8 C 95/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] prostřednictvím webové stránky žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 1 350 Kč do [datum]. Žalovaný svým povinnostem nedostál a dlužnou částku ve sjednané lhůtě žalobkyni nevrátil. S ohledem na prodlení žalovaného vznikl žalobkyni dále nárok na zaplacení úroků z prodlení a účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 2 500 Kč. Žalobkyně se dále podanou žalobou domáhá zaplacení smluvní pokuty, která byla účastníky sjednána ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, ten ale na svůj dluh neuhradil ničeho. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. 4. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] vyzval soud žalobkyni, aby ve lhůtě 30 dnů písemně označila a předložila soudu důkazy k prokázání svého tvrzení uvedeného v žalobě, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně k výzvě soudu dne [datum] sdělila, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a nepředložila soudu ani žádné listinné důkazy týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného. 5. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] prostřednictvím webové stránky žalobkyně dohodu označenou jako smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně zaslala žalovanému částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto částku nejpozději do [datum], a to spolu s poplatkem v částce 1 350 Kč. Dále se žalovaný zavázal pro případ prodlení s tímto splacením zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s prodlením a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalovaný svým povinnostem nedostál a na svůj dluh neuhradil ničeho, a to ani přes opakované výzvy strany žalující. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného a žalobu v této souvislosti nedoplnila ani k výzvě soudu. 6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o.z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 C - 679/18). 13. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Po zvážení shora uvedeného skutkového závěru dospěl soud v projednávané věci k jednoznačnému závěru, že tomu tak v daném případě nebylo, jak ostatně vyplývá i z vyjádření žalobkyně, která na doložení posuzování úvěruschopnosti žalovaného k výzvě soudu zcela rezignovala. Ani z dříve doložených listin nebylo zjištěno, že by žalobkyně jakkoli zkoumala a posuzovala schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. S ohledem na vše výše uvedené soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedených ustanovení. 14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Jelikož bylo v projednávané věci prokázáno, že žalovaný částku ve výši 6 000 Kč obdržel, avšak nevrátil ji ani částečně, obohatil se co do této finanční částky na úkor žalobkyně. Žalobkyně má proto nárok na vrácení této částky, a to včetně zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení (§ 1970 o.z). Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení bylo přiznáno ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě, která byla žalovanému v souladu s § 573 o.z. doručena dne [datum]. 16. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta ze shora podrobně uvedených důvodů. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny v souladu s § 160 o.s.ř. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, žalovaný v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. V řízení byl tedy procesně úspěšnější žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly a soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.