31 C 25/2023-73 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o.s.ř.“) domáhala nahrazení rozhodnutí [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“) ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] (dále jen„ rozhodnutí o rozkladu“), kterým předsedkyně [anonymizována tři slova] [anonymizováno] rozhodla o rozkladu žalobkyně ze dne [datum]. Žalobkyně se rozkladem domáhala zrušení výroků č. II. a III. rozhodnutí [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] – [anonymizováno], tak, že (i) se rozklad zamítá a napadené výroky II. a III. rozhodnutí [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [anonymizována dvě slova] se potvrzují, a (ii) že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o rozkladu. Rozhodnutí o rozkladu bylo ke dni podání žaloby pravomocné. Žalobkyně tvrdila, že rozhodnutí o rozkladu je zatíženo vadou, neboť skutkové závěry, ke kterým dospěl [anonymizováno] nemají oporu ve skutkovém stavu, v důsledku čehož aplikoval [anonymizováno] na daný případ nesprávnou právní normu (§63 odst. 1 písm. p) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích). [anonymizováno] přitom takto aplikovanou právní normu nesprávně vyložil, takže i právní hodnocení je zatíženo vadou. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným jako spotřebitelem dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo], na jejímž základě žalovanému poskytovala připojení k internetu a s tím související služby a žalovaný se zavázal hradit žalobkyni ujednanou cenu (dále jen„ smlouva“). Podrobnější podmínky poskytování služby byly sjednány ve všeobecných podmínkách poskytování služeb elektronických komunikací [právnická osoba] [anonymizováno] pro spotřebitele (dále jen„ podmínky“). Smlouva byla ujednána na dobu neurčitou s minimální dobou užívání služeb v délce 12 měsíců. Minimální doba užívání započala běžet dnem prvního zahájení poskytování služby žalovanému, tj. dnem [datum] do [datum]. Pro případ ukončení smlouvy před uplynutím sjednané minimální doby trvání z důvodů na straně žalovaného se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni úhradu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby trvání. Ačkoli žalobkyně službu řádně poskytovala, žalovaný cenu za službu od počátku neplatil, proto žalobkyně od [datum] žalovanému službu pozastavila a následně přistoupila k výpovědi smlouvy, ve které zároveň žalovanému vyúčtovala dlužné plnění (měsíční paušály) za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] a zřizovací poplatek podle smlouvy. Tuto výpověď smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému doporučeným dopisem. Z důvodu ukončení smlouvy před uplynutím minimální doby užívání služeb vyúčtovala žalobkyně žalovanému také úhradu za předčasné ukončení smlouvy v souladu s písm. f) smlouvy v částce 1 324 Kč na základě faktury [číslo] ze dne [datum]. Z důvodu neuhrazení ceny služeb (včetně zřizovacího poplatku podle smlouvy) a úhrady za předčasné ukončení smlouvy žalovaným žalobkyni, se žalobkyně domáhala svých nároků u [anonymizováno] O návrhu žalobkyně rozhodl [anonymizováno 5 slov] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] (dále jen„ rozhodnutí [anonymizováno] v I. stupni“) tak že vyhověl nárokům žalobkyně pouze částečně, vyhověl nároku na úhradu ceny za poskytnutou službu podle smlouvy včetně zřizovacího poplatku (výrok I.), avšak nevyhověl nároku na úhradu za předčasné ukončení smlouvy (výrok II.). Žalobkyni tak byla přiznána náhrada nákladů řízení pouze v částečné výši (výrok III). Proti rozhodnutí podala žalobkyně dne [datum] rozklad, kterým se domáhala zrušení výroku II. a III. rozhodnutí a vrácení věci [anonymizováno] k novému projednání. O rozkladu rozhodla předsedkyně [anonymizována čtyři slova] tak, že rozklad zamítla a napadené výroky rozhodnutí [anonymizováno] v I. stupni potvrdila. Dle tvrzení žalobkyně [příjmení] v rozhodnutí o rozkladu dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, když konstatoval, že žalobkyni nevznikl nárok na úhradu za předčasné ukončení smlouvy, neboť nedošlo k naplnění odst. 6.9 podmínek, na základě, kterého lze tuto úhradu vyúčtovat. [anonymizováno] uplatnil na daný případ větu druhou odst. 6.9 podmínek, která ukládá povinnost úhrady v situaci, kdy smlouva skončí před uplynutím sjednané minimální doby užívání služeb z jiných důvodů než z důvodů porušení smluvních povinností zákazníka. Dle žalobkyně měla být aplikována věta první odst. 6.9 podmínek, která výslovně upravuje porušení povinností plynoucích ze smlouvy na straně zákazníka, kdy v takovém případě je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úhradu (smluvní pokutu) ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby užívání služeb. Dle tvrzení žalobkyně tak [anonymizováno] zřejmě upřednostnil ryze formální výklad před výkladem materiálním, když z pojmu„ úhrada“ použitého ve větě druhé odst. 6. 9. podmínek automaticky dovodil, že se jedná o„ úhradu za předčasné ukončení smlouvy“ požadovanou žalobkyní. Tím, že [anonymizováno] posuzovaný případ podřadil pod větu druhou odst. 6.9 podmínek však popřel existenci nároku žalobkyně, neboť„ úhrada“ podle věty druhé odst. 6.9 podmínek se nevztahuje na případy porušení smluvních povinností žalovaného. K tomuto závěru [anonymizováno] dospěl přesto, že to byla v posuzovaném případě žalobkyně, která smlouvu ukončila z důvodů neplacení dlužných vyúčtování žalovaným, což sám [anonymizováno] v odůvodnění rozhodnutí o rozkladu několikrát podotknul. Podle žalobkyně se [anonymizováno] v důsledku nesprávné aplikace věty druhé odst. 6.9 podmínek následně dopustil i nesprávného právního posouzení nároku, když nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok z titulu finanční kompenzace, resp. odstupného podle § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích (dále jen„ ZEK“), namísto nároku z titulu smluvní pokuty. Dle tvrzení žalobkyně [příjmení] rovněž nesprávně vztáhl na posuzovanou věc nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 s tím, že předmětný institut (tzv. úhrada podle § 63 odst. 1 písm. p) ZEK) je svou povahou a důležitostí s institutem smluvní pokuty srovnatelný, neboť žalovanému coby účastníkovi z těchto ujednání plynou obdobné povinnosti a žalobkyni coby poskytovateli srovnatelná práva. Dle žalobkyně je však shora uvedené zcela v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 33 Cdo 3608/2018, který dospěl k závěru, že úhrada za předčasné ukončení smlouvy není smluvní pokutou, ale je finančním vypořádáním, tj. odstupným za to, že oproti očekávání podnikatele kalkulujícího budoucí zisk z poskytovaných služeb smluvní vztah zanikl předčasně. Nejvyšší soud v rozsudku rovněž uvedl, že na úhrady podle § 63 odst. 1 písm. p) ZEK se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 použít nemohou. Navíc předmětný nález ÚS není v kontextu posuzované věci případný, neboť se primárně vztahuje ke způsobu seznámení spotřebitele s obchodními podmínkami a dále pak k nepřípustnému obsahu obchodních podmínek. Z toho také vyplývá, že [anonymizováno] rovněž nesprávně vyhodnotil úpravu a vzájemný vztah písm. f) smlouvy a odst. 6.9. podmínek, když dovodil, že způsob sjednání úhrady za předčasné ukončení smlouvy, konkrétně to, že část ujednání je obsažena ve smlouvě a další část ujednání je obsažena v podmínkách, je v rozporu se zásadou poctivosti ve smyslu shora uvedeného nález Ústavního soudu. Dle tvrzení žalobkyně je písm. f) smlouvy svou povahou a ve vztahu k odst. 6.9. podmínek generálním ujednáním, které zahrnuje jak výši úhrady, tzn. 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby trvání smlouvy, tak situace, kdy je žalobkyně oprávněna úhradu požadovat, tzn. jsou-li dány důvody na straně zákazníka (žalovaného). Tyto důvody na straně zákazníka jsou pak pouze detailněji popsány právě v odst. 6.9. podmínek. Úhrada za předčasné ukončení smlouvy byla ve všech podstatných náležitostech ujednána v těle smlouvy. Nelze proto tvrdit, že by se žalobkyně snažila zakrýt ujednání a jednala tak nepoctivě, a to ani v kontextu samotné smlouvy, která svým rozsahem nepřesahuje 1 stranu formátu A4 a prohlášení zákazníka je uvedeno v centrální části strany stejným písmem jako zbytek smlouvy. Podmínky, na které smlouva odkazuje, pak byly žalovanému poskytnuty spolu s návrhem smlouvy a žalovaný je podepsal, což nepochybně prokazuje, že podmínky žalovaný viděl a měl možnost se s jejich obsahem seznámit. K argumentu [anonymizováno], že ujednání je ve smyslu § 1753 občanského zákoníku neúčinné z důvodu roztříštěnosti, žalobkyně uvedla, že předmětné ustanovení občanského zákoníku zakotvuje pouze neúčinnost ujednání obchodních podmínek (pokud jej nebylo možno rozumně očekávat), a proto § 1753 občanského zákoníku nelze v daném případě aplikovat, když úhrada za předčasné ukončení smlouvy byla ujednána ve smlouvě. Navíc to, že smlouva ve věci ú