19 C 357/2020-35 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované straně zaplatit žalobci 143 814 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. Žalobu odůvodnil tak, že žalobce a jeho partnerka [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] (pozn. soudu: správně manželka) uzavřeli s žalovanou dne 20. 8. 2019 smlouvu o zájezdu [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Předmětem smlouvy byl zájezd s názvem [anonymizováno 6 slov], jež zahrnoval zejména služby letecké přepravy, ubytování a stravování pro dvě osoby. [obec] se měl konat ve dnech 9. 4. 2020 až 20. 4. 2020. Na základě smlouvy uhradil žalobce ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet] ve dvou platbách dne 23. 8. 2019 a dne 10. 3. 2020 cenu zájezdu v celkové výši 143 814 Kč. Dne 6. 4. 2020 odstoupili žalobce a Ing. [jméno] [příjmení] od smlouvy z důvodů uvedených v § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a vyzvali žalovanou k vrácení uhrazené ceny zájezdu. Odstoupení od smlouvy, sepsané právním zástupcem žalobce a Ing. [jméno] [příjmení], bylo žalované doručeno dne 7. 4. 2020. V souladu s § 2536a o. z. vznikla žalované povinnost vrátit přijaté plnění žalobci nejpozději 14 dní od doručení odstoupení od smlouvy, tj. nejpozději dne 22. 4. 2020. Žalovaná však tuto povinnost nesplnila. Namísto toho vystavila žalovaná dne 6. 5. 2020 ve prospěch žalobce a Ing. [příjmení] poukaz na zájezd ve smyslu zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu. Poukaz byl téhož dne doručen právnímu zástupci žalobce a Ing. [příjmení]. Žalobce je přesvědčen, že zákon č. 185/2020 Sb., nelze z důvodu nepřípustné retroaktivity na jeho případ aplikovat, přesto z opatrnosti, jakožto osoba starší 65 let, prostřednictvím svého právního zástupce poukaz ve smyslu § 3 odst. 3 zákon č. 185/2020 Sb. odmítl a vrátil jej dne 12. 5. 2020 žalované. Proto žalobce za období 6. 5. 2020 až 12. 5. 2020 nepožaduje úroky z prodlení. Žalobce shrnul, že vzhledem k tomu, že došlo k odstoupení od smlouvy ve smyslu § 2535 o. z., bylo povinností žalované vrátit žalobci zaplacenou cenu zájezdu. Protože žalovaná svou povinnost nesplnila, byl žalobce nucen uplatnit svou pohledávku soudní cestou. Žalovaná uvedla, že nárok žalobce v celém rozsahu neuznává, neboť má za to, že žalobci tvrzená pohledávka nevznikla. Žalovaná uzavřela smlouvu s Ing. [příjmení], od níž následně Ing. [příjmení] odstoupila z důvodů uvedených v § 2535 o. z. V reakci na odstoupení od smlouvy využila žalovaná svého práva na ochrannou dobu podle § 3 odst. 1 zákona č. 185/2020 Sb. a vystavila Ing. [příjmení] poukaz na zájezd v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona č. 185/2020 Sb. Poukaz žalovaná odeslala na e-mailovou adresu právního zástupce žalobce, který zastupoval také Ing. [příjmení]. Právní zástupce žalobce potvrdil žalované dne 12. 5. 2020 obdržení poukazu a zároveň žalovanou informoval, že Ing. [příjmení] vystavený poukaz odmítá. Činí tak proto, že má za to, že na její případ nelze aplikovat zákon č. 185/2020 Sb., a také proto, že žalobce, jež se měl zájezdu rovněž zúčastnit, má být osobou chráněnou ve smyslu § 3 odst. 3 zákona č. 185/2020 Sb. Podle žalované je však zákon č. 185/2020 Sb. aplikovatelný na projednávaný případ, neboť se jedná o situaci tímto zákonem předvídanou. Předmětem smlouvy byl zájezd s termínem zahájení mezi 20. 2. 2020 a 31. 8. 2020, od které Ing. [příjmení] odstoupila v souladu s § 2535 o. z. a proto žalovaná využila ochranné doby pro vrácení platby a vystavila Ing. [příjmení] poukaz na zájezd (§ 2, § 3 odst. 1 a § 4 zákona č. 185/2020 Sb.). Svůj postup tak považuje za zákonný. Žalovaná považuje za irelevantní tvrzení žalobce, podle něhož má být chráněnou osobou ve smyslu § 3 odst. 3 zákona č. 185/2020 Sb. Smluvními stranami smlouvy jsou pouze žalovaná jako pořadatel zájezdu a Ing. [příjmení] jako zákazník. Žalobce tedy není smluvní stranou smlouvy o zájezdu a ve vztahu k němu má smlouva toliko charakter smlouvy ve prospěch třetí osoby upravené § 1767 a násl. o. z., je tedy pouze osobou ze smlouvy oprávněnou. