26 C 132/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 000 Kč s příslušenstvím s tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené se společností [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel s žalovaným prostřednictvím své webové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě dne [datum] poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky zaslané žalobkyní, na svůj dluh však ničeho neuhradil. 2. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den [datum], žalovaný i žalobkyně byly k tomuto jednání řádně obesláni a zároveň byli poučeni o následcích nedostavení se k jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se nedostavil. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. 3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení jiných důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této uzavřené smlouvy žalovaný čerpal dne [datum] na svůj bankovní účet č. [bankovní účet], a to pod variabilním symbolem [číslo] úvěr ve výši 8 000 Kč s tím, že tento úvěr měl vrátit v celkové výši 8 000 Kč nejpozději dne [datum]. Žalovaný však úvěr řádně a včas nezaplatil. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedena žalobkyni jako novému věřiteli, o čemž byl žalovaný písemně informován dne [datum]. Následně byla žalovanému téhož dne také zaslána předžalobní výzva. 5. Podle [číslo] zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s citovanými ustanoveními občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o.z. Na základě toho se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1968 o.z. Vzhledem k tomu společnosti [právnická osoba] vůči žalovanému vzniklo právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru, jakož i ve smyslu ust. § 1970 o.z. právo na zaplacení úroku z prodlení. Pohledávka společnosti [právnická osoba] byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena v souladu s ust. § 1879 o.z. na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Na základě uvedeného je tedy žalovanou částku oprávněna požadovat po žalovaném právě žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost uhradit dlužnou částku dosud nesplnil, ačkoliv byl o její úhradu upomenut, shledal soud žalobu důvodnou, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Dlužná částka ke dni podání žaloby činila celkem 8 000 Kč. 7. O příslušenství dlužné částky splatné ke dni [datum] bylo rozhodnuto dle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když důvod pro její prodloužení soud neshledal. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se soudním poplatkem za žalobu ve výši 1 000 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, návrh ve věci samé a výzva k plnění; výše úkonů právní pomoci je dána ust. § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky, a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a/ uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 089 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).