24 C 432/2021-232 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 557 304 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), a uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 82 066 Kč (výrok II.). 2. Soud prvního stupně (dále též„ soud“) takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 557 304 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 12. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že je vlastníkem, resp. spoluvlastníkem, pozemků v k. ú. [obec] p. [číslo] o výměře [výměra], p. [číslo] o výměře [výměra], p. [číslo] o výměře [výměra], p. [číslo] o výměře [výměra], dále v k. ú. [obec] [parcelní číslo] o výměře [výměra], [parcelní číslo] o výměře [výměra], dále v k. ú. [obec] u [obec] p. [číslo] o výměře [výměra], dále v k. ú. [obec] [parcelní číslo] o výměře [výměra], dále v k. ú. [obec] [parcelní číslo] o výměře [výměra], dále v k. ú. [obec] [parcelní číslo] o výměře [výměra], p. [číslo] o výměře [výměra], dále v k. ú. [anonymizováno] [parcelní číslo] o výměře [výměra], dále v k. ú. [obec] p. [číslo] o výměře [výměra] a konečně v k. ú. [obec] [parcelní číslo] o výměře [výměra] (dále též„ pozemky“ nebo„ předmětné pozemky“), na nichž jsou bez právního důvodu umístěny pozemní komunikace (silnice 2. a 3. třídy) ve vlastnictví žalovaného. 3. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem, resp. podílovým spoluvlastníkem, výše uvedených pozemků, které jsou zastavěny komunikacemi ve vlastnictví žalovaného. Z listinných důkazů, které specifikoval, měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby s žalovaným dlouhodobě jednal o mimosoudním řešení užívání pozemků, opakovaně jej též vyzýval k vydání bezdůvodného obohacení za užívání, když naposledy tak učinil předžalobní výzvou ze dne 16. 11. 2021. Ve vztahu k výši bezdůvodného obohacení měl soud za prokázané, že žalovaný v obdobných případech za užívání cizích pozemků uzavíral nájemní smlouvy s výší nájemného stanovenou v maximálních částkách dle příslušných cenových věstníků (výměrů Ministerstva financí). Dále vyšel ze zjištění, že ve stejné výši sjednávalo nájemné v obdobných případech též Ředitelství silnic a dálnic, státní příspěvková organizace (dále též„ ŘSD“), či Jihomoravský kraj, přičemž odkázal na listiny, z nichž tyto skutečnosti zjistil, a dodal, že účastníci řízení učinili nesporným, že dle příslušných cenových výměrů Ministerstva financí za žalované roky (2019 - 2021) činily tam specifikované regulované ceny 22 Kč/m2/rok (resp. 33 Kč/m2/rok u pozemků v obvodu okresních měst). 4. Dále soud uvedl, že z dalších provedených důkazů nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Žalovaným navrhovaný důkaz znaleckým posudkem k určení výše bezdůvodného obohacení považoval s ohledem na prokázané skutečnosti a své právní závary za nadbytečný, jiné důkazy navrhovány nebyly. 5. Po právní stránce věc posoudil dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), § 9 zákona č. 13/1997 Sb., § 1115 odst. 1, § 1117, § 1127 o. z. s tím, že žalovaný je ve věci pasivně věcně legitimován, neboť bezdůvodné obohacení musí vydat ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatil. Bez právního významu shledal skutečnost, že žalovaný výkonem správy daných silnic pověřil Krajskou správu a údržbu silnic Středočeského kraje, příspěvkovou organizaci, neboť toto pověření neznamená převod veškerých práv a povinností vyplývajících z vlastnického práva, a v daném případě se bez spravedlivého důvodu zjevně obohatil vlastník daných silnic (tj. žalovaný), nikoliv jejich správce. Dále soud uvedl, že žalovaný sice obecně uvedl, že silnice nejsou na pozemcích umístěny bez právního důvodu, ale žádný konkrétní právní vztah, který by mu užívání pozemků umožňoval, ani netvrdil. Dále soud podotkl, že již ze samotného titulu vlastnického práva ke stavbám (silnicím) postaveným na cizích pozemcích vyplývá obohacení jejich vlastníka (žalovaného) na úkor vlastníka pozemků, neboť takto vzniká prospěch tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by za to platil úhradu, tj. aniž by se např. jeho majetek zmenšil o prostředky vynaložené za užívání cizích pozemků, přičemž poukázal na ustálenou judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu z 4. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1848/2016). 