Obvodní soud pro Prahu 5 17 C 246/2026-15 – Neplatnost právního jednání

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 28 830 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný dne 18. 5. 2025 uzavřeli smlouvu o zápůjčce (prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ), na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve třech měsíčních splátkách nejpozději do 19. 8. 2025 společně s poplatkem ve výši 9 000 Kč, což však neučinil ani přes písemné výzvy. Žalobkyně proto požaduje zaplacení celé dlužné jistiny včetně poplatku, spolu se zákonnými úroky z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti až do zaplacení, jakož i zaplacení nákladů za písemné výzvy k plnění dle čl. 2.3 uzavřené smlouvy v celkové výši 1 500 Kč a smluvní pokuty dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 15 000 Kč ode dne 20. 8. 2025 do dne 8. 7. 2026 v celkové výši 4 830 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh nic neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, a žalovaný nereagoval na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.4. Z předložených listin vyplývají tato skutková zjištění. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 5. 2025 uzavřena prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouva o zápůjčce (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 5. 2025 a všeobecných obchodních podmínek), na základě které byly žalovanému bezhotovostně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně), které se zavázal vrátit ve třech splátkách co 31 dnů, tedy celkem do 93 dnů, společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky 9 000 Kč; roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 1689 % (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 5. 2025). Žalobkyně poukázala částku ve výši 15 000 Kč dne 19. 5. 2025 na účet žalovaného, specifikovaný ve Smlouvě o zápůjčce (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně). Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 7. 2026 ve spojení s podacím lístkem ze dne 3. 7. 2026 žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 30 183 Kč ve lhůtě 3 dnů (prokázáno výzvou ze dne 2. 7. 2026 včetně podacího lístku ze dne 3. 7. 2026). Žalovaný žalobkyni nic neuhradil.5. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně žalovanému dne 18. 5. 2025 poskytla částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal společně s příslušenstvím vrátit do 19. 8. 2025, což však neučinil. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvy žalobkyně nezaplatil.6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o. z.).8. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.9. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.10. Podle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.11. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo dne 18. 5. 2025 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o. z., tedy prostřednictvím stránek , Anonymizováno, Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za jeho sjednání ve výši 9 000 Kč.15. Soud se v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení jejího souladu s dobrými mravy. Dospěl přitom k závěru, že smlouva je absolutně neplatná z důvodu ustanovení § 588 o. z. Soud má v této souvislosti za to, že tato smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Ze smlouvy je zřejmé, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný byl povinen tuto jistinu žalobkyni vrátit navýšenou o sjednaný poplatek ve výši 9 000 Kč (60 % poskytnuté částky, navíc ve lhůtě 93 dnů od poskytnutí zápůjčky); tomu odpovídá i výše RPSN 1689 %. Soud hodnotí požadovaný poplatek jakožto sjednanou úplatu za půjčení peněz, tedy svou podstatou kapitalizovaný úrok, kdy poukazuje zejména na tu skutečnost, že daný poplatek byl sjednán za činnosti spojené s poskytnutím půjčky, které nijak nevybočují z běžné činnosti poskytovatele úvěrů (půjček či zápůjček), přestože se v případě žalobkyně jedná o nebankovní subjekt. Byla-li žalovanému poskytnuta jistina ve výši 15 000 Kč a je-li v této souvislosti požadován úrok v kapitalizované výši 9 000 Kč, tj. má-li žalovaný uhradit celkem 160 % poskytnuté částky za 93 dnů od poskytnutí zápůjčky, má soud za to, že takto sjednané úroky (v přepočtu přibližně 236 % ročně) je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou.16. Soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR ke květnu 2025 nejvýše 8,27 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj – až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).17. V předmětné věci byl úvěrovou smlouvou sjednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 236 % p. a. Výše úroku sjednaného v projednávané věci tedy vysoce přesahuje maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, v daném období více než 28x. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).18. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne 18. 5. 2025 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o. z. Žalovaný proto je povinen vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky a pokuty dle dané smlouvy. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, na který žalovaný nic nezaplatil. Nesplacená jistina žalobkyni náleží jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z., při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro zjevný odpor s dobrými mravy, a to včetně zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, o niž se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil (výrok I).19. O příslušenství soudem přiznané částky soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvního dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 2. 7. 2026. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 3. 7. 2026; má se proto za to, že žalovanému došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 8. 7. 2026 (§ 573 o. z.). Třídenní lhůta k plnění počala běžet následujícího dne, tj. 9. 7. 2026, a její poslední den by připadl na sobotu 11. 7. 2026. Protože poslední den lhůty připadl na den pracovního klidu, skončila lhůta až nejblíže následující pracovní den, tj. v pondělí 13. 7. 2026 (§ 605 odst. 1 a § 607 o. z.). Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 14. 7. 2026. Zákonný úrok z prodlení od tohoto dne činí 11,75 % ročně. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 11,50 % ročně, proto jí soud s ohledem na vázanost žalobním návrhem přiznal úrok z prodlení pouze v této výši.20. Ve zbývajícím rozsahu (tj. co do uhrazení částky ve výši 13 830 Kč s příslušenstvím a uplatněných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč) soud žalobu výrokem II zamítl. Jak bylo uvedeno výše, v rozsahu nad rámec bezdůvodného obohacení žalobkyni žádné plnění nenáleží, a to pro absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce.21. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., věta první před středníkem, když neshledal důvod pro její prodloužení.22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný. Žalobkyně se domáhala plnění v celkové výši 28 830 Kč s příslušenstvím, přičemž jí bylo přiznáno plnění ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná v rozsahu 52,03 %, zatímco v rozsahu 47,97 % úspěch neměla. Převážný úspěch žalobkyně tak činil pouze 4,06 %. S ohledem na prakticky vyrovnaný procesní úspěch účastníků soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.