17 C 385/2022-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 100 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum] smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 18 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem. Žalovaný uhradil pouze částku 3 900 Kč, a žalobkyně požaduje pouze zbývající pohledávku na jistině. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 3. Ze smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet v 18 měsíčních splátkách po 1 950 Kč spolu s poplatkem označeným jako náklady půjčky. 4. Z výdajového pokladního dokladu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vydal žalovanému v hotovosti částku 18 000 Kč v den uzavření smlouvy. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 6. Žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky předžalobní upomínkou ze dne 27. 6. 2022. 7. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 18 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet spolu s poplatkem v měsíčních splátkách. Žalovaný peněžní prostředky nesplácel, a proto byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou. 8. Dle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle ust. § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, a ačkoliv posoudil věc jinak po právní stránce, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 100 Kč, když tento mu z poskytnuté částky 18 000 Kč ze smlouvy o půjčce vrátil pouze 3 900 Kč. Jelikož se jednalo o smlouvu o půjčce ve formě spotřebitelského úvěru, žalovaný v tomto vztahu vystupoval jako spotřebitel, daný vztah proto soud posuzoval rovněž podle ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru. 14. Z předložených důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce při uzavírání předmětné smlouvy zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného (tj. nechal si doložit informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet a s odbornou péčí přezkoumal příjmy i výdaje úvěrovaného ve smyslu zda tato je reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet – k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Za této situace soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. neplatná. 15. V případě, kdy je smlouva o úvěru neplatná, se žalobkyně může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy byla poskytnuta, ve výši tvrzené po započtení částečné úhrady ze strany žalované, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení. 16. Jelikož žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z. ve spojení s ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení je stanovena v souladu s ust. § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 17. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 100 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Vzhledem k tomu, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy žalobkyně v žalobě fakticky mění pouze údaje týkající se čísla smlouvy, dat a výše žalované částky, rozhodl soud o aplikaci ust. § 14b a. t.