11 C 341/2022-213 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 12. 2021 (původně vedenou pod sp. zn. 11 C 204/2021, přičemž projednání nároku žalovaných bylo vyloučeno k samostatnému projednání usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 11. 2022, č. j. 11 C 204/2021-341) po žalovaných domáhal zaplacení částky 1 465,70 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nezastavěného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], který se nachází ve vlastnictví žalobce, přičemž došlo k rozdělení pozemku na parc. [číslo]. Žalovaní jsou spoluvlastníky staveb – obytný dům [číslo] vše k. ú. [část obce], [územní celek], a zároveň členy [anonymizováno] [ulice], [anonymizována dvě slova] . Stavby bezprostředně přiléhají k pozemku ve vlastnictví žalobce. Žalovaní užívali bez právního důvodu část pozemku ve vlastnictví žalobce o velikosti 4 843 m2 (tj. parc. [číslo] vyjma jeho částí označených v geometrickém plánu [číslo] [rok] ze dne 21. 1. 2020 jako pozemek parc. [číslo] o výměře 314 m2 a parc. [číslo] o výměře 1484 m2, která byla užívána jako přístupové cesty ke stavbám ve spoluvlastnictví žalovaných, jako předzahrádky, dětské hřiště, cesty a přístup ke garážím. Žalobce se v tomto řízení domáhá vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku za období od 1. 1. 2019 do 27. 12. 2020. Výše bezdůvodného obohacení byla určena dle celkové výměry části pozemku užívané žalovanými a ceny obvyklého nájemného za užívání obdobných pozemků v dané lokalitě. Cena obvyklého nájemného byla stanovena jako cena nájemného z pozemků veřejné infrastruktury, na kterých není provozována podnikatelská činnost podle výměrů [anonymizováno], částkou 134 Kč/rok/m2. Od každého žalovaného je žádána částka takto stanoveného bezdůvodného obohacení, která odpovídá velikosti jejich spoluvlastnického podílu. Celkem se jednalo o 648 692 Kč za jeden rok (4 843 m2 x 134 Kč/rok) děleno velikost spoluvlastnického podílu (7170/1356264) děleno 365 dní násobeno počet dní od 14. 7. 2020 do 29. 11. 2020 (139 dní). Předmětné pozemky přitom tvoří ucelený areál s tím, že do areálu vede slepá komunikace [ulice], která je příjezdovou cestou ke garážím a teplárně zajišťující vytápění bytových domů. Do bytových domů a do garáží se vstupuje (vjíždí) přes pozemek žalobce. Tento pozemek vyplňuje také prostranství mezi bytovými domy a garážemi, kde tvoří zelenou plochu. Na pozemku je vybudováno hřiště (zpevněná plocha s osazeným basketbalovým košem), dále přístupové cesty k bytovým domům, přístupové cesty ke garážím, další zpevněné cesty a cestičky, část pozemku si členové [anonymizováno] [ulice] ohradili jako předzahrádky. Zelená plocha, jejíž součástí je hřiště, je užívána jako rekreační (oddychová) plocha (hrají si zde děti, probíhá zde venčení psů, v zimě se zde sáňkuje a bobuje) a jako komunikační prostor mezi bytovými domy a garážemi. Celý areál bytových domů, garáží a přilehlých pozemků je koncipován jako logicky a z podstatné části i fakticky uzavřený areál, který tvoří jednotný funkční celek – areál sídliště, který má sloužit potřebám obyvatel bytových domů. Areál je ohraničen z jedné strany bytovými domy s předzahrádkami ohraničenými železným zábradlím a betonovou zdí (prostor mezi domy a betonovou zdí je vyplněn železnými kolíky), plotem podél ulice [ulice], garážemi spojenými protihlukovou stěnou ze strany komunikace [ulice] a z poslední strany ulicí [ulice], která byla původně lemována souvislým keřovým porostem – živým plotem (v r. 2013, v souvislosti s výstavbou sousedního sídliště [anonymizována dvě slova], bylo podél živého plotu vybudováno drátěné oplocení). Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se musí vztahovat k celému pozemku žalobce parc. [číslo] (bez komunikace [ulice]), přičemž jakési jeho ohrazení jasně vymezuje rozsah areálu. Pozemek žalobce nenaplňuje znaky definice veřejného prostranství, neboť pozemek není přístupný bez omezení (přístup do areálu [anonymizováno] [ulice], jehož součástí je pozemek žalobce, je omezen, areál [anonymizováno] [ulice] je - a vždy byl - oddělen od okolí zčásti oplocením, příp. živým plotem, zčásti protihlukovou zdí a zčásti samotnými bytovými domy s ohrazenými předzahrádkami, ochrannou zdí a kovovými kolíky, kdy je vjezd do areálu opatřen zákazovou značkou s informací, že vjezd je povolen jen členům [anonymizováno] [ulice], s tím, že areál byl od počátku určen k uspokojování potřeb obyvatel obytných domů tohoto sídliště, byl vybudován jako logicky uzavřený prostor; areál sídliště [anonymizováno] [ulice] ohraničen z jedné strany