11 C 352/2022-68 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou dne 16. 12. 2021 (původně vedenou pod sp. zn. 11 C 204/2021, přičemž projednání nároku žalovaných bylo vyloučeno k samostatnému projednání usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 11. 2022, č. j. 11 C 204/2021-341) po žalovaných domáhal zaplacení částky 11 134,42 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nezastavěného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], který se nachází ve vlastnictví žalobce, přičemž došlo k rozdělení pozemku na parc. [číslo]. Žalovaní jsou spoluvlastníky staveb – obytný dům [číslo] vše k. ú. [část obce], [územní celek], a zároveň členy [anonymizováno] [ulice], [anonymizována dvě slova] . Stavby bezprostředně přiléhají k pozemku ve vlastnictví žalobce. Žalovaní užívali bez právního důvodu část pozemku ve vlastnictví žalobce o velikosti 4 843 m2 (tj. parc. [číslo] vyjma jeho částí označených v geometrickém plánu [číslo] ze dne 21. 1. 2020 jako pozemek parc. [číslo] o výměře 314 m2 a parc. [číslo] o výměře 1484 m2, která byla užívána jako přístupové cesty ke stavbám ve spoluvlastnictví žalovaných, jako předzahrádky, dětské hřiště, cesty a přístup ke garážím. Žalobce se v tomto řízení domáhá vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku za období od 1. 1. 2019 do 27. 12. 2020. Výše bezdůvodného obohacení byla určena dle celkové výměry části pozemku užívané žalovanými a ceny obvyklého nájemného za užívání obdobných pozemků v dané lokalitě. Cena obvyklého nájemného byla stanovena jako cena nájemného z pozemků veřejné infrastruktury, na kterých není provozována podnikatelská činnost podle výměrů [anonymizováno], částkou 134 Kč/rok/m2. Od každého žalovaného je žádána částka takto stanoveného bezdůvodného obohacení, která odpovídá velikosti jejich spoluvlastnického podílu. Celkem se jednalo o 648 692 Kč za jeden rok (4 843 m2 x 134 Kč/rok) děleno velikost spoluvlastnického podílu děleno 365 dní násobeno počet dní od 1. 1. 2019 do 27. 12. 2020 (726 dní). Žalobce dále žádá úrok z prodlení od 1. 11. 2021 do zaplacení, neboť žalobce vyzval žalované k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou nejpozději do 31. 10. 2021. 2. Žalovaní se ve věci nevyjádřili. 3. Účastníci byli vyzváni postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, přičemž k tomuto postupu ničeho nenamítali. Soud proto věc posoudil a rozhodl podle předložených listin. 4. Na základě listinných důkazů založených do spisu (v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 11 C 204/2021, z něhož bylo toto řízení vyloučeno) soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalobce v rozhodném období byl vlastníkem předmětného pozemku parc. [číslo] o výměře 6 641 m2 k. ú. [část obce], zapsaném na [list vlastnictví]. Žalovaní byli v rozhodném období spoluvlastníky domu [adresa] na pozemku na parc. [číslo] domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] garáže [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] garáže [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] to podílem [číslo] (zjištěno z výpisů z katastru nemovitostí pro [územní celek] [list vlastnictví] ze dne 1. 1. 2019 a [list vlastnictví] ze dne 27. 12. 2020, informace o stavbě k [adresa] ze dne 16. 12. 2021, k [adresa] ze dne 16. 12. 2021, k [adresa] ze dne 16. 12. 2021, k [adresa] ze dne 16. 12. 2021, k [adresa] ze dne 16. 12. 2021). Dle výměru [anonymizováno] [číslo] 2019 z 28. 11. 2018, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, činí maximální nájemné pro pozemek v obci [obec a číslo] Kč/m2/rok částku 134 Kč (zjištěno z výměru [anonymizováno] [číslo] 2019 z 28. 11. 2018). Žalobce vyzval žalované k vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 1. 2019 do 27. 12. 2020 za užívání pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], o výměře 4 843 m2 (zjištěno z výzvy nazvané Užívání pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], ze dne 5. 10. 2021, a podacím archem ze dne 13. 10. 