26 C 164/2026-14 – Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 68 972,25 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. V žalobě uvedla, že dne 24. 4. 2013 žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , smlouvu o vydání kreditní karty č. , hodnota, , jejíž součástí byly i Obchodní podmínky pro vydávání a používání karet, Všeobecné obchodní podmínky a Ceník produktů a služeb, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec až do výše 81 000 Kč k čerpání prostřednictvím úvěrové karty. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalované nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Na základě smlouvy byla vyčerpaná část úvěru úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 19,92 % ročně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou. Žalovaná nesplnila svojí smluvní povinnost úvěr řádně splácet, a tak právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku ke dni 27. 3. 2025 zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši 68 460,25 Kč, z částky ve výši 2 478,59 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku od 21. 1. 2025 do 21. 3. 2025 a z částky 512 Kč sestávající z poplatků. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 19,92 % p. a. z částky 68 460,25 Kč od 17. 10. 2025 do 15. 1. 2026, úrok 12 % p. a. z částky 68 460,25 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky 68 460,25 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 21. 10. 2025 pohledávku za žalovanou na společnost I-Xon a.s., která pohledávku postoupila dne 6. 11. 2025 na žalobkyni. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu nic nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila a žalovaná se nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, měl soud za to, že souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a proto soud k projednání věci nenařizoval jednání.4. Na základě listin založených ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Dne 18. 4. 2013 žalovaná požádala , právnická osoba, . o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 81 000 Kč, s úrokem 19,92 % p.a., kdy téhož dne byla ze strany žalované vyplněna listina týkající se jejích majetkových poměrů a bylo provedeno šetření z dostupných registrů s negativním výsledkem (návrh na uzavření smlouvy, údaje klienta – fyzická osoba, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta) Dne 24. 4. 2013 došlo k akceptaci návrhu smlouvy na vydání kreditní karty a žalované byla zaslána kreditní karta a pin (akceptace).6. Žalovaná dohodnuté podmínky v období až do března 2025 plnila, kdy její účet býval vyrovnán (souhrnný výpis z účtu Kreditní karty). Poté však přestala minimální splátky splácet. Dopisem ze dne 27. 3. 2025, odesílaným žalované dne 28. 3. 2025 byla žalovaná informována o zesplatnění kreditní karty k 27. 3. 2025 ve výši dluhu 73 100,84 Kč (dopis, přehled podacích čísel). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 došlo s účinností k podpisu k postoupení pohledávky , právnická osoba, . za žalovanou na společnost I-Xon a.s. (smlouva o postoupení pohledávek z 21. 10. 2025 včetně přílohy), a následně dne 6. 11. 2025 na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek z 6. 11. 2025). Žalobkyně zaslala žalované dne 17. 12. 2025 oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu, v níž ji vyzvala k úhradě žalovaného dluhu (předžalobní výzva z 16. 12. 2025, seznam odeslaných zásilek ke dni 17. 12. 2025).7. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o vydání kreditní karty, na základě které žalovaná čerpala finanční prostředky v celkové výši 68 460,25 Kč, které byla povinna vrátit podle stanoveného splátkového kalendáře, což neučinila. Pohledávka za žalovanou byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Schopnost žalované splácet úvěr prověřovala právní předchůdkyně žalobkyně.8. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), a to s přihlédnutím k přechodnému ustanovení § 3028 odst. 3 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to proto, že jak vyplývá z dikce tohoto ustanovení, dosavadní právní předpisy se použijí na závazkové vztahy vzniklé před 1. 1. 2014.9. Podle § 365 obch. zák. je dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem.10. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 504 obch. zák. dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.12. Podle § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.13. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 obch. zák. Žalovaná uzavření smlouvy nijak nesporovala, když z platební historie bylo zřejmé, že své závazky ze smlouvy v minulosti plnila. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 68 460,25 Kč, čímž žalované vznikla povinnost finanční prostředky vrátit včetně smluveného příslušenství, a sice úroku ve výši 19,92 % ročně a také poplatku. Žalovaná svým povinnostem vyplývajícím ze smlouvy nedostála, když neplatila řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, vznikl žalobkyni proti žalované nárok domáhat se po ní zaplacení dlužné částky, a to nejen pokud jde o dlužnou jistinu úvěru a poplatek, nýbrž ve smyslu § 365 obch. zák. i pokud jde o sjednané úroky.14. Jelikož žalovaná žalobkyni žalovanou částku dosud nezaplatila, soud žalobě vyhověl, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 68 972,25 Kč (68 460,25 Kč + poplatky ve výši 512 Kč), kapitalizovaný úrok v sazbě 19,92 % ročně z částky 68 972,25 Kč za období od 21. 1. 2025 do 21. 3. 2025 ve výši 2 478,59 Kč, smluvní úrok v sazbě 19,92 % ročně z částky 68 460,25 Kč od 17. 10. 2025 do 15. 1. 2026, úrok v požadované výši 12 % ročně z částky 68 460,25 Kč od 16. 1. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 68 460,25 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení.15. O příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení se posuzuje podle právní úpravy účinné v době, kdy nastalo prodlení dlužníka, přičemž v dané věci vzniklo prodlení až po 1. 1. 2014. O úroku soud rozhodl podle § 497 obch. zák. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 406 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 760 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 68 972,25 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; předžalobní výzva; návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 930 Kč ve výši 2 716 Kč. Povinnost k náhradě nákladů řízení byla uložena na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).