Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. V žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalované poskytla úvěr 10 000 Kč, úvěr se žalovaná zavázala splatit nejpozději , datum, . Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení 10 000 Kč jako nesplacené jistiny úvěru a 9 465 Kč jako nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaná ničeho, ani po výzvě, neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř., když se nevyjádřil na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr 10 000 Kč. Dále byla sjednána zápůjční úroková sazba 40 % p.a. a poplatek za poskytnutí úvěru 9 465 Kč, RPSN 10 208,10 %. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr vč. poplatku za poskytnutí úroku a jednorázovou platbou nejpozději dne , datum, . (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ) Úvěr byl v plné výši poskytnut na účet žalované dne , datum, (zjištěno z výpisu účtu žalované a sdělení , právnická osoba, .) Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vč. potvrzení o podání). Žalovaná byla k zaplacení vyzvána předžalobní výzvou (předžalobní výzva ze dne , datum, vč. potvrzení o podání).4. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Postoupení pohledávky se řídí § 1879 a násl. občanského zákoníku.6. Soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, neboť výše RPSN (10 208,10 %) je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaná podepsala smlouvu o úvěru jako spotřebitel (což sama žalobkyně v žalobě uvádí), přihlédl soud k neplatnosti smlouvy i bez návrhu žalované. Soud tak posoudil věc dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Jelikož žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela 10 000 Kč bez právního důvodu, je povinna žalobkyni jako právnímu nástupci tuto částku vydat. S ohledem na to, že žalovaná ani z části bezdůvodné obohacení nevydala, soud žalobkyni výrokem I. rozsudku přiznal nárok na zaplacení 10 000 Kč. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvod pro její prodloužení.7. Ve zbylé části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku), neboť žalobkyně požadovala přiznání nároků, jejichž existenci vyvozuje z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je u obou účastníků řízení téměř shodný.