10 C 57/2021-197 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 12.1.2021 ve znění jejích změn domáhá po žalovaných zaplacení částky 520 290,78 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že se žalovanou č. 1 uzavřel dne 2.1.2013 smlouvu o zpracování účetnictví a daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob. Součástí smlouvy bylo ručitelské prohlášení žalovaného č. 2, který se zavázal, že uhradí veškeré (existující i budoucí) peněžité závazky žalované č. 1 vyplývající ze smlouvy, a to do 14 dnů od výzvy žalobkyně. Za vykonanou účetní činnost vystavila žalobkyně žalované č. 1 blíže specifikované faktury, které žalovaná č. 1 hradila opožděně, co do částky 203 074 Kč nebyly uhrazeny vůbec, a to ani přes výzvu ze dne 18.11.2020 doručenou oběma žalovaným. Žalobkyně proto po žalovaných nárokuje též smluvní pokutu dle čl. II. odst. 5 smlouvy. 2. Žalobkyně se proto po žalovaných domáhá zaplacení částky 562 608,02 Kč s příslušenstvím. 3. Žalovaní v následném vyjádření nárok žalobkyně zcela neuznali. Uvedli, že žalovaná č. 1 v době uzavření smlouvy nevěděla, že ceny v ní jsou mnohem vyšší než běžný průměr, žalovaný č. 2 netušil, co obnáší ručitelský závazek. V roce 2020 přišla žalovaná č. 1 o většinu příjmů v důsledku nouzového stavu a epidemiologické situace. V říjnu 2020 se žalovaní dohodli se žalobkyní na splácení dluhu za účetní služby a splátkový kalendář plnili. Nad rámec úhrad uvedených v žalobě uhradili žalovaní v prosinci 2020 částku 30 000 Kč Smluvní pokutu považují žalovaní v rozporu s dobrými mravy. 4. Z uvedených důvodů navrhli žalovaní, aby žalobě bylo co do jistiny a zákonného úroku z prodlení vyhověno, co do smluvní pokuty navrhli zamítnutí žaloby. 5. Podáním ze dne 17.5.222 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 87 453 Kč s příslušenství, žalovaní proti tomu neměli námitky. Proto soud řízení v této části dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil. 6. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.), účastnickým výslechem jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] a žalovaného č. 2 (ust. § 131 o.s.ř.) a výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] (ust. § 126 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. 7. V řízení byl prokázán tento skutkový stav: 8. Dne 2.1.2013 byla mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 uzavřena smlouva o zpracování účetnictví a daňového přiznání k dani z příjmu právnických osob, cena služeb byla sjednána v přiloženém ceníku, žalovaný č. 2 jako ručitel se zavázal uhradit veškeré (existující i budoucí) peněžité závazky žalované č. 1 vyplývající ze smlouvy, a to do 14 dnů od výzvy žalobkyně, v případě prodlení s platbami ze strany žalované č. 1 je žalobkyně oprávněna žádat smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (prokázáno smlouvou ze dne 2.1.2013, ceníkem). 9. Za provedené služby za období od ledna 2018 do srpna 2020 vystavila žalobkyně žalované č. 1 faktury znějící na celkovou částku 265 144 Kč (prokázáno fakturami). 10. Žalovaná č. 1 byla vyzývána k úhradě dílčích faktur (prokázáno výzvou ze dne 8.3.2018, 19.11.2019, 5.12.2019, 14.1.2020, 24.6.2020, 30.7.2020, 21.8.2020, 5.10.2020, 30.10.2020, 14.5.2020). 11. Žalovaný č. 2 navrhl splátky 20 000 – 50 000 tisíc měsíčně (prokázáno e-mailem ze dne 15.10.2020). 12. Žalovaná č. 1 i žalovaný č. 2 byli vyzváni k úhradě celé dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 18.11.2020). 13. Ke dni 12.10.2021 činila smluvní pokuta částku 347 216,78 Kč (prokázáno výpočtem smluvní pokuty). 14. Žalovaný č. 2 při své výpovědi uvedl, že o dluhu mluvili s panem [příjmení], ten jistinu původně uvedl na částku 500 000 Kč, poté uvedl, že to přeháněl, a dohoda byla na 300 000 Kč se splátkami zhruba 30 000 Kč měsíčně. K této dohodě mělo dojít v říjnu 2020. Takto měla být sepsána dohoda, ale ta přišla na cca 500 000 Kč, pak byla snížena na 400 000 Kč. Žalovaná č. 1 měla v roce 2021 obrat cca 700 000 Kč, v roce 2020 si žalovaný č. 2 nepamatuje. 