dle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když důvod pro její prodloužení soud neshledal. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 000 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, návrh ve věci samé a výzva k plnění; výše úkonů právní pomoci je dána ust. § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky, a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a/ uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 489 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).