24 C 159/2019-488 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Napadeným rozsudkem bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 50 000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrokem I/). Dále byla žaloba co do požadavku zaplacení částky 73 984 Kč zamítnuta (výrokem II/) a naposledy bylo rozhodnuto o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 600 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrokem III/). 2. Soud I. stupně takto rozhodoval v pořadí třetím rozsudkem o žalobě, když jeho prvý rozsudek ze dne 19. 3. 2021, č. j. 24 C 159/2019 – 217, kterým zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal konstatování, že žalovaný zasáhl do práv žalobce na ochranu osobnosti, dobré pověsti a důstojnosti žalobce a co do zaplacení částky 123 984 Kč a rozhodl o nákladech řízení, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 7. 2021, č. j. 62 Co 179/2021-255 s tím, že k nerovnému zacházení může dojít i z důvodů, které výslovně v antidiskriminačním zákoně nejsou jako diskriminační znaky uvedeny. V pořadí druhým rozsudkem ze dne 28. 1. 2022, č. j. 24 C 159/2019 – 320, prvostupňový soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; zamítl žalobu co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 73 984 Kč a zamítl žalobu co do určení, že žalovaný porušil pracovně právní předpisy (výrok III/). K odvolání obou účastníků byl rozsudek prvostupňového soudu ve výrocích I/, II/ a IV/ rozsudkem odvolacího soudu ze dne 22. 6. 2022, č. j. 62 Co 130/2022-366, zrušen a v tomto rozsahu vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uzavřel, že závěry soudu prvního stupně o nerovném zacházení se žalobcem ze strany žalovaného jsou předčasné, když žalobce dosud ve všech tvrzených skutcích neprokázal, že by vůči němu bylo postupováno nerovně oproti jiným zaměstnancům žalovaného. 3. Předmětem řízení tak zůstal požadavek žalobce na zaplacení částky 123 984 Kč (ve znění částečného zpětvzetí žaloby z [datum] a ve znění změny žaloby z [datum]) s tvrzením, že žalobce byl přijat do služebního poměru u žalovaného (jako odborný rada – specialista investiční výstavby v odboru majetkovém) dne [datum], služební poměr u žalovaného žalobce ukončil k [datum]. Žalovaný při plnění služebních povinností vůči žalobci soustavně porušoval jeho práva na rovné zacházení s ním oproti jeho ostatním kolegům na daném pracovišti, pochybení žalovaného žalobce shledával v ukládání písemných výtek za pracovní pochybení i ve srovnání s nadřízenými zaměstnanci žalobce; ukládané výtky (nesmyslné, absurdní a účelové), které jiným zaměstnancům za obdobná jednání a v dané četnosti ukládány nebyly; dále v tom, že oproti ostatním zaměstnancům dostával neadekvátní, nepravdivá, dehonestující služební hodnocení, resp. jako jedinému ohledně něj nebylo vůbec řádně vyhotoveno služební hodnocení za rok [rok] (přičemž za toto pochybení při plnění pracovních povinností příslušní nadřízení žalobce např. nedostali žádnou výtku); dále v tom, že žalobce byl žalovaným neúměrně často úmyslně stěhován do různých kanceláří, byla mu nadměrným způsobem kontrolována docházka, byl na pracovišti v zásadě špehován ohledně používání internetu, když např. informace o jeho návštěvách internetu byly sdělovány i osobám k tomu neoprávněným. Daná jednání žalovaného vůči žalobci přitom byla soustavná a dlouhodobá, v důsledku čehož byla snižována osobní důstojnost žalobce na pracovišti, bylo vůči němu vytvářeno zastrašující, nepřátelské a urážlivé pracovní prostřední (byl vystaven špehování, tzv. bossingu a šikaně, byl izolován od ostatních zaměstnanců), žalobce tak byl permanentně vystavován nepřiměřenému psychickému nátlaku, byly o něm po služebním úřadě šířeny nepodložené lživé informace. Nápravu nezjednali ani nadřízení, na něž se opakovaně obracel v rámci myslitelných zákonných opravných prostředků. 4. Žalovaná nárok žalobce neuznávala, tvrdila, že ve věci je dán nedostatek pravomoci civilních soudů, protože se jedná o věc služebního poměru žalobce a dále tvrdila, že nedošlo k porušení práva na rovné zacházení či diskriminaci žalobce. 5. Prvostupňový soud vyšel ze zjištění, která učinil z provedených listinných důkazů a výslechů svědků [titul] [celé jméno svědkyně] a [titul] [celé jméno svědka] (nadřízených žalobce) a dále svědků – [celé jméno svědkyně], [titul] [celé jméno svědkyně], [titul] [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [jméno] [celé jméno svědkyně] a [titul] [celé jméno svědka] (kolegů žalobce), když konkrétní skutková zjištění a důkazní prostředky, z nichž čerpal, citoval v odůvodnění svého rozhodnutí pod body 10 až 33. 