15 C 354/2023-36 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) se sídlem [adresa], Gzira, GZR [číslo], Malta (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 5. 4. 2022 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 24 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], [variabilní symbol]. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 5. 5. 2023. Dne 27. 1. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Dlužnou částku ve výši 24 000 Kč po započtení případných dílčích plateb žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 15. 6. 2023. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. 4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. 5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 5. 4. 2022 smlouvu o úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalované úvěr s limitem do výše 10 000 Kč, který může být změněn, s termínem splatnosti do data výpisu, s tím, že minimální částka, která musí být zaplacena do termínu splatnosti, je 13 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč podle toho, která částka je vyšší. Výpůjční úroková sazba z otevřeného zůstatku úvěru byla sjednána ve výši 0,4026 % za den, 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, RPSN 299,98 %. Celková splatná částka 17 959,74 při částce úvěru 10 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 4. 2022). 7. Žalovaná načerpala celkem částku 21 107 Kč, a to dne 05. 04. 2022 částku 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 01. 06. 2022 částku 650 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 16. 08. 2022 částku 1 647 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 11. 10. 2022 částku 1 954 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 16. 11. 2022 částku 2 113 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 19. 12. 2022 částku 2 300 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], dne 13. 01. 2023 částku 2 443 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Před postoupením pohledávky uhradila celkem 13 877,49 Kč (zjištěno z potvrzení o provedené platbě, výpisu z běžného účtu žalované, přehledu platební historie žalované). 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně dodatku [číslo] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalované řádně oznámila (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 6. 2023 včetně podacího archu). 9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, což žalovaná neučinila (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 6. 2023 včetně podacího archu). 10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná načerpala částku v celkové výši 21 107 Kč, uhradila pouze 13 877,49 Kč. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani přes výzvu žalobkyně. 11. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 16. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 17. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 18. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 19. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat platnost předmětné smlouvy z hlediska posouzení úvěruschopnosti, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a takovým způsobem, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti, nebo naopak o neschopnosti spotřebitele takový úvěr splácet. V této souvislosti soud konstatuje, že při posuzování splnění této povinnosti, resp. jejího porušení je třeba brát v úvahu veškeré okolnosti takového případu, přičemž dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele (k tomu dále srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Odborná péče totiž předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, popř. výpisem z účtu za období předcházející schválení úvěru, a porovnání těchto údajů s veřejně dostupnými informacemi (např. statistické údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích