28 C 310/2022-46 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 14. 3. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 31 983,74 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. K odůvodnění uvedla, že žalovaná uzavřela dne 2. 11. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o vydání kreditní karty, kterou se zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, kterou mohla žalovaná prostřednictvím vydané kreditní karty čerpat. Úroková sazba byla stanovena na 23,99 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr minimální měsíční splátkou z čerpaných prostředků současně s poplatky dle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná neplnila svou povinnost splácet úvěr, čímž došlo k porušení smluvních podmínek, na základě čehož přistoupila právní předchůdkyně žalované k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 29 989,33 Kč a z částky ve výši 1 994,41 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku a poplatků. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ačkoli k tomu byla vyzvána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Na jednání nařízené na den 11. 10. 2022 se nedostavila ani žalobkyně ani žalovaná. Žalobkyně se z jednání omluvila dne 29. 8. 2022, přičemž uvedla, že souhlasí s jednáním bez její přítomnosti. Žalovaná se na jednání nedostavila bez omluvy. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. 4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení jiných důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí 5. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 2. 11. 2018 uzavřena smlouva, na základě které byla vydána žalované kreditní karta s úvěrovým rámcem do výše 30 000 Kč, který mohla žalovaná prostřednictvím kreditní karty čerpat a žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr společně s úrokem ve výši 23,99 % Kč ročně, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek v povinné minimální výši 3,2 % z celkové dlužné částky, min. 200,00 CZK (prokázáno návrhem smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 2. 11. 2018). Žalovaná čerpala peněžité prostředky, avšak nehradila sjednané splátky (prokázáno výpisem), právní předchůdkyně žalobkyně tak byla oprávněna zesplatnit a požadovat uhrazení jistiny dlužné částky společně se smluvním úrokem (prokázáno obchodními podmínkami pro kreditní karty, čl. XVI), což učinila ke dni 25. 6. 2021 (prokázáno oznámením o zesplatnění). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek), což bylo žalované oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána (prokázáno předžalobní výzvou), ale dluh ani částečně neuhradila. 6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti podstatné pro řízení. 7. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Na základě shora uvedeného ve spojení s citovanými ustanoveními občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o.z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně úroků z úvěru sjednaným způsobem. Zatímco žalobkyně žalované úvěr řádně poskytla, žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a ocitla se tak v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1968 o.z. ve výši žalované částky, který neuhradila ani na základě následně zaslaných písemných výzev k úhradě dlužných splátek. Žalobkyni tedy vzniklo právo požadovat neuhrazenou část jistiny ve výši 29 989,33 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení s poplatky ve výši 1 994,41 Kč. Proto soud shledal žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O příslušenství přitom rozhodl v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. Úrok ve výši 23,99 % Kč byl mezi stranami sjednán smlouvou. 14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 280 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 500 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ustanovení § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ustanovení, návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 3. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). 16. Celkové náklady žalobkyně ve výši 3 458 Kč (zahrnující ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu daně z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 21% a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.