6. Soud neshledal důvodnou námitku žalovaného, že žalobce nemůže požadovat bezdůvodné obohacení za veškeré plochy všech Pozemků za tři roky zpětně, protože je pouze spoluvlastníkem některých z Pozemků, příp. některé z nich nabyl až v roce 2020. Poukázal na § 1117 a § 1127 o. z., judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí z 25. 11. 2008, sp. zn. 30 Cdo 4713/2007) a podotkl, že žalovaný ani netvrdil, že by ohledně pozemků (v k. ú. [obec] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] v k. ú. [obec] p. [číslo] p. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] p. [číslo] v k. ú. [obec] p. [číslo] a v k. ú. [obec] [parcelní číslo]), jichž je žalobce pouze spoluvlastníkem, kterýkoli z ostatních spoluvlastníků uplatnil právo prevence ohledně nároků plynoucích z bezdůvodného obohacení za užívání těchto pozemků umístěním silnice ve vlastnictví žalovaného bez právního důvodu (za období let 2019 až 2021), či že by některému z těchto ostatních spoluvlastníků již bylo ze strany žalovaného za toto bezdůvodné obohacení (nebo např. z jakéhokoli jiného právního vztahu upravujícího užívání daných pozemků v žalovaném období) cokoliv plněno. Následně soud uzavřel, že žalobce je plně aktivně věcně legitimován k vymáhání bezdůvodného obohacení i za užívání výše uvedených pozemků, jejichž je pouze spoluvlastníkem, za celé žalované období, a to jako spoluvlastník daných nemovitostí, který právo na dané plnění po dlužníkovi (žalovaném) uplatnil v plné výši jako první. 7. Ohledně výše bezdůvodného obohacení soud uvedl, že nebylo sporu o tom, že maximální výše nájemného dle příslušných cenových věstníků, výměrů Ministerstva financí platných pro rozhodné období (2019 až 2021), činila částku 22 Kč/m2 (resp. 33 Kč/m2 pro pozemky v obvodu okresních měst). Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že z této výše běžně vycházel jak žalovaný, tak osoby obdobného statutu (např. Jihomoravský kraje či ŘSD) při uzavírání nájemních smluv stejně zastavěných pozemků, či při vypořádání bezdůvodného obohacení v obdobných případech, uzavřel, že tuto cenu lze i v souzené věci považovat za cenu obvyklou a odpovídající minimální tržní (regulované) hodnotě nájmu pozemků, od níž je možno odvodit výši bezdůvodného obohacení pro dané roky. Výslednou částku za užívání veškerých pozemků v letech 2019 až 2021 stanovil tak, že ohledně pozemků o výměře v součtu 8 417 m2 vyšel z částky 22 Kč/m2/rok (x 3), ohledně pozemku o výměře 18 m2 (za pozemek v k. ú. [obec], p. [číslo]) vyšel z částky 33 Kč/m2/rok (x 3), což celkem činí 557 304 Kč. 8. Žalovaný ve včasném odvolání (do obou výroků napadeného rozhodnutí) namítal, že soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností; zdůraznil, že již ve vyjádření k žalobě navrhoval provedení znaleckého posudku pro stanovení výše bezdůvodného obohacení tak, aby při určení peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení byla výše bezdůvodného obohacení porovnána s výší nájemného obvyklého v daném místě a čase, jež by byl žalovaný povinen platit, pokud by pro účel, k němuž pozemek žalovaný užívá, sjednal platnou smlouvu o jeho nájmu; nesouhlasil s tím, že soud tento důkazní návrh zamítl a své závěry opřel pouze„ o několik smluv“ doložených žalobcem, které byly uzavřeny ze strany žalovaného či jiných subjektů; dle názoru žalovaného nelze uzavřít, že náhrady dle cenových výměrů Ministerstva financí, by měly být cenou obvyklou a odpovídající minimální tržní hodnotě nájmu; namítal, že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, k čemuž doložil další důkazy (smlouvy ze dne 26. 5. 2020 a ze dne 11. 1. 2022 a usnesení Rady SK [číslo jednací] ze dne 6. 4. 2020, resp. usnesení [číslo jednací] ze dne 9. 12. 2021), z nichž plyne, že uzavírány byly i smlouvy s nájemným pod hranicí cenové regulace. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit náhradu bezdůvodného obohacení ve výši stanovené znaleckým posudkem a budou mu přiznány náklady řízení ve výši odpovídající jeho úspěchu. 9. V průběhu odvolacího řízení předložil žalobce znalecké posudky k prokázání výše bezdůvodného obohacení, jejichž vyhotovení zadal po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 1579/2021 a sp. zn. 28 Cdo 2830/2015) týkající se stanovení výše bezdůvodného obohacení při použití cenových výměrů Ministerstva financí a uvedl, že jsou naplněny důvody dle § 205a písm. b), c) a e) o. s. ř., neboť povedení důkazu znaleckým posudkem navrhoval již v řízení před soudem prvního stupně; tím, že soud prvního stupně na provedení tohoto důkazu rezignoval, došlo k vadě řízení, která má za následek nesprávné rozhodnutí