15. [jméno] [příjmení] při své výpovědi uvedl, že smlouva mezi účastníky byla ukončena v srpnu 2020 O dohodě na částku 300 000 Kč neví, nebyla ani ústní. Neví, proč pan [celé jméno žalovaného] nepodepsal navrženou dohodu. V roce 2020 měla žalovaná č. 1 měsíční obrat cca 200 000 Kč, pan [příjmení] má za to, že daňové přiznání za rok 2020 bylo učiněno pouze z příjmů a výdajů za měsíce září až prosinec. 16. Svědkyně [jméno] [příjmení] při své výpovědi uvedla, že s panem [celé jméno žalovaného] komunikovala ohledně účtování účetních dokladů a následně ohledně upomínek. Dohodu na 400 000 Kč panu [celé jméno žalovaného] zaslali, ten nejprve nemohl přijet, poté nechtěl být ručitel, což tedy vymazali, pak zase nemohl přijet, dohoda zůstala nepodepsána. K tomu svědkyně citovala z SMS z 18.12.2020, kde pan [celé jméno žalovaného] pouze uvádí, že nemůže přijet. 17. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné informace relevantní pro toto řízení. 18. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 19. Při posuzování merita věci soud postupoval podle § 269 odst. 2 zákona č. 516/1991 Sb., obchodní zákoník, a podle § 301 a násl. obchodního zákoníku. 20. Podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není. 21. Podle § 301 obchodního zákoníku nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. 22. Podle § 303 obchodního zákoníku kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník vůči němu nesplní určitý závazek, stává se dlužníkovým ručitelem. 23. Mezi účastníky nebylo sporné, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zpracování účetnictví, jejíž součástí byl ručitelský závazek žalovaného č. 2. Sporná nebyla ani výše dluhu, tj. v konečné fázi řízení částka 85 621 Kč, výše zákonného úroku z prodlení ani to, že oba žalovaní byli k zaplacení dluhu vyzváni. Žalovaní sporovali pouze nárok žalobkyně na smluvní pokutu, označovali ji za nemravnou, když žalovaná č. 1 v důsledku pandemie covid přišla o velkou část příjmů. V řízení však bylo doloženo, že žalovaná č. 1 měla dostatečné příjmy i v době pandemie a alespoň nějakou částku na dluh splácet mohla. 24. K tomu soud uvádí, že smluvní pokuta je spolu s uznáním dluhu nadepsána marginální rubrikou "utvrzení dluhu". Tím se poukazuje na skutečnost, že smluvní pokuta je prostředkem posílení postavení věřitele. Sjednání smluvní pokuty je obecně vzato upozorněním dlužníka na význam, který věřitel přikládá splnění smluvené povinnosti. Na rozdíl od zajišťovacích institutů, jakými jsou například ručení či zástavní právo, které umožňují věřiteli uspokojit se z majetku třetí osoby či z majetku dlužníka, smluvní pokuta (i uznání dluhu) takový bezprostřední ekonomický efekt nemají. Posilují sice právní pozici věřitele, neposkytují mu ale možnost uspokojit se z majetku dlužníka či třetí osoby. Pojmově je zřejmé, že smluvní pokuta má též sankční funkci. Plní i funkci preventivní, neboť motivuje dlužníka ke splnění povinnosti, resp. k vyhnutí se sjednané sankci. Může mít také funkci reparační, neboť je, resp. může být, paušalizovanou náhradou škody (zdroj komentář ASPI). 25. Pokud žalovaní namítali, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, odkazuje soud na konstantní rozhodovací praxi nadřízených soudů, např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005, podle kterého„ Smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy“. Přiměřenost, resp. nepřiměřenost výše smluvní pokuty je nezbytné posuzovat z hlediska významu a hodnoty jí zajišťované povinnosti. Zejména je nutné zjistit, zda konkrétní výše smluvní pokuty je vzhledem k okolnostem daného případu přiměřeným či nepřiměřeným prevenčním, sankčním a odškodňovacím prostředkem a zda bude odpovídajícím způsobem vést k plnění zajištěné povinnosti. V daném případě je smluvní pokutou zajištěn hlavní závazek z nájemní smlouvy, tedy placení nájemného (čl. II. odst. 6 smlouva), soud proto její smluvenou výši nepovažuje za nepřiměřeně vysokou. Skutečnost, že smluvní pokuta po kapitalizaci převyšuje ostatní nároky, je třeba klást k tíži výlučně žalovaným, kteří řádně neplnili svou povinnost hradit žalobkyni sjednanou odměnu za účetní práce. Též je třeba vyzdvihnout, že žalobkyně původně nárokovala smluvní pokutu pouze ve výši 0,25 % d