protihlukovou zdí a garážemi, ze dvou stran plotem a z přední strany zdí, zábradlím předzahrádek a kovovými kolíky, u nichž byla ještě v lednu 2020 umístěna cedule„ soukromý pozemek, vstup zakázán,“ přičemž jediný vstup do sídliště umožňující vjezd motorovými vozidly je opatřen dopravní značkou zákaz vjezdu s dovětkem, že vjezd je povolen pouze členům [anonymizováno] [ulice]; ačkoli ohraničení areálu [anonymizováno] [ulice] tak není neprostupné, dává jasně najevo, že je zde vůle oddělit prostor areálu [anonymizováno] [ulice] od okolí a omezit do tohoto prostoru přístup třetích osob. Pozemek není určen k tomu, aby sloužil veřejně prospěšným účelům (pozemek žalobce jako součást areálu [anonymizováno] [ulice] byl v rámci výstavby bytových domů a garáží určen pro uspokojování potřeb obyvatel obytných domů a uživatelů garáží a k tomuto účelu slouží do dnešního dne). O areál pečuje [anonymizováno] [ulice], nikoli městská část či [anonymizována dvě slova]. [obec]. Členové [anonymizováno] [ulice] v jiných, skutkově totožných sporech požadovali započítat proti pohledávce žalobce na vydání bezdůvodného obohacení náklady vynakládané na příjezdové komunikace, cestičky, parkovací stání, dětské hřiště a pískoviště, parkové úpravy, vč. okrasných dřevin, oplocení areálu apod. (viz např. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 11 C 181/2011, 11 C 184/2003). Význam zeleně ve vnitrobloku areálu nepřesahuje rámec užívání obyvateli přilehlých obytných domů, tj. užívání členy [anonymizováno] [ulice], možná s příležitostným užíváním ze strany obyvatel okolní zástavby. Pokud strana žalovaná tvrdí užívání pozemku žalobce ze strany obyvatel okolní zástavby za účelem procházek s dětmi či venčení psů, nejedná se o užívání, které by mělo význam přesahující nejbližší okolí. Pozemek žalobce nikdy nebyl obcí ([anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] či [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]) určen k uspokojování obecních potřeb, z hlediska zajištění života v obci je bezvýznamný, předmětný pozemek nikdy nebyl určen k plnění veřejně prospěšných cílů pro širokou veřejnost. Není pravdou, že je pozemek žalobce v celém okolí jedinou významnou volnočasovou plochou. Každá část okolní bytové výstavby má„ svoji“ zeleň a volnočasovou plochu. V blízkosti areálu [anonymizováno] [ulice] se nachází velké množství zeleně, rekreačních ploch, turistických a cyklistických stezek, které jsou z hlediska obecného užívání opravdu významné pro celou městskou část, případně i pro obyvatele celé [obec] (např. [ulice]). Žalobce nedal souhlas s veřejným užíváním (ani jeho předchůdkyně) nikdy nedal souhlas s veřejným užíváním svého pozemku. Areál byl vystavěn v době, kdy vlastníkem pozemku byl stát. V r. 1992 byl pozemek vydán babičce žalobce, paní [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] k předmětnému pozemku bylo zapsáno do katastru nemovitostí až v roce 1995. Vlastnictví členů [anonymizováno] [ulice] k bytovým domů a garážím bylo zapsáno do katastru nemovitostí v r. 1996. Členové [anonymizováno] [ulice] od počátku zpochybňovali vlastnické právo předchůdkyně žalobce a vedli s ní o vlastnictví pozemku spory. V roce 1995 podali členové [anonymizováno] [ulice] k Obvodnímu pro Prahu 5 o určení neplatnosti restituční dohody, na základě které byl pozemek vydán paní [jméno] [příjmení]. Žaloba projednávaná pod spisovou značkou sp. zn. 17 C 73/95 byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu (rozsudek následně potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 54 Co 228/2000 – 107). V roce 2009 podali členové [anonymizováno] [ulice] hromadnou žalobu o určení vlastnictví předmětného pozemku, kterou se domáhali určení svého vlastnictví k pozemku. Toto řízení bylo pravomocně skončeno v r. 2018, v rámci tohoto řízení členové kondominia po celou dobu tvrdili, že jsou vlastníky pozemku žalobce jako součásti bytového areálu. Dále sjezdy do garáží, přístupové cesty do bytových domů či cestičky ve vnitrobloku jsou veřejnou účelovou komunikací s odkazem na veřejnoprávní titul jejich užívání. Pokud jde o přístupové cesty do domů, tyto jsou sice obyvateli bytových domů evidentně užívány (o čemž svědčí např. odklizený sníh před hlavními vchody do bytového domu zjištěný při místím šetření soudu, umístění zvonků a listovních schránek u hlavních vchodů do domu), nejsou ale jediným přístupem do domu, není tedy u nich splněna podmínka nutné komunikační potřeby (totéž platí o cestičkách ve vnitrobloku). Dalším důvodem, proč nemohou být uvedené cesty považovány za účelovou komunik