ECLI: ECLI:CZ:OSPH06:2024:11.C.406.2021.1 Datum: 2022-12-12 Předmět: o určení, že pracovní poměr trvá Ustanovení: ["§ 307a z. č. 262/2006 Sb.", "§ 80 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 48 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 69 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 65 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 309 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 35 z. č. 262/2006 Sb.", "§ 66 z. ["smlouva pracovní""skončení pracovního poměru""odstupné""pasivní legitimace""náhrada mzdy""zkušební doba""bezpečnost a ochrana zdraví při práci""pracovněprávní vztahy"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o určení, že pracovní poměr trvá. Aplikuje: § 307a (262/2006 Sb.), § 80 (99/1963 Sb.), § 48 (262/2006 Sb.), § 69 (262/2006 Sb.).
1. Žalobou podanou u soudu dne 6. 9. 2021 a doplněnou podáními ze dne 7. 2. 2022 a 25. 7. 2022, se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že pracovní poměr žalobce sjednaný v pracovní smlouvě na dobu určitou od 1. 7. 2021 do 31. 6. 2022 trvá. V žalobě tvrdil, že na základě pracovní smlouvy uzavřené s 2. žalovanou na dobu určitou od 1. 7. 2021 do 31. 6. 2022 žalobce nastoupil dne 1. 7. 2021 do práce u 1. žalované, bez sjednání délky zkušební doby. Během pracovního poměru žalobce několikrát upozorňoval na nevhodné pracovní podmínky, což 1. žalovaná vyřešila tím, že žalobci odebrala čip a bez písemné výpovědi jej vyhodila z práce, aniž by mu vytkla jakékoliv nedostatky v práci. Skončení jeho pracovního poměru mu tak bylo sděleno ústní formou na pracovišti, a to dne 21. 7. 2021. Tím došlo k porušení práv žalobce coby zaměstnance a jeho postavení se stalo nejistým a nepředvídatelným. Do podání žaloby pak žalobce neobdržel od žalovaných žádné písemné oznámení o skončení jeho pracovního poměru, byť o něj žádal doporučeným dopisem ze dne 13. 8. 2021, a jelikož účastníci ani neuzavřeli písemnou dohodu o skončení pracovního poměru, má žalobce za to, že jeho pracovní poměr trvá. V tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1618/2000. V dalším podání ze dne 7. 2. 2022 žalobce uvedl, že písemné oznámení datované dnem 30. 7. 2021 o zrušení jeho pracovního poměru ke dni 30. 7. 2021 mu bylo doručeno dne 29. 9. 2021 s poznámkou, že dne 30. 7. 2021 odmítl výpověď převzít. K tomu žalobce doplnil, že uvedeného dne již byl fakticky 10 dnů nezaměstnaný a tudíž nemohl být ani na pracovišti fyzicky přítomen, aby mohl oznámení převzít. Žalobce vyslovil přesvědčení, že jelikož ke zrušení zcela prokazatelně došlo na pracovišti dne 21. 7. 2021, nikoliv 30. 7. 2021, je očividné, že ke zrušení jeho pracovního poměru vůbec nedošlo, ale došlo k podvodnému jednání v úmyslu neplatit odstupné. K otázce pasivní legitimace obou žalovaných odkázal na ust. § 309 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „ZP“), s tím, že dohodou mezi agenturou práce (2. žalovaná) a uživatelem (1. žalovaná) o dočasném přidělení zaměstnance (žalobce), uživatel po dobu dočasného přidělení vstoupil do práv a povinností „skutečného“ zaměstnavatele, přičemž dle zjištění orgánu inspekce práce žalovaná strana porušila pracovněprávní předpisy, neboť dočasné přidělení žalobce k výkonu práce u 1. žalované nebylo skončeno dle § 309 odst. 3 ZP. Dle žalobce tak obě žalované solidárně odpovídají za škodu, kterou tímto zaviněným porušením způsobily. Vyřešení této otázky označil žalobce za klíčové s tím, že může vyřešit nejen otázku předmětné žaloby na peněžité plnění (na náhradu mzdy), ale zároveň napevno postavit i existenci ostatních práv a povinností z předmětného pracovněprávního vztahu, na které má žalobce ze zákona nárok. Z uvedeného žalobce dovodil naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení dalšího trvání jeho pracovního poměru vůči oběma žalovaným.2. Žalované nesouhlasily s podanou žalobou a navrhly její zamítnutí.3. První žalovaná namítala nedostatek své pasivní legitimace ve sporu. Potvrdila, že v minulosti byla zaměstnavatelem žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 17. 1 2020, uzavřené na dobu určitou do 31. 