15 C 246/2023-30 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 17. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16. 2. 2022. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 17. 1. 2022 převodem z účtu na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], ke kterému měl přístup pomocí vlastního hesla jen žalovaný. Platba byla identifikována uvedením variabilního symbolu – rodného čísla žalovaného. Dne 16. 1. 2023 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 24. 3. 2023 předžalobní výzvu. Žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. 4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. 5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující: 6. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 17. 1. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] [spisová značka], ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a to v jedné platbě ve výši 12 292,95 Kč, splatné do 16. 2. 2022, která zahrnuje jistinu, úrok a poplatek za poskytnutí úvěru. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána při dodržení splatnosti ve výši 1 132,58 % (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy o úvěru [číslo] [spisová značka] ze dne 17. 1. 2022). 7. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 17. 1. 2022 na účet žalovaného č. [bankovní účet], [variabilní symbol], částku 10 000 Kč (zjištěno z potvrzení o provedení transakce). 8. Majitelem osobního účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. Na účet žalovaného byla dne 17. 1. 2022 s variabilním symbolem [číslo] připsána částka 10 000 Kč (zjištěno z vyjádření [anonymizováno] [právnická osoba] ze dne 15. 8. 2023, z výpisu z účtu žalovaného). 9. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek č. 2 ze dne 23. 1. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému řádně oznámila (smlouva o postoupení včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 3. 2023). 10. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, což žalovaný neučinil (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 3. 2023 včetně podacího archu). 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v jedné platbě ve výši 12 292,95 Kč nejpozději 16. 2. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu žalobkyně. 12. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 17. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 19. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 20. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 22. Soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat platnost předmětné smlouvy z hlediska posouzení úvěruschopnosti, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a takovým způsobem, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti, nebo naopak o neschopnosti spotřebitele takový úvěr splácet. V této souvislosti soud konstatuje, že při posuzování splnění této povinnosti, resp. jejího porušení je třeba brát v úvahu veškeré okolnosti takového případu, přičemž dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele (k tomu dále srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Odborná péče totiž předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, popř. výpisem z účtu za období předcházející schválení úvěru, a porovnání těchto údajů s veřejně dostupnými informacemi (např. statistické údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze ČSÚ). 23. Žádný z předložených důkazů neprokazuje, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila