5 C 237/2020-212 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovanou pracovní smlouvu, jíž se zavázala vykonávat práci kadeřnice, a žalovaná se jí za to zavázala platit mzdu upravenou ve mzdovém výměru z téhož dne, a to ve výši 16 280 Kč hrubého měsíčně s hodinovou dotací 40 hodin týdně. Den nástupu do práce byl sjednán na [datum]. Žalobkyně ukončila pracovní poměr u žalované dne [datum] okamžitým zrušením pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalovaná žalobkyni neuhradila mzdu za měsíce [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok]. Žalobkyně od žalované dostala toliko částku 1 500 Kč v hotovosti za měsíc [anonymizováno] [rok]. Žalobkyni bylo ze strany žalované řečeno, že musí uhradit částku 4 037 Kč za sociální pojištění, 1 465 Kč za zdravotní pojištění a 1 200 Kč za daň z příjmu, které jí byly sráženy ze mzdy. Částky se navíc postupně navyšovaly. V důsledku toho nedostávala žalobkyně žádnou mzdu, neboť podle žalované nedosáhla takového výdělku, který by pokryl pojištění a daň z příjmu. Žalobkyně žalované zaplatila v [anonymizováno] [rok] částku 3 360 Kč a v [anonymizováno] [rok] částku 1 800 Kč, neboť její výdělky údajně neměly pokrýt výdaje na pojištění a daň z příjmu. Žalobkyně byla přesvědčená, že v prvních 6 měsících neexistuje způsob, jak pracovní poměr ukončit, proto v zaměstnání zůstala, žalovaná po žalobkyni navíc za ukončení pracovního poměru požadovala zaplatit 12 000 Kč. Za období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] pracovala žalobkyně pravidelně přesčas, do práce chodila v 9 či v 10 hodin ráno a pracovala až do zavírací doby ve 20 hodin, pracovní doba činila 10-11 hodin denně, tj. minimálně 10 hodin práce přesčas týdně. Ani práce přesčas jí však nebyla hrazena, nedostala ani náhradní volno. Dlužná částka za měsíc [anonymizováno] [rok] činí 9 204 Kč a 2 454 Kč za 26 hodin práce přesčas, za [anonymizováno] [rok] částku 13 288 Kč a 4 152 Kč za 44 hodin práce přesčas, za [anonymizováno] [rok] částku 13 288 Kč a 4 147 Kč za 42 hodin práce přesčas, za [anonymizováno] [rok] částku 13 288 Kč a 4 152 Kč za 44 hodin práce přesčas, za [anonymizováno] [rok] částku 13 288 Kč a 4 147 Kč za 42 hodin práce přesčas, za [anonymizováno] [rok] částku 13 288 Kč a 2 632 Kč za 38 hodin práce přesčas (po vyplacení zálohy 1 500 Kč), za [anonymizováno] [rok] částku 13 288 Kč a 4 152 Kč za 44 hodin práce přesčas. Žalovaná dlužnou částku neuhradila navzdory předžalobní upomínce. 2. Žalobkyně následně rozšířila žalobní návrh s odůvodněním, že dle § 56 odst. 2 zákoníku práce přísluší zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající délce výpovědní doby. Jelikož pracovní poměr žalobkyně přesahoval jeden rok ([datum] – [datum]), jedná se o náhradu mzdy ve výši dvojnásobku průměrného výdělku. Žalobkyně vychází z částky odpovídající mzdě za jeden kalendářní měsíc dle mzdového výměru, tj. požaduje zaplacení částky 26 576 Kč (2 x 13 288 Kč). Na jednání dne [datum] dále vzala žalobkyně žalobu v části, kde se domáhala zaplacení přesčasů za období od července 2019 do ledna 2020 celkem ve výši 25 836 Kč včetně příslušenství, zpět. 3. Žalovaná ve svém vyjádření nárok neuznala; uvedla, jej považuje za snahu o neoprávněný finanční profit žalobkyně, který jí má kompenzovat obtíže spojené s obstaráváním nového zaměstnání. 4. Soud o základu nároku rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne 24. 5. 2022, č. j. 5 C 237/2020-175, tak, že žaloba je, co do základu, po právu. Soud na podkladě provedeného dokazování, vztahující se k základu žalovaného nároku, dospěl k závěru, že tento je důvodný. Žalobkyně předložila soudu důkazy tvořící ucelený a na sebe navzájem navazující řetězec, kterým bylo postaveno na jisto, že žalovaná žalobkyni řádně a včas nehradila za vykonanou práci na pozici kadeřnice mzdu na základě uzavřené pracovní smlouvy. Stejně tak měl soud za prokázané, že žalobkyně ukončila pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru, neboť jí nebyla žalovanou (zaměstnavatelem) vyplacena mzda do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce). Uvedený rozsudek nabyl právní moci dnem [datum]. 5. Soud nařídil k projednání věci jednání na den [datum]. Žalovaná ani její právní zástupce se k jednání soudu nedostavili, neomluvili svoji účast ani nepožádali o odročení tohoto jednání. Doručení předvolání k jednání bylo řádně a včas vykázáno, předvolání právnímu zástupci žalované doručeno do datové schránky dne [datum]. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované stany. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení přesčasů za období od července 2019 do ledna 2020 celkem ve výši 25 836 Kč včetně příslušenství, zpět, soud řízení v této části podle § 96 o. s. ř. zastavil (výrok II. tohoto rozsudku). 7. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), soud proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které před ním byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). 8. S ohledem na shora uvedené soud v dalším průběhu řízení provedl důkazy k výši žalobou uplatněného nároku s příslušenstvím, když základ nároku byl postaven na jisto mezitímním rozsudkem ze dne 24. 5. 2022, č. j. 5 C 237/2020-175, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 9. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně], [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že výše hrubé mzdy žalobkyně za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] (bez započítání přesčasové práce a příplatků) činila 91 760 Kč. Hodnota odstupného v rozsahu dvou měsíců náležela žalobkyni ve výši 34 252 Kč. Nevyčerpaná dovolená v rozsahu 10 dnů náležela žalobkyni ve výši 7 878 Kč. Při výpočtu znalkyně vycházela zejména z pracovní smlouvy žalobkyně, mzdového výměru, okamžitého zrušení pracovního poměru, mzdových výplatních pásek za období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] a mzdového listu za roky [rok] a [rok] (prokázáno znaleckým posudkem). 10. Z provedených důkazů vzal soud v řízení za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně s žalovanou uzavřela pracovní smlouvu ze dne [datum], jíž se zavázala vykonávat pro žalovanou práci na pozici kadeřnice a žalovaná se zavázala hradit za to žalobkyni mzdu určenou platovým výměrem. Výše hrubé mzdy žalobkyně za období od [anonymizováno] [rok] o [anonymizováno] [rok] (bez započítání přesčasové práce a příplatků) činila 91 760 Kč. Žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr ke dni [datum], neboť jí nebyla vyplacena mzda za měsíc červenec od [datum], [anonymizováno 5 slov] [rok] a [anonymizováno] [rok]. Oblastní inspektorát práce pro hl. m. Prahu po provedené kontrole žalované jako zaměstnavatele zjistil, že žalovaná nevyplatila žalobkyni mzdu za období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok], a dále že žalobkyni nezúčtovala a nevyplatila náhradu mzdy při skončení pracovního poměru. Výše odstupného v rozsahu dvou měsíců náležela žalobkyni ve výši 34 252 Kč, nevyčerpaná dovolená (v rozsahu 10 dnů) ve výši 7 878 Kč. 11. Soud právní poměr mezi účastníky posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ ZP“). 12. Podle § 109 odst. 1 ZP přísluší zaměstnanci za vykonanou práci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. 13. Podle § 113 odst. 1 ZP se mzda sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak. 14. Podle § 141 odst. 1 ZP jsou mzda nebo plat splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. 15. Podle § 56 odst. 1 písm. b) ZP může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr jen, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). Podle § 56 odst. 2 ZP zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3. 16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba ve zbývajícím rozsahu (po částečném zpětvzetí žaloby, srov. výrok II., jímž soud řízení v této části zastavil) je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni řádně a včas nehradila mzdu za vykonanou práci na základě uzavřené pracovní smlouvy ze dne [datum] v souladu s vystavovanými výplatními páskami podle § 109 odst. 1 ZP ve spojení s § 113 odst