28 C 256/2019-97 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24.7.2019 domáhala zaplacení žalované částky ve výši 102 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že byla jedním z věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení na majetek [právnická osoba], spol. s r.o., vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 65 KSPH 28029/2014. Jednatelkou žalobkyně je paní [jméno] [příjmení] st. Dne 15.8.2018 se insolvenční navrhovatelka [příjmení] [jméno] [příjmení] seznámila s usnesením KS v [obec] č.j. 65 KSPH 28029/2014-127 o zamítnutí insolvenčního návrhu ze dne 23.7.2018, vhozeným do její poštovní schránky. JUDr. [jméno] [příjmení] je současně prokuristkou žalobkyně. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 24.7.2018. V cit. usnesení jsou na str. 9 a 10 uvedena konstatování soudu, která jsou dle žalobkyně nepravdivá a dehonestující a diskreditují žalobkyni i její jednatelku. Odůvodnění cit. usnesení dle žalobkyně účelově a nepravdivě dělá z jednatelky žalobkyně účelově a nepravdivě„ téměř dementní stařenku, která není schopna řídit žalobkyni a na otázky odpovídá úskočně“. Tato tvrzení jsou odrazem nátlaku soudkyně na jednatelku žalobkyně při výslechu svědka a odrazem zjevné nenávisti soudkyně vůči prokuristovi žalobkyně, která proti nezákonným rozhodnutím soudu v této věci využívala opravné prostředky. Insolvenční řízení v přípravné fázi trvalo více než čtyři roky, v řízení bylo nezákonně manipulováno ve prospěch dlužníka a ke škodě věřitelů. Výroky uvedené v cit. usnesení soudu jsou nepravdivé, dehonestující a diskreditují jednatelku žalobkyně a zasahují do jejích osobnostních práv. Insolvenční soud dále poškodil práva žalobkyně, kterou nepravdivě značil za„ mrtvou schránku“ bez jakékoli činnosti, čili podvodnou firmu. Žalobkyně přitom prokázala, že řádně plní své zákonné povinnosti v rámci samotné společnosti i ve vztahu k příslušným úřadům státní správy, živnostenskému rejstříku, finančnímu úřadu a řádně se stará o svůj majetek. Nepravdivá a diskreditující tvrzení poškozují dobré jméno žalobkyně, která se snaží teprve prosazovat na trhu. Žalobkyně se cítí uvedenými nepravdivými tvrzeními být poškozena na svých právech a pověsti. Následkem těchto nepravdivých tvrzení bylo odstoupení zákazníka od jednání o smlouvě o dílo. Dosah nepravdivých tvrzení je značný, neboť usnesení je veřejně vyvěšeno na internetu v aplikaci insolvenčního rejstříku a zveřejněno ve sbírce listin. V důsledku uvedeného vznikla žalobkyni a její jednatelce nemajetková újma, kterou nelze odčinit omluvou. Z toho důvodu požaduje žalobkyně náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 51 000 Kč za dehonestaci a diskreditaci její jednatelky a stejnou částku za dehonestaci žalobkyně označením za„ mrtvou schránku“, která„ nevykazuje žádnou činnost“. 2. V reakci na vyjádření žalovaného dále žalobkyně uvedla, že znevažující a dehonestující části odůvodnění cit. usnesení Krajského soudu v Praze se nezakládají na pravdě a zasáhla do práv žalobkyně. Při rozhodování Krajského soudu v Praze navíc docházelo k závažným chybám, usnesení soudu byla svévolně měněna. Finální usnesení ve věci insolvenčního návrhu bylo sice potvrzeno Vrchním soudem v Praze, z pragmatických důvodů, avšak pro jiné důvody než ty uvedené Krajským soudem v Praze. Označení mrtvá schránka je podle žalobkyně totéž jako označení podvodná firma. S uplatněnou námitkou promlčení žalobkyně nesouhlasila. <b>3. Žalobkyně se tedy podanou žalobou domáhala zaplacení nemajetkové újmy v penězích ve výši 102 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení.</b> 4. Dne 5.2.2020 podal žalovaný k žalobě vyjádření, v němž uvedl, že nárok žalobkyně zcela neuznává. Učinil nesporným, že se na něho žalobkyně obrátila s nárokem na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu dehonestace žalobkyně a její jednatelky, k nimž mělo dojít v rámci insolvenčního řízení vedeného před Krajským soudem v Praze v řízení sp. zn. 65 INS 28089/2014. Namítal, že žalobkyně netvrdí existenci žádného z odpovědnostních titulů, ani nezákonného rozhodnutí, ani nesprávného úředního postupu. Odůvodnění rozhodnutí soudu, s nímž žalobkyně nesouhlasí, nelze mít ani za nesprávný úřední postup ani za nezákonné rozhodnutí. Tvrzení žalobkyně o dehonestaci a diskreditaci jsou pouze obecné a subjektivní pocity jednatelky žalobkyně a její dcery, která je v pozici prokuristy žalobkyně. Výraz„ mrtvá schránka“ podle žalovaného nijak nevybočuje z pojmenování a označování určitého subjektu v právních nebo obchodních vztazích. Žalovaný rovněž vznesl námitku promlčení nároku na zadostiučinění uplatněný touto žalobou. <b>5. Ze všech uvedených důvodů navrhl žalovaný zamítnutí žaloby.