17 C 139/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 581,20 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o úvěru, prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Na základě této smlouvy ze dne [datum] byla žalovanému na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč a to dne [datum]. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 17 959,74 Kč do [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne byla pohledávka ze shora uvedené smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Žalobkyně rovněž uvedla, že v případě, že by soud neměl nárok na zaplacení částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, tak požaduje, aby byl nárok posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla pouze to, že byla ověřena lustrací z veřejně dostupných databází a prohlášením žalovaného byly deklarovány příjmy a výdaje a schopnost půjčku splácet. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 2. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] dne [datum] smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku s příslušenstvím, tedy v celkové výši 17 959,74 Kč splatit do [datum] (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], ze standardní informace o úvěru). Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo soudem zjištěno z předloženého ověření úvěruschopnosti klienta, že žalobkyně předložila pouze generický přípis ve znění, jak je poskytovatelem úvěrového produktu postupováno při zkoumání úvěruschopnosti klienta, aniž by tento přípis nesl označení žalovaného. Další dokumenty, nebyly doloženy. Právní předchůdce žalobce převedl na bankovní účet žalovaného částku ve výši 10 000 Kč dne [datum] (prokázáno informací o úvěru, rozpisem plateb). Právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval celkovou dlužnou částku žalobci ve výši 15 661,72 Kč ke dni [datum] (zjištěno z platební informace). Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum]). Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky oznámením ze dne [datum] (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne [datum] (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum]). Žalovaný doposud ničeho z dlužné částky neuhradil. 3. Dle ust. § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. 4. Dle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 5. Dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 10. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 12. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle § 1820 o.z., tedy prostřednictvím stránek [webová adresa], na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku s příslušenstvím splatit do dne splatnosti, což však neučinil. Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ust. § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že soud je povinen z úřední činnosti přezkoumávat, zda při sjednávání smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, což však žalobkyně tvrdila, ale sama uvedla, že k tomu nenavrhuje žádné jiné důkazy vyjma dokumentu, ve kterém je obecně popsán postup ověřování úvěruschopnosti, který ale nenese žádné označení žalovaného ani v něm nejsou uvedeny žádné údaje o příjmech a výdajích žalovaného, které by byly doloženy dalšími důkazy. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná. Nárok žalobkyně tak byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., kdy žalobkyně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalobkyně se pro případ, že soud smlouvu posoudí jako neplatnou, domáhala posouzení nároku žalobkyně jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z. ve spojení s ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení je stanovena v souladu s ust. § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Termín prodlení byl stanoven v souladu s ust. § 573 o. z., kdy předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne [datum], tj. dle domněnky doby dojití byla zásilka doručena dne [datum]. Následující den byl posledním dnem pro dobrovolné splnění vymáhané povinnosti a v prodlení se tak žalovaný ocitl dne [datum]. 14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 15. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva je neplatná, zamítl nárok žalobkyně co do poplatku sjednaného při poskytnutí úvěru a části příslušenství, jak je uvedeno ve výroku II. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná (co do 10 000 Kč z původně žalovaných 15 581 Kč), nárok na náhradu