ECLI: ECLI:CZ:OSPH05:2022:4.C.216.2021.1 Datum: 2022-06-21 Předmět: o zaplacení částky 48 560,34 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", ["bezdůvodné obohacení""peněžité plnění""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o zaplacení částky 48 560,34 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 118a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 8)
1. Žalobkyně (jako právní předchůdkyně [právnická osoba] – dále jen„ banka“) se domáhá po žalovaném zaplacení částky 47 060,34 Kč spolu se smluvními poplatky, smluvním úrokem a zákonným úrokem s tím, že žalovaný na základě Smlouvy o osobní kreditní kartě [číslo] ze dne 10.10.2014 se zavázal splácet úvěr, který mu právní předchůdkyně poskytla. Žalovaný neplnil své povinnosti vyplývající z uvedené smlouvy a nesplácel úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně od smlouvy odstoupila. Pohledávka ze smlouvy přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.11.2020.
2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť nárok žalobkyně je promlčen. Smlouva byla sjednána v českém jazyce a žalovaný nerozumí českému jazyku, a proto je smlouva neplatným právním úkonem.
3. Soud provedl důkazy, které navrhli účastníci. Potřebu dalšího dokazování soud neshledal.
4. Z žádosti o osobní kreditní kartu soud zjistil, že žalovaný před podpisem smlouvy vyplnil dotazník, ve kterém uvedl, že jeho příjem z podnikání je 31 667 Kč měsíčně. Nájemné činí 2 000 Kč. Ostatní výdaje 1 000 Kč.
5. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě [číslo] soud zjistil, že žalovaný a [právnická osoba] uzavřeli smlouvu dne 10.10.2014, ve které se banka zavázala poskytnou žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit.
6. Z přehledu transakcí soud zjistil, že poslední částka, která byla připsána na účet žalovaného byla dne 25.1.2018.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.11.2020 a její přílohy soud zjistil, že banka postoupila pohledávku za žalovaného na žalobkyni.
8. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci /podmínky k osobním kreditním kartám, všeobecné podmínky banky, upomínky, historie transakcí, přehledů úroků z prodlení a poplatků, z výpisu z centrální evidence exekucí ke dni 11.2.2022, standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru/.
9. Na základě takto provedeného dokazování lze uzavřít, že žalovaný a banka uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Před uzavřením smlouvy banka pro posouzení úvěruschopnosti vycházela toliko z dotazníku vyplněného žalovaným. Poslední připsaná částka ze strany banky ve prospěch žalovaného byla uskutečněna dne 25.1.2018. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne 24.11.2020.
10. Smlouvou o úvěru se podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a o změně některých zákonů (dále jen„ ZSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Banka nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Soud z úřední povinnosti zkoumal, zda banka splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného (srov. rozsudek Soudního dvora EU (dále jen„ SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance). Podle ust. §86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSU“) poskytovatel posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Dle § 86 odst. 2 ZSU by měl poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele především vycházet z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSU, je sice kladen důraz na„ informace“ získané přímo od spotřebitele, avšak těmito nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená„ tvrzení“ spotřebitele o jeho některých poměrech. Dle dnes již konstantní judikatury je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015–39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 4129/18). Banka tak měla provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).
16. Vzhledem k tomu, že banka dostatečně a řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného (žalobkyně neprokázala takové zkoumání, a to ani po poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), je úvěrová smlouva z tohoto důvodu neplatná, a to absolutně. Pouze na okraj lze uvést, že námitka žalovaného, že nerozuměl obsahu smlouvy, neboť neumí česky se jeví jako účelová.
17. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Uvedené ustanovení upravuje bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy. Kromě toho, že banka (ani její právní nástupce) nemůže požadovat smluvní úrok či jiné poplatky, popř. smluvní pokuty, mění se i doba plnění. V rozsudku ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 466/2014 Nejvyšší soud uzavřel, že při postupném pokračujícím získávání majetkového prospěchu (hodnot) se z hlediska promlčení považují za samostatné nároky na vydání plnění z bezdůvodného obohacení nároky, které vznikly ze samostatných oddělitelných případů bezdůvodného obohacení, i když jde o stejné subjekty a stejné skutkové podstaty bezdůvodného obohacení. K uplatnění každého takového práva na plnění z bezdůvodného obohacení začínají běžet objektivní i subjektivní promlčecí doby zvlášť.
19. Pokud byla poslední platba ve prospěch žalovaného učiněna dne 25.1.2018 a žaloba byla podána až 10.5.2021, pak před 25.1.2021 jsou veškeré nároky (jednotlivé platby) žalobkyně promlčeny.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 459,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 560,34 Kč sestávající z částky 3 060 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 520 Kč ve výši 4 939,20 Kč.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.