6. Zopakoval s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5948/2017 a sp. zn. 21 Cdo 2686/2015, že je dána obecná pravomoc civilního soudu. Věc posoudil podle § 98 zák. č. 234/2014 Sb. o státní službě (dále jen „služební zákon“), kdy aplikoval § 16 odst. 1 a § 17 zákoníku práce ve spojení s § 10 odst. 1,2 antidiskriminačního zákona. 7. Vyšel ze skutkového závěru, že žalobce byl přijat do služebního poměru u žalovaného na služební místo specialista investiční výstavby od [datum]. Žalovaný (jednající v dané době nadřízenými žalobce [titul] [celé jméno svědkyně] a [titul] [celé jméno svědka]) s žalobcem nerovně zacházel oproti ostatním zaměstnancům na daném pracovišti v tom smyslu, že žalobce byl ve srovnání s ostatními kolegy na daném pracovišti jediným zaměstnancem, na něhož nebylo řádně a včas vypracováno zákonné služební hodnocení za rok [rok]. Rovněž byl jediným zaměstnancem na daném pracovišti, na něhož dané služební hodnocení dne [datum] vypracovala [titul] [celé jméno svědkyně] a nikoli jako u všech ostatních kolegů jejich přímý nadřízený k tomu primárně určený - [titul] [celé jméno svědka]. Z rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jakož i z rozhodnutí o opakovaně vyhotoveném služebním hodnocení žalobce za dané období z [datum], tj. z usnesení předsedy žalovaného z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] i dopisu náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] je přitom zřejmé, že daná služební hodnocení žalobce za rok [rok] nebyla zrušena z„ nepodstatných“ či„ formálních“ důvodů (jak opakovaně tvrdil žalovaný), ale právě proto, že byla opakovaně nepřezkoumatelná, když z nich nebylo zjistitelné, na základě jakých konkrétních podkladů byl žalobce v hodnotících kritériích hodnocen 1 nebo 0 body. V hodnotících kritériích (proti nimž žalobce opakovaně brojil svými stížnostmi, neboť je shledával lživými a urážejícími) v daném služebním hodnocení byly přitom uvedeny žalovaným zjevně difamující výroky (jak jsou konkrétně rozvedeny v odst. 14. a 16. odůvodnění napadeného rozsudku) tvrdící zejména jeho konfliktní a nepřátelskou povahu. Přitom skutečnosti o konfliktní a nepřátelské povaze žalobce, byly v řízení zcela vyvráceny výpověďmi všech jeho kolegů, když všichni potvrdili, že s žalobcem žádné konflikty neměli. Naopak bylo zjištěno, že vůči žalobci nepřátelskou a konfliktní atmosféru na pracovišti vytvářeli jejich nadřízení; stejně tak z výpovědi [titul] [celé jméno svědkyně] a [titul] [celé jméno svědka] jasně plyne, že na chování a jednání žalobce si nestěžoval žádný z jeho kolegů. Účelové uvádění nepravdivých a nedoložených skutečností nadřízenými žalobce uvedených zejména v osobnostním hodnocení žalobce v jeho služebních hodnoceních za rok 2016 (avšak i za předchozí rok, jak plyne ze služebního hodnocení žalobce z [datum], které bylo rovněž zrušeno, a ze služebního hodnocení žalobce z [datum]) je pak dle prvostupňového soudu potvrzeno i služebním hodnocením žalobce za následující rok [rok] (služební hodnocení z [datum]), že se fakticky zcela změnila osobnost i odbornost žalobce, když zatímco dříve byl (bez řádného odkazu na relevantní podklady toto dokládající) označen za„ neudržujícího konstruktivní mezilidské vztahy, popichujícího kolegy, podílejícího se velkou měrou na negativní atmosféře na pracovišti, vyhledávajícího konfliktní situace a odbornost nahrazujícího ironií“, ve služebním hodnocení za rok 2017 popsán jako osoba„ udržující konstruktivní mezilidské vztahy s kolegy, běžně se zapojující do týmových aktivit, dále jako osoba, která dokáže přijímat kritiku, řešit obtížné situace, konflikty, jednající profesionálně, plnící zadané úkoly“. Na základě uvedeného prvostupňový soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že výše uvedeným jednáním žalovaného bylo s žalobcem oproti ostatním jeho kolegům ve srovnatelné pozici nerovně zacházeno. Přes opakované poučení soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. pak žalovaný nenavrhl žádný důkaz, že by dané služební hodnocení žalobce za rok [rok] bylo řádně vypracováno (stejně jako na ostatní zaměstnance), či že by nebylo vypracováno z důvodů jiných než diskriminujících (a difamujících) žalobce. 8. Ohledně obsahu a četnosti udílení výtek žalobci soud I. stupně vyšel zejména z toho, že výpověďmi kolegů žalobce bylo v řízení zcela prokázáno, že na daném pracovišti bylo nadřízenou žalobce [titul]. [celé j