17 C 379/2022-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 500 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne 25. 10. 2010 smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem. Žalovaný uhradil pouze částku 23 500 Kč, a žalobkyně požaduje pouze zbývající pohledávku na jistině. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 3. Ze smlouvy ze dne 25. 10. 2010 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet v 18 měsíčních splátkách po 3 250 Kč spolu s poplatkem označeným jako náklady půjčky. 4. Z výdajového pokladního dokladu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vydal žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč v den uzavření smlouvy. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 6. Žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky předžalobní upomínkou ze dne 13. 7. 2022. 7. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet spolu s poplatkem v měsíčních splátkách. Žalovaný peněžní prostředky nesplácel, a proto byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou. 8. Dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Dle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle ust. § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, a ačkoliv posoudil věc jinak po právní stránce, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 6 500 Kč, když tento mu z poskytnuté částky 30 000 Kč ze smlouvy o půjčce vrátil pouze 23 500 Kč. Jelikož se jednalo o smlouvu o půjčce ve formě spotřebitelského úvěru, žalovaná v tomto vztahu vystupovala jako spotřebitel, daný vztah proto soud posuzoval rovněž podle ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru. 13. Z předložených důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce při uzavírání předmětné smlouvy zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného (tj. nechal si doložit informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet a s odbornou péčí přezkoumal příjmy i výdaje úvěrovaného ve smyslu zda tato je reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet – k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Za této situace soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. neplatná. 14. V případě, kdy je smlouva o úvěru neplatná, se žalobkyně může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy byla poskytnuta, ve výši tvrzené po započtení částečné úhrady ze strany žalované, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení. 15. Jelikož žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatil, když uhradil pouze 23 500 Kč, uložil mu soud zaplatit žalovanou částku, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z. ve spojení s ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení je stanovena v souladu s ust. § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 500 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.