11 C 203/2025-32 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 101 667,30 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaná uzavřela dne 27. 2. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitelka“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“); původní věřitelka žalobkyni poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Ve Smlouvě se žalovaná zavázala vedle vrácení jistiny též k zaplacení částky 63 454 Kč, která byla tvořena: i) úrokem ve výši 48 205 Kč, ii) poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, iii) poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 410 Kč, iv) úrokem z prodlení. Žalovaná měla splatit dluh jednadvaceti měsíčními splátkami po 5 403 Kč, s poslední splátkou dne 27. 11. 2024. Žalovaná před podpisem Smlouvy předložila svou pracovní smlouvu, výplatní pásky za 3 měsíce předcházející uzavření smlouvy, a nájemní smlouvu. Původní věřitelka vycházela z jejích tvrzení o majetkových, rodinných a pracovních poměrech, jakož i ze skutečnosti, že kdyby žalovaná uvedla tyto údaje nepravdivě či zkresleně, nebo nějaké podstatné skutečnosti zamlčela, dopustila by se přečinu úvěrového podvodu. Schopnost žalované splácet úvěr tedy byla posouzena dostatečně. Žalovaná uhradila jen 6 500 Kč; to započítala žalobkyně částečně na dlužnou jistinu (zbývalo uhradit 47 524,78 Kč) a částečně na dlužný poplatek (zbývalo uhradit 54 142,52 Kč). Původní věřitelka postoupila pohledávku plynoucí ze Smlouvy na žalobkyni, což žalované oznámila dopisem ze dne 27. 1. 2025 a zároveň ji vyzvala k plnění. Navzdory této výzvě, ani výzvě z 16. 4. 2025, kterou jí žalobkyně vyzvala k plnění nejpozději do 1. 5. 2025, žalovaná dlužnou částku neuhradila. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalované zaplatit jí: a) částku 101 667,3 Kč, b) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 026,73 Kč, c) kapitalizovaný úrok ve výši 3 539,41 Kč, d) 12,75% úrok z prodlení z částky 47 524,78 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, e) 12,75% úrok z prodlení z částky 47 524,78 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení.2. V doplnění žaloby ze dne 17. 7. 2025 žalobkyně znovu vyjádřila přesvědčení o dostatečném hodnocení úvěruschopnosti žalované. Původní věřitelka ověřila, že žalovaná není vedena v insolvenčním rejstříku, a vycházela z pravdivosti údajů, které žalovaná sdělila přes uzavřením Smlouvy. Nemyslí si, že po ní bylo lze požadovat takřka detektivní prověřování jejich pravosti a pravdivosti, a to i s ohledem na výši poskytovaného úvěru.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na ústní jednání konané dne 11. 9. 2025 se bez omluvy nedostavila. Soud proto dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), jednal v její nepřítomnosti.4. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění:5. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 27. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru (Smlouvu), v níž se původní věřitelka zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala jí úvěr splatit formou 21 měsíčních splátek ve výši 5 403 Kč (poslední ve výši 5 394 Kč), a to spolu s úrokem 48 205 Kč, částkou 1 500 Kč za zpracování úvěru, s poplatkem za doplňkovou službu flexibilního a komfortního splácení ve výši 10 410 Kč, a poplatkem za doplňkové pojištění ve výši 3 339 Kč. Pevná úroková sazba činila 86 % a roční procentní sazba nákladů 139,42 %. (Smlouva)6. Před sjednáním spotřebitelského úvěru žalovaná jako žadatelka o úvěr uvedla, že pracuje ve společnosti , právnická osoba, ., s měsíčním čistým příjmem 21 354 Kč, a dalším čistým příjmem domácnosti ve výši 50 000 Kč (bez uvedení zdroje). Uvedla, že nemá žádný spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, ani kreditní kartu, vyživuje jednu osobu, bydlí v nájmu. (Zákaznická karta – Žádost o spotřebitelský úvěr)7. Původní věřitelka žalovanou informovala dne 27. 1. 2025 o tom, že pohledávku plynoucí ze Smlouvy postoupila na žalobkyni. Tento dopis zaslala žalované na adresu , adresa, . (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025, podací lístek ze dne 27. 2. 2025)8. Žalobkyně žalovanou dne 16. 4. 2025 vyzvala k uhrazení pohledávky plynoucí ze Smlouvy, a to nejpozději do 1. 5. 2025. Výzvu jí zaslala téhož dne na adresu , adresa, . (předžalobní výzva ze dne 16. 4. 2025 a podací lístek z téhož dne)9. Žalovaná uhradila původní věřitelce celkem 6 500 Kč, a to ve dvou splátkách – dne 27. 3. 2023 ve výši 5 500 Kč a dne 15. 5. 2023 ve výši 1 000 Kč. (tabulka umoření ze dne 3. 2. 2025)10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:11. Smlouva uzavřená mezi původní věřitelkou a žalovanou je smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jíž se úvěrující zavazuje úvěrovanému poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr podle ZoSÚ.12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Původní věřitelka neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr v souladu s § 86 ZoSÚ v rozhodném znění. Věřitel této povinnosti nedostojí, vyjde-li toliko z osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť dostatečnými nejsou informace získané toliko od spotřebitele, které nejsou dostatečně doloženy patřičnými doklady (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další, bod 39).16. Původní věřitelka sice měla doložený příjem žalované ze závislé činnosti ve výši mírně přesahující 21 tisíc Kč, nicméně o významnější části tvrzeného příjmu domácnosti, tj. 50 000 Kč měsíčně, žalovaná nesdělila původní věřitelce vůbec nic, natož aby tento příjem hodnověrně doložila. Tvrzený měsíční příjem v celkové výši 71 354 Kč tedy nelze považovat za spolehlivou informaci. Bylo povinností původní věřitelky ověřit, zda je tento tvrzený příjem žalované reálný, a to s ohledem na další žalovanou tvrzené skutečnosti. Po výdajové stránce totiž žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu a vyživuje jednu osobu. Ze zákaznické karty ale neplyne výše nájemného, které žalovaná měsíčně platila, a kopii nájemní smlouvy žalobkyně k důkazu nenavrhla (nemá ji údajně ani k dispozici, neboť ji při podpisu Smlouvy žalovaná pouze předložila). Žalovaná nesdělila žádné své další výdaje – např. na dopravu, jídlo a ošacení, neuvedla, koho vyživuje, aby bylo možno aspoň rámcově zhodnotit výši tohoto výdaje. Z jejích obecných tvrzení tedy není možné porovnat, zda jediný doložený příjem ze závislé činnosti byl s to pokrýt jednak žalobkyniny předpokládané výdaje, a jednak další výdaje v podobě měsíčních splátek dosahující čtvrtiny tohoto jediného doloženého příjmu žalované.17. Původní věřitelka vycházela při uzavírání Smlouvy z tvrzení žalované, že nemá uzavřené žádné jiné smlouvy o spotřebitelském úvěru u jiných subjektů. Toto tvrzení žalované však jinak neověřila, ačkoliv to s ohledem na oprávnění o vzájemném informování o dluzích značící neschopnost splácet úvěr podle § 88 ZoSÚ učinit měla. K důkazu nepředložila žádné výpisy z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.