11 C 128/2016-281 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku parc. [číslo] o výměře 548 m2, ostatní plocha, k. ú. [část obce], (dále jen„ předmětný pozemek“) přičemž žalobkyně vlastní podíl o velikosti id. [číslo] vzhledem k celku, 1. žalovaný id. [číslo], 2. a 3. žalovaný po id. [číslo], 4. žalovaná id. [číslo] a 5. žalovaná id. [číslo]. Žalovaní 4. a 5. žádali po žalobkyni, aby jejich podíly odkoupila, ale cena, kterou za odkup požadovali, byla pro žalobkyni nepřijatelná. Žalobkyně navrhovala, aby byl pozemek reálně rozdělen podle zaslaného situačního plánu. Pokud žalovaní namítali, že by žaloba měla být zamítnuta, netvrdí k tomuto žádné okolnosti pro posouzení nevhodné doby ke zrušení spoluvlastnictví, tedy žádné objektivní přechodné poměry týkající se společné věci, ani subjektivní poměry přechodné povahy. Žalovaní 2. – 5. činí pouze neurčitá a nekonkrétní prohlášení o tom, že jednání žalobkyně je zneužíváním práva, tato však byla pronášena účelově a nebyla ničím odůvodněna. Žalobkyně se žádného zneužití práva nedopustila, žalobkyně současný stav nezpůsobila, o vzniku spoluvlastnictví rozhodoval 1. žalovaný v restitučních řízeních, o nárocích uplatněných žalovanými 2. – 5., resp. jejich předchůdci, přičemž žalovaní přijali tento stav s plným vědomím toho, jaký je věcný a právní stav pozemku, kdy jim byla známa jak funkční využití pozemku, tak jeho lokace, včetně možného přístupu k němu, při znalosti ostatních okolností, zejména existence spoluvlastnictví s ostatními spoluvlastníky. Žalobkyně nemá z pozemku žádný finanční prospěch, sama nese náklady na udržování pozemku v řádném stavu, žádný ze žalovaných nikdy žalobkyni neoslovil s požadavkem ke zpřístupnění pozemku ani s nabídkou na podílení se na nákladech. Jednání žalobkyně tak není ani nemravné ani nevhodné. 2. Žalovaný 1. souhlasí se zrušením spoluvlastnictví, přičemž nenamítá ničeho proti reálnému rozdělení pozemku, nicméně pozemek je součástí nemovité kulturní památky„ sýpka usedlosti Klikovka se svými částmi“ spolu s pozemky parc. [číslo] na části pozemku se nachází zpevněná plocha a další neidentifikovatelné stavby, které by mohly dělení bránit. Pokud reálné dělení pozemku není možné, navrhuje přikázání do vlastnictví žalobkyně, neboť pozemek obklopuje svými pozemky a pozemek sama užívá. 3. Žalovaní 2. a 3. nesouhlasili s reálným dělením, neboť by tím pro žalované vznikl zcela nevyužitelný pozemek o nepatrné výměře a v podstatě bez přístupu, proto navrhují, aby byl pozemek přikázán do vlastnictví žalobkyně, která má dostatek prostředků k zaplacení vypořádacích podílů. Žalovaní se stali vlastníky pozemku tak, že o jejich nároku bylo rozhodnuto Státním pozemkovým úřadem v roce 2016. Žalovaní 2. a 3. mají za to, že jediným možným a spravedlivým vypořádáním je přikázání pozemku do vlastnictví žalobkyně, neboť má největší podíl, sama jej dlouhodobě užívá, současně má sama k němu přístup, když tento pozemek užívá jako zahradu, zatímco ostatní žalovaní jej nijak nevyužívají, využívat nemohou, nemají k tomu vhodný přístup ani rozumné využití. Pozemek jako takový smysluplně náleží k pozemkům a stavbě ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Návrh na rozdělení pozemku je nemožný a zjevně účelový, neboť si žalobkyně vyznačuje podíl tak, aby bylo v podstatě zcela zabráněno rozumného přístupu žalovaných, z čehož rovněž vyplývá účelovost jednání žalobkyně. Nevhodnost či nemožnost dražby je zřejmá, kdy jednak bude cena podstatně snížena, zejména s ohledem na to, že pozemek navazuje na pozemek ve vlastnictví žalobkyně, takto případně dražený pozemek by byl předem zatížen právní vadou, a to z důvodu nedostatku přístupu, dále by jeho cena byla podstatně snížena, což by způsobilo újmu na straně žalovaných, menšinových spoluvlastníků. Jediné rozumné řešení je zde přikázat pozemek do vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně sama uvedla, že o převod historicky usilovala, měla tedy zájem podíly do svého vlastnictví nabýt, jak však sama uvedla, pouze za cenu, kterou si sama určí. Žalovaná disponuje dostatečným majetkem, stavba na sousedícím pozemku je ekonomicky realizována co do mnohých pronájmů a nepochybně generující příjem v rámci několika set tisíc korun ročně. Postup žalobkyně, která navrhuje reálné dělení, když současně připustila odkup za cenu podstatně nižší, než je cena tržní, je zcela jistě v rozporu s dobrými mravy vůči ostatním spoluvlastníkům, neboť se snaží docílit toho nabýt pozemek za nejvýhodnějších možných podmínek bez přihlédnutí k přiměřenému finančnímu vypořádání ostatních spoluvlastníků. Takovýto účelový až šikanózní postup nemůže požívat právní ochrany. Reálné dělení je nemožné, držba by byla z důvodu právních vad a nízko dosažitelné ceny nevhodná, proto připadá v úvahu pouze přikázání spoluvlastnických podílů žalovaných do vlastnictví žalobkyně, popř. žalobu zamítnout. 