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani fakt, že zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, přiznává postavení zákazníka též osobám, v jejichž prospěch byla smlouva o zájezdu uzavřena. Žalovaná, citujíc rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 715/2017, uvádí, že smluvní stranou smlouvy o zájezdu dle § 2521 o. z. nemůže být každá osoba, jež vystupuje v postavení zákazníka, ale pouze ten zákazník, který smlouvu skutečně uzavřel. Žalovaná tak uzavírá, že pouze Ing. [příjmení] se mohla zavázat k zaplacení celkové ceny zájezdu a pouze jí vznikl po odstoupení od smlouvy nárok na vrácení již poskytnutého plnění. Jelikož však žalovaná uplatnila právo na ochrannou dobu, došlo k přeměně původního nároku Ing. [příjmení] na nárok na vystavení poukazu podle § 4 odst. 1 zákona č. 185/2020 Sb., který byla Ing. [příjmení] oprávněna odmítnout, jestliže by splňovala některou z podmínek uvedených v § 3 odst. 1 zákona č. 185/2020 Sb. Podle žalované však Ing. [příjmení] tyto podmínky nesplňovala a dalším osobám odlišným od Ing. [příjmení] toto právo nevzniklo, protože jim nevznikl ani původní nárok na vrácení již poskytnutého plnění. Žalovaná doplňuje, že stejný názor zastává také Ministerstvo pro místní rozvoj i [ulice] obchodní inspekce. Žalovaná tak má za to, že žalobce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby a vymáhání žalovaného nároku. Žalobce k námitce nedostatku aktivní věcné legitimace vznesené žalovanou uvedl, že smlouva vůči němu neměla charakter smlouvy ve prospěch třetí osoby, neboť podle žalovanou odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 715/2017 by taková smlouva musela být uzavřena bez jeho přítomnosti. Žalobce však smlouvu podepsal, uhradil cenu zájezdu a dal tak najevo svou vůli být smlouvou vázán. Skutečnost, že formulář používaný žalovanou při uzavírání smluv neumožňoval vyplnění jména druhého zákazníka, nelze přičítat k tíži žalobce. Mezi účastníky není po skutkové stránce sporu o tom, že byla uzavřena smlouva o zájezdu, že jeho cena byla uhrazena a následně bylo od této smlouvy odstoupeno, přičemž toto odstoupení bylo žalované doručeno dne 7. 4. 2020. Z provedeného dokazování zjistil soud níže uvedené skutečnosti. Ze smlouvy o zájezdu [číslo] ze dne 20. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaná je ve smlouvě označena jako„ cestovní kancelář“, jako„ zákazník“ je označena Ing. [příjmení], a to s uvedením adresy, telefonního čísla a e-mailu. Ve smlouvě je dále uvedeno, že zákazník uzavírá s cestovní kanceláří tuto smlouvu i ve prospěch následujících osob, a to 1. [jméno] [příjmení], s uvedením adresy a data narození, a 2. žalobce, s uvedením data narození. Podle smlouvy měl být zájezd konán od 9. 4. 2020 do 21. 4. 2020. V poznámkách je specifikováno, jakou cestou budou poskytnuty cestovní doklady (letenky, pokyny k odletu a všeobecné informace) a přesné časy letů. Dále je ve smlouvě uvedena celková cena zájezdu ve výši 143 814 Kč včetně časového rozvrhu plateb. Záloha ve výši 71 907 Kč měla být uhrazena do 23. 8. 2019 a doplatek ve výši 71 907 Kč měl být uhrazen do 10. 3. 2020 Smlouva je v části s názvem„ podpis zákazníka“ podepsána jak Ing. [příjmení], tak žalobcem. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že z účtu č. [bankovní účet], s názvem„ [anonymizována dvě slova]“, byla odeslána částka 71 907 Kč na účet č. [bankovní účet] s datem zúčtování 23. 8. 2019 a se zprávou pro příjemce„ [příjmení] 9. 4. 24 – 21. 4. 2020 smlouva [číslo] 1. záloha“. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že z účtu č. [bankovní účet], s názvem„ [anonymizována dvě slova]“, byla odeslána částka 71 907 Kč na účet č. [bankovní účet] s datem zúčtování 10. 3. 2020 a se zprávou pro příjemce„ [příjmení] 2020“. Z odstoupení od smlouvy o zájezdu ze dne 6. 4. 2020, sepsaného právním zástupcem žalobce a Ing. [příjmení], soud zjistil, že žalobce a Ing. [příjmení] odstoupili od smlouvy podle § 2535 o. z. z důvodu nemožnosti uskutečnit zájezd v důsledku pandemie koronaviru. V odstoupení od smlouvy žalobce a Ing. [příjmení] vyzvali žalovanou k vrácení již uhrazené ceny zájezdu ve výši 143 814 Kč. Z e-mailu žalované ze dne 6. 5. 2020 adresovaného právnímu zástupci žalobce a Ing. [příjmení] soud zjistil, že přílohou tohoto e-mailu byl poukaz vystavený podle zákona č. 185/2020 Sb. V e-mailu bylo uvedeno, že se jedná o poukaz pro Ing. [příjmení] a dále v něm bylo obsaženo poučení zákazníka o právech podle § 8 tohoto zákona. Z poukazu soud zjistil, že jej na částku 140 200 Kč vystavila dne 6. 5. 2020 žalovaná pro Ing. [příjmení] a žalobce. Platnost poukazu byla stanovena do 31. 8. 2021. Z e-mailu právního zástupce žalobce a Ing. [příjmení] ze dne 12. 5. 2020 adresovaného žalované soud zjistil, že v něm právní zástupce uvedl, že vzhledem k tomu, že k odstoupení od smlouvy došlo dne 7. 4. 2020, tedy před