Žalobce se návrhem podaným k soudu dne 17. 2. 2026 domáhal na žalovaném zaplacení částky 87 037,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno, , zp. využití byt, v domě č.p. , Anonymizováno, , v k.ú. , adresa, , obec , adresa, a je tak členem žalobce. Žalobce žalovanému vyúčtoval náklady spojené s užíváním jednotky za roky 2022 až 2024, přičemž za rok 2022 vznikl nedoplatek ve výši 51 528,40 Kč, za rok 2023 ve výši 15 902 Kč a za rok 2024 ve výši 19 607 Kč. Jednotlivá vyúčtování byla žalovanému zasílána na jím sdělenou e-mailovou adresu, případně prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, přičemž žalovaný proti nim nevznesl žádné námitky, avšak je ani zčásti neuhradil. Splatnost vyúčtování byla stanovena vždy ke dni 31. 7. příslušného roku, přičemž žalovaný se dostal do prodlení vždy následující den. Žalobce žalovaného k úhradě dlužných částek vyzval mimo jiné výzvou ze dne 8. 8. 2024, na niž žalovaný nijak nereagoval. Následně byla žalovanému dne 30. 12. 2025 zaslána předžalobní výzva s lhůtou k plnění do 10. 1. 2026, avšak ani do této doby žalovaný dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Irska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V daném případě se uplatní přímo použitelné ustanovení práva Evropské unie, a to nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), neboť se jedná o spor s účastníkem, který má vazbu na členský stát Evropské unie. Základním (obecným) pravidlem pro založení příslušnosti soudu podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je, že bez ohledu na jeho státní příslušnost musí být žalovaný, který má bydliště v členském státě, žalován v tomto státě, není-li výslovně nařízení uvedeno jinak. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.4. Žalobce i žalovaný byli podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s uvedeným postupem souhlasil podáním ze dne 19. 5. 2026, žalovaný se v uvedené lhůtě nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízeného jednání.5. Z listinných důkazů založených ve spise soud zjistil následující skutková zjištění: žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, v budově č.p. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, v obci , adresa, , zapsaná na LV , Anonymizováno, (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí). Žalobce vystavil žalovanému roční vyúčtování za rok 2022, kterým byl zjištěn nedoplatek ve výši 51 528,40 Kč, přičemž splatnost tohoto nedoplatku byla stanovena ke dni 31. 7. 2023 (zjištěno z ročního vyúčtování za rok 2022 a potvrzení o doručení emailu ze dne 6. 4. 2023). Dále žalobce vystavil žalovanému roční vyúčtování za rok 2023, kterým byl zjištěn nedoplatek ve výši 15 902 Kč se splatností ke dni 31. 7. 2024 (zjištěno z ročního vyúčtování za rok 2023 a emailu ze dne 20. 3. 2024). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek výzvou ze dne 8. 8. 2024, jejíž přílohou byla uvedená vyúčtování (zjištěno z výzvy ze dne 8. 8. 2024 vč. dodejky). Následně žalobce vystavil žalovanému roční vyúčtování za rok 2024, kterým byl zjištěn nedoplatek ve výši 19 607 Kč se splatností ke dni 31. 7. 2025 (zjištěno z ročního vyúčtování za rok 2024 vč. dodejky). Dále žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 30. 12. 2025 s lhůtou k plnění do 10. 1. 2026 (zjištěno z předžalobní výzvy vč. podacího lístku).6. Podle § 1180 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.7. Podle § 1181 o. z., vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný jakožto vlastník jednotky a člen společenství vlastníků (žalobce) byl povinen podle § 1180 a § 1181 o.z. hradit náklady spojené se správou domu a plnění spojená s užíváním jednotky, které mu byly žalobcem řádně vyúčtovány. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá, že žalobce žalovanému vyúčtoval tyto náklady za roky 2022 až 2024, přičemž z vyúčtování vyplynuly nedoplatky v celkové výši 87 037,40 Kč. Žalovaný tyto nedoplatky ve stanovených lhůtách ani později neuhradil, ačkoliv k tomu byl žalobcem opakovaně vyzván. Tvrzení žalobce přitom zůstala v řízení nijak nezpochybněna. Soud proto žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.10. Žalobce požaduje úrok z prodlení u jednotlivých nedoplatků z ročního vyúčtování vždy ode dne následujícího po dni jejich splatnosti, tj. u nedoplatku za rok 2022 od 1. 8. 2023, u nedoplatku za rok 2023 od 1. 8. 2024 a u nedoplatku za rok 2024 od 1. 8. 2025. O tomto příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a přiznal úrok v požadované výši. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 961 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 352 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 87 037,40 Kč sestávající z částky 4 620 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava, návrh ve věci samé) uvedených v § 11 odst. 1 a. t., z částky 2 310 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) uvedený v § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 900 Kč ve výši 2 709 Kč. Celkové náklady žalobce byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok II.). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.