4. Žalované 4. a 5. navrhly, aby byla žaloba zamítnuta. Reálné rozdělení není možné, není totiž možné zajistit, aby každý z takto vzniklých pozemků měl přístup k veřejné komunikaci, který je na jedné straně pouze přes pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], ve výlučném vlastnictví žalobkyně, nelze tedy přístup řešit ani zřízením služebnosti. Nově vzniklé pozemky by nebyly pro žalované využitelné a nelze je zároveň rozdělit tak, aby nedošlo ke znehodnocení a snížení tržní ceny pozemku. Reálnému rozdělení pak brání také existence převážně zděného oplocení pozemku ve vlastnictví žalobkyně, které by muselo být s jejím souhlasem odstraněno. Žalobkyně jediná pozemek užívá, proto by měl být přikázán do jejího vlastnictví. Žalované považují jednání žalobkyně za rozporné s dobrými mravy a směřující k jejich újmě. Žalobkyně odkoupila na základě kupní smlouvy ze dne 15. 11. 2006 dřívější spoluvlastnický podíl předchůdců žalovaných, a to v době, kdy již byla výlučnou vlastnictví domu [adresa] a druhým spoluvlastníkem předmětného pozemku byl 1. žalovaný, tento podíl 1. žalovaného byl postupně snížen ve prospěch ostatních žalovaných, neboť předchůdce 4. žalované a 5. žalovaná nabyli své podíly na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. [obec], ze dne 20. 11. 2015. Žalobkyně v roce 2006 odkoupila předmětný pozemek od předchůdců žalovaných 4. a 5. za účelem užívání jako zahrady, tento po dobu 15 let bezplatně užívala, a to ve funkční souvislosti s domem [adresa], který se nachází na sousedícím pozemk, rovněž ve vlastnictví žalobkyně. V roce 2012 pak oslovila 1. žalovaného se žádostí o odkup jejího podílu, kdy si za tím účelem nechala zpracovat také znalecký posudek. Předchůdce 4. žalované a 5. žalovaná se krátce po nabytí vlastnického práva k předmětným podílům obrátili na žalobkyni s nabídkou odprodeje svých podílů za cenu dle cenové mapy hl. m. [obec] s tím, že nemají zájem bát nadále spoluvlastníky. Žalobkyně na toto reagovala tak, že podala žalobu na vypořádání spoluvlastnictví tak, aby jí řešení co nejlépe vyhovovalo. Toto jednání, bez jakéhokoli předjednání s žalovanými, považují žalované za účelové a k jejich újmě. Žalobkyně vlastní převážně zděné oplocení pozemku, je dále vlastníkem pozemku parc. č [číslo], přes který je jediný možný přístup na předmětný pozemek, a pouze pro ni má do budoucna využití pozemku jako zahrady s funkčním využitím předmětného pozemku jako zahrady. Žalované jsou přesvědčeny, že cílem jednání žalobkyně je získat pozemek za co nejnižší cenu, což je patrné z toho, že v roce 2012 projevila zájem o zrušení spoluvlastnictví a vypořádání spoluvl. práva s 1. žalovaným tak, že odkoupí jeho podíl za cenu obvyklou. Když obdržela od žalovaných nabídku dle cenové mapy, která byla vyšší než dle posudku z roku 2012, tak zahájila spor s ostatními spoluvlastníky. Žalobkyně dále sdělila, že je ochotna podíly odkoupit maximálně za cenu 3 500 Kč/m2, byť cena zjištěná znaleckým posudkem činí 7 018 Kč/m2. Žalobkyně je přitom dostatečně solventní, což je zřejmé již z pouhého nahlédnutí do katastru nemovitostí, neboť disponuje rozsáhlým nemovitým majetkem, dále má příjmy z pronájmu budovy [adresa], [část obce], jehož výši odmítla sdělit. Tím, že odmítla soudu sdělit své majetkové poměry, přinejmenším vzbudila pochybnost o pravdivosti svého tvrzení, že je nesolventní, a založila důvod k úvaze o účelovosti svého jednání. Ze všech těchto důvodů by měl být pozemek přikázán do jejího výlučného vlastnictví. Žalované dále mají za to, že není možné postupovat tak, že bude spoluvlastnictví vypořádáno v soudní dražbě, neboť dražba žalobkyni zakládá výhodu oproti žalovaným, jednak z pozice vlastníka domu [adresa] v přímém sousedství, jednak možností využití předkupního práva jako vlastníka pozemku, který je oplocen převážně zděným oplocením v jejím vlastnictví, dále je pozemek přístupný pouze přes její pozemek a tedy účelně využitelný pouze pro žalobkyni. V případě soudní dražby lze nade vší pochybnost předpokládat, že nařízenou dražbou k prodeji pozemku vůbec nedojde či ho odkoupí žalobkyně za cenu, která bude k újmě žalovaných. Žalované dále mají za to, že bude-li naříze