</b> 6. Soud provedl dokazování pouze listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. 7. Soud neprovedl důkaz žalobkyní založeným CD, které mělo obsahovat záznam z jednání soudu ve věci [insolvenční spisová značka] ze dne [číslo], kde měla vypovídat jednatelka žalobkyně, neboť to vzhledem k právnímu posouzení sporu považoval za nadbytečné. <b>8. V řízení byl listinnými důkazy prokázán následující skutkový děj:</b> 9. Mezi účastníky není sporu o tom, že před Krajským soudem v Praze bylo pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] vedeno insolvenční řízení dlužníka [právnická osoba], identifikační [číslo] sídlem [adresa], na základě návrhu ze dne 16.10.2014 podaného JUDr. [jméno] [příjmení], nar. 1955, prokuristkou žalobkyně. Zahájení insolvenčního řízení bylo oznámeno vyhláškou Krajského soudu v Praze ze dne 16.10.2014, č.j. [insolvenční spisová značka]. 10. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23.7.2018, č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] bylo rozhodnuto tak, že insolvenční návrh navrhovatelky [příjmení] [jméno] [příjmení], narozené 4.8.1955, se zamítá (výrok I. uvedeného usnesení), navrhující věřitelka JUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození], je povinna zaplatit dlužníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 34 000 Kč k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok II. uvedeného usnesení), navrhovatelce se vrací záloha složená na náklady insolvenčního řízení ve výši 20 000 Kč (výrok III. uvedeného usnesení) a navrhující věřitelka JUDr. [jméno] [příjmení], [datum narození], je povinna zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč (výrok IV. uvedeného usnesení). V odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23.7.2018, č.j. [insolvenční spisová značka] [číslo] se v bodě 36 usnesení mimo jiné uvádí:„ Pokud jde o nárok společnosti [právnická osoba], resp. [jméno] [příjmení] st., postoupený na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26.8.2013 na částku 186 466 Kč a ze dne 31.3.2014 na částku 894 152 Kč včetně příslušenství ve výši 53 789,06 Kč, tak se jedná o pohledávky, které na ní byly postoupeny více jak 6 měsíců před zahájením insolvenčního řízení. Je však třeba uvést, že podle ústavního nálezu III ÚS 1589/15 nemůžou u soudu obstát, pokud se soud v daném případě nebude zabývat tvrzeními dlužníka, že existence podmínek pro úpadek, byla vytvořena uměle se záměrem využít insolvenční řízení k takovým účelům, ke kterým nebylo vytvořeno…Provedené dokazování (zejména výslech matky navrhovatelky a jednatelky společnosti [právnická osoba]) odůvodňuje závěr, že pohledávky vznikly pouze z jediného nároku samotné navrhovatelky, která je postoupila osobě blízké a s ní personálně propojené, a to své tehdy 92 leté matce, která pak dále postoupila pohledávku na společnost [právnická osoba], kdy v obou jednáních lze spatřovat účelové umělé vytváření dalšího věřitele. [právnická osoba] je navíc dle soudu„ mrtvou schránkou“, neboť z dosavadního průběhu dokazování nevyplývá, že by společnost vykazovala jakoukoliv činnost, což dle soudu bylo potvrzeno i výpovědí jednatelky společnosti, která neuvedla žádné přesvědčivé skutečnosti o činnosti a fungování společnosti, nepředložila na výzvu soud originály účetnictví. Kromě navrhovatelky tedy dlužník v době podání návrhu žádného jiného věřitele neměl. V tuto dobu dlužník tím, že neměl žádného jiného věřitele, nesplňoval podmínky úpadku…“, dále s tím, že„ …tento nárok ze smluvních pokut postoupený navrhovatelkou na svoji matku a tou pak na společnost [právnická osoba], by byl také sporným nárokem, neboť závisí na vyšetření zásadní otázky, a to platnosti či neplatnosti uzavřené smlouvy o dílo mezi navrhovatelkou a dlužníkem. K tomuto by soud musel provádět, stejně jako soud nalézací, výslechy jak účastníků řízení, tak i tehdejší jednatelky dlužníka, případně dalších svědků k prokázání tvrzení, zda pan [příjmení] jednal za dlužníka a zda toto jednání bylo takového charakteru, že by zavazovalo dlužníka a tyto výslechy svědků