8. 2020, kdy k tomuto datu také pracovní poměr žalobce u ní skončil. Dne 19. 4. 2021 uzavřely žalované rámcovou dohodu o dočasném přidělování zaměstnanců a následně dohodu o dočasném přidělení žalobce coby zaměstnance s místem výkonu práce u 1. žalované a dnem nástupu do práce 1. 7. 2021. Zaměstnavatelem žalobce od 1. 7. 2021 nebyla 1. žalovaná, nýbrž 2. žalovaná. Žalobce nenavázal s 1. žalovanou žádný pracovněprávní vztah, pouze u ní jakožto u uživatele pracoval coby agenturní zaměstnanec 2. žalované. Vůči žalobci coby zaměstnanci agentury práce tak 1. žalovaná nebyla oprávněna jednat jménem 2. žalované, tj. činit za ni jakékoliv právní úkony týkající se vzniku, změny a zániku pracovního poměru žalobce u 2. žalované. Jako uživatel dne 26. 7. 2021 sdělila 1. žalovaná žalobci, že pro jeho nedostatky v práci již nechce, aby jí byl žalobce nadále jeho agenturním zaměstnavatelem (2. žalovanou) dočasně přidělován, odebrala mu přístupový čip a vyzvala ho k odchodu z pracoviště. Téhož dne o tom telefonicky informovala 2. žalovanou s tím, že dne 26. 7. 2021 žalobci coby dočasně přidělenému zaměstnanci již práci nepřidělovala. Na to reagovala 2. žalovaná vypracováním dohody o ukončení dočasného přidělení zaměstnance žalobce u 1. žalované ke dni 26. 7. 2021, kterou žalované uzavřely dne 27. 7. 2021. 1. žalovaná má za to, že veškeré podmínky agenturního zaměstnání splnila, přičemž nemohla nijak ovlivnit, že 2. žalovaná ukončila pracovní poměr žalobce jeho zrušením ve zkušební době.4. Druhá žalovaná namítala, že pracovní poměr žalobce, založený pracovní smlouvou ze dne 1. 7. 2021, ukončila jeho zrušením ve zkušební době ke dni 30. 7. 2021 s tím, že pokud by žalobce považoval toto zrušení za neplatné, měl postupovat dle ust. § 69 odst. 1 ZP a bez zbytečného odkladu sdělit 2. žalované, že trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván. To se však nestalo a bez této podmínky není možné žalobu na určení trvání pracovního poměru projednat.5. Pravomoc českých soudů a aplikace českého práva na daný spor, s ohledem na ukrajinskou státní příslušnost žalobce, je dána čl. 51 odst. 1 a 2 Smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou, o právní pomoci v občanských věcech, ze dne 28. 5. 2011 uveřejněné pod č. 123/2002 Sb.m.s., když žalobce vykonával práci a své pracovní povinnosti na území ČR.6. Při jednání dne 12. 12. 2023 účastníci učinili nesporným, že žalobce a 2. žalovaná uzavřeli dne 1. 7. 2021 pracovní smlouvu, na jejímž základě byl založen pracovní poměr žalobce u 1. žalované na dobu určitou do konce měsíce června 2022 se zkušební dobou, jejíž délka nebyla v pracovní smlouvě výslovně uvedenA. 2. žalovaná přidělila žalobce jako svého zaměstnance dočasně k výkonu práce u 1. žalované, a to po dobu určitou sjednanou v pracovní smlouvě z 1. 7. 2021.1. žalovaná, u které žalobce fakticky pracoval, v průběhu měsíce července oznámila žalobci (dle žalobce dne 21. 7. 2021, dle žalovaných dne 26. 7. 2021), aby nadále nedocházel na pracoviště a odňala mu přístupový čip. Následně 2. žalovaná vyhotovila písemné zrušení pracovního poměru žalobce ve zkušební době datované dnem 30. 7. 2021, v němž uvedla, že žalobce odmítl toto zrušení pracovního poměru převzít. Toto písemné zrušení bylo nejpozději dne 20. 9. 2021 (po opravě nesporného prohlášení žalobce a 2. žalované) doručeno žalobci prostřednictvím poštovní přepravy. Žalobce žádné ze žalovaných písemně neoznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, přičemž 2. žalované tento požadavek nesdělil ani ústně.7. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobce coby zaměstnanec a 2. žalovaná coby zaměstnavatel uzavřeli dne 1. 7. 2021 písemnou pracovní smlouvu, kterou byl sjednán pracovní poměr žalobce u 2. žalované na dobu určitou od 1. 7. 2021 (den nástupu do práce) do 31. 6. 2022 (pozn. soudu - správně má být 30. 6. 2022, když datum 31. 6. neexistuje) se sjednanou zkušební dobou v neuvedené délce trvání, druhem práce (dělnická práce) a místem výkonu práce u 1. žalované (viz pracovní smlouva ze dne 1. 7. 2021).8. Dohodou o