2021). V roce 1985 bylo rozhodnuto o tom, že na původním pozemku parc. [číslo] (který v roce 1961 původnímu vlastníkovi odejmut a převeden do vlastnictví [anonymizována dvě slova] a do správy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] – poznámka soudu) bude umístěna stavba 220 bytových jednotek a hromadných garáží - areál bytových domů [ulice] (zjištěno z rozhodnutí o umístění stavby ze dne 23. 12. 1985). 5. Z úřední činnosti soudu je známo, že spory žalobce z titulu bezdůvodného obohacení za užívání zastavěných i nezastavěných pozemků proti jednotlivým členům [anonymizováno] [ulice] byly podávány u zdejšího soudu od roku 2003 do 2019 (viz žaloby v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 184/2003, sp. zn. 11 C 594/2007, sp. zn. 11 C 521/2008, sp. zn. 11 C 15/2012, sp. zn. [číslo], sp. z. [číslo], sp. zn. 11 C 116/2019. V jednotlivých řízených (z těchto uvedených sporů byly vyloučeny k samostatnému řízení věci proti jednotlivým spoluvlastníkům) byla řízení pravomocně skončena s vyhověním žalobě (pokud nebyla žaloba vzata zpět z důvodu mimosoudních jednání), a to jak rozhodnutími prvoinstančního soudu, tak odvolacího soudu, přičemž k návrhu některých žalovaných byla odmítnuta i ústavní stížnost proti jednomu z prvoinstančních žalobě vyhovujících rozsudků s tím, že soud 1. stupně vycházel ze spolehlivě osvědčujících důkazů a věc přiléhavě odůvodnil (k tomu srov. usnesení ÚS III. 532/12, IV. ÚS 530/12 a IV. ÚS 526/12). Celkem bylo zdejším soudem vydáno více než 300 vyhovujících rozhodnutí týkajících se totožného pozemku žalobce ve vztahu k jiným žalovaným – členům [anonymizováno] [ulice]), kdy Obvodní soud pro Prahu 5 doposud zcela jednotně posuzoval nároky žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako oprávněné, a vydal několik stovek konsistentních rozhodnutí; k žádnému z odvolání odvolací soud nárok žalobce nezamítl. Nejaktuálnější rozhodovací praxi představuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 8. 2021, č. j. 17 C 117/2020-175, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022 č. j. 28 Co 448/2021-272, kdy byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalobce ve skutkově zcela totožné věci posouzen jako oprávněný. 6. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle 2992 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalobce byl vlastníkem předmětného pozemku, na němž se nachází stavba – obytný dům [číslo] vše k. ú. [část obce], [územní celek], kdy žalovaní jsou vlastníky jedné z bytových jednotek s podílem o velikosti 11699/1356264, a to až do 29. 11. 2020 (ke dni 30. 11. 2020 bylo vlastnické právo k pozemku převedeno na nového vlastníka, což je soudu mj. známo z jiných řízení vedených proti dalším spoluvlastníkům, v nichž žalobce bere žalobu co do období od 30. 11. 2020 do 27. 12. 2020 zpět). Judikatura Nejvyššího soudu ustáleně zastává právní názor, že plněním bez právního důvodu, případně protiprávním užitím cizí hodnoty, tedy jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1051/2005). Nejvyšší soud rovněž dospěl k závěru, že k obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na to, jakým způsobem své vlastnické právo ke stavbě realizuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, či usnesení téhož soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. 28 Cdo 672/2012). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích konstantně přijímá závěr, dle kterého užíváním cizí věci (v aktuálním případě pozemku) bez náležitého právního titulu vzniká uživateli majetkový prospěch, bezdůvodné obohacení, jež je povinen vydat. Stran výše bezdůvodného obohacení judikatura v obdobných případech dovodila, že není-li možné předmět plnění dobře vrátit, tíží obohaceného povinnost kompenzovat jej ochuzenému v penězích, přičemž konkrétní částka se odvozuje od jím inkasovaného prospěchu. 8. Podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku státu, ve znění pozdějších právních předpisů, se za zastavěné pozemky považují mimo jiné pozemky tvořící se stavbou jeden funkční celek. Pojem funkční celek se vedle zákona č. 219/2000 Sb. a zákona č. 172/1991 Sb. objevuje dlouho