5 C 68/2017-225 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Předmětem řízení na základě žaloby podané k soudu dne [datum] bylo tvrzení žalobců, že žalobci dne [datum] uzavřeli s [příjmení] [příjmení], sídlem [adresa], [IČO] o zprostředkování z části uvozenu jako rezervační na 14 prodejních stánků a prodejní místo nádraží [část obce], [příjmení] [jméno]. Jak vyplývá z uvedené smlouvy, pronajímatelem měl být [celé jméno žalovaného], [IČO]. [jméno] [příjmení] se jako zprostředkovatel zavázala k veškerým krokům, které povedou k tomu, aby žalobci jako zájemci mohli s žalovaným uzavřít smlouvu o pronájmu na výše uvedené prostory. V předmětné zprostředkovatelské smlouvě, uvozené jako rezervační smlouva, se v čl. II. Práva a povinnosti smluvních stran v odst. 2) stanoví závazek uzavřít Nájemní smlouvu s vlastníkem nemovitosti nejdéle od [datum]. Dále se pak ve smlouvě v čl. III. odstavci 2) uvádí, že na základě dohody zájemce vyplatí odstupné [celé jméno žalovaného] 7 700 000 Kč, a to následovně: -při podpisu této smlouvy o pronájmu prodejních stánků specifikovaných v čl. 1 této smlouvy na základě jím vystaveného daňového dokladu bude vyplaceno 500 000 Kč, [datum] bude vyplaceno 700 000 Kč, [datum] bude vyplaceno 100 000 Kč, [datum] do této doby bude doplacen rozdíl odstupného v částce 6 400 000 Kč. Dle čl. IV., Trvání smlouvy, byla smlouva uzavřena na dobu určitou a to od [datum] do [datum]. Žalobci v naprosté důvěře v uzavření tohoto obchodního případu, který jim měl podle dalších zaznamenaných tvrzení zajistit živobytní na dlouhá léta, se jak s p. [příjmení] tak i žalovaným a zástupcem zprostředkovatelky [celé jméno svědka], s kterým se žalobkyně [celé jméno žalobkyně] znala z předešlého zaměstnaná, často scházeli a na těchto schůzkách docházelo kromě jiného k předávání různých částek peněz žalovanému, které ke konci roku [rok] činily souhrnem žalovanou částku. Předpokládaná nájemní smlouva nebyla z důvodu na straně žalovaného do [datum] uzavřena, a ani později být nemohla, protože žalovaný již uvedená práva na prodejní místa převedl jiné osobě. Navzdory tomu žalovaný přijal od žalobců žalovanou částku, na kterou si žalobci v bezmezné víře v jeho poctivé jednání ani nenechali vystavit řádné písemné potvrzení. Sice si žalobci od žalovaného nenechali vystavit řádné doklady o přejetí finančních částek a příslib zajistit prodejní místa se stále oddaloval, přesto si z opatrnosti pořizovali telefonní nahrávky, které svědčí o tom, o čem s jednotlivými aktéry předpokládaného smluvního vztahu jednali, jak dlouho a s jakým výsledkem. Skutečnost, že žalovaný od žalobců přijal žalovanou částku je tak prokázána telefonním rozhovorem nejen přímo žalovaným, ale i [celé jméno svědka], který je ve smlouvě s p. [příjmení], jak již bylo výše zmíněno, uveden jako její zástupce. Žalobce dovozuje nárok i z přepisu telefonních nahrávek. Za popsaných skutkových okolností a s odkazem na příslušná právní ustanovení lze dovodit, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, neboť mezi žalobci a žalovaným neexistuje platný závazek, na základě kterého by žalovanému vzniklo právo od žalobců cokoli požadovat. Žalovaný byl požádán o vydání bezdůvodného obohacení prostřednictvím právního zástupce spolu s nezbytnou výzvou k plnění dle § 142a, odst.1) o.s.ř. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Odmítavý postoj k vrácení žalované částky a předešlé jednání žalovaného je o to závažnější, že všechny finanční prostředky byly od žalobců hrazeny z úvěrů, takže žalobci nyní splácí obrovský dluh, ohledně něhož byli ubezpečováni, že je bez problémů uhradí z výnosu předpokládaného nájmu. Ve vztahu k určení počátku prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení NS ČR rozhodl ve věci č.j. 23 Cdo 4835/2010 tak, že pro určení počátku prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení je doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení a marné uplynutí lhůty, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán. Na uvedenou výzvu reagoval žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne [datum] Lhůta k plnění byla následně prodloužena do dne [datum] na schůzce právních zástupců, která se konala dne [datum] u JUDr. [jméno] [příjmení]. Žalovaný je za daného stavu s plněním dluhu v prodlení ode dne [datum]. V průběhu řízení žalobci doplnili skutková tvrzení s tím, že se v daném případě jednalo o tzv. lichevní smlouvu uzavřenou mezi účastníky. V průběhu řízení žalobci setrvali na svých tvrzeních a odkázali na provedené důkazy, které podporují tvrzené skutečnosti. Rovněž poukázali na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. 2. Žalovaný uvedl, že v podané žalobě žalobci uvádějí, že uzavřeli dne [datum] s [jméno] [příjmení] smlouvu o zprostředkování z části uvozenou jako rezervační na 14 prodejních stánků a prodejní místo nádraží [část obce], [příjmení] [jméno] a v této smlouvě, jejímž účastníkem žalovaný nebyl, si účastníci sjednali výši odstupného v návaznosti na převzetí prodejních stánků. Na základě uvedené smlouvy zřejmě žalobci předali [jméno] [příjmení] finanční prostředky, proto jsou žalobci v právním vztahu vůči [jméno] [příjmení] a ne vůči žalovanému. Žalovaný popírá, že by převzal od žalobců jakoukoliv finanční částku, pokud došlo k předání finančních prostředků, rozhodně toto nebylo k rukám žalovaného. Žalovaný proto namítá nedostatek pasivní legitimace, neboť od žalobců nikdy žádné finanční prostředky nepřevzal, a proto nemohlo na jeho straně dojít k bezdůvodnému obohacení. Pokud žalobci tvrdí, že předali žalovanému žalovanou částku, nechť toto prokáží. Žalobci předkládají nelegální telefonické nahrávky, o jejichž autentičnosti má žalovaný důvodnou pochybnost. Pokud žalobci citují z těchto nahrávek, žádný z těchto přepisů nepotvrzuje, že by žalovaný byl se žalobci v jakémkoliv smluvním vztahu, a že by od nich převzal jakýkoliv finanční obnos. Z uvedeného důvodu proto žalovaný navrhl zamítnutí podaného návrhu. V průběhu řízení žalovaný setrval na své tvrzené obraně a má za to, že ani provedenými důkazy nebyla pasivní legitimace žalovaného prokázána. 3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 1. 2019, č. j. 5 C 68/2017 – 142, soud zamítl žalobu a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na § 150 o. s. ř. 4. Proti rozsudku podali účastníci odvolání – žalobci proti oběma výrokům, žalovaný proti výroku o náhradě nákladů řízení. 5. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2019, č. j. 39 Co 211/2019 – 174 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolací soud mj. uvedl, že soud I. stupně správně odkázal na § 1723 odst. 1 o. z., když uvedl, že závazky vznikají nejen ze smluv, ale také na základě jiných právních skutečností. Mezi ně patří i závazky z bezdůvodného obohacení (viz nadpis části čtvrté Hlavy IV, kde je v Dílu 1 bezdůvodné obohacení upraveno). Z § 2991 odst. 2 o. z. vyplývá, že bezdůvodným obohacením je i plnění bez právního důvodu či z právního důvodu, který odpadl, bezdůvodným obohacením je podle § 2993 o. z. i plnění z neplatného závazku. Žalobci tvrdili, že podle smlouvy o zprostředkování z [datum], uzavřené s [jméno] [příjmení], vyplatili žalovanému odstupné 500 000 Kč a 700 000 Kč. Protože k uzavření smlouvy, v souvislosti s níž bylo odstupné poskytnuto, nedošlo, požadovali jeho vrácení. Aby taková žaloba byla úspěšná, bylo na nich, aby prokázali, že žalovanou částku 900 000 Kč žalovanému předali, eventuálně i to, že odpadl důvod předání či že šlo o závazek neplatný. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud se zaměřil na zjištění, zda k předání žalované částky žalovanému došlo a postupoval správně i v tom směru, že zjišťoval, zda tu není jiný důvod, který by přiznání žalované částky či její části žalobcům bránil. K výtkám ohledně nesprávných zjištění a závěrů je třeba uvést, že pokud jde o zjištění soudu prvního stupně ohledně rezervační smlouvy, založené na č.l. 31 spisu, jsou správná, neboť [celé jméno svědka] je ve smlouvě uveden jako zástupce [jméno] [příjmení], správně soud prvního stupně také uvedl, že [celé jméno svědka] smlouvu nepodepsal. Jestliže [celé jméno svědka] jako zástupce smlouvu nepodepsal, je nepřesný závěr soudu prvního stupně, který následně dovozoval, že jí při uzavření písemné smlouvy skutečně zastupoval. Tato nepřesnost ale nic nemění na tom, že strany smlouvy smlouvu podepsaly. Zjištění z výpovědi žalobce a), že se s [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení] domlouvali na společném podnikání, neodpovídá obsahu jeho výpovědi z [datum] z č.l. 101 p.v. spisu, kde k tomu, jakým způsobem proběhl vztah mezi žalobci a žalovaným, uvedl, že v roce [rok] se prostřednictvím [celé jméno svědka] seznámili s paní [příjmení], protože chtěli rozjet podnikání v České republice, rozjet svůj byznys a měli jsme na to finanční prostředky ve výši asi 1 300 000 Kč. Žalobce a) tak vypovídal pouze o tom, že chtěli podnikat s žalobkyní b). V tomto směru je tedy výtka žalobců důvodná, sama o sobě by však ke zrušení rozsudku nepostačovala. Odvolací soud nemohl přehlédnout, že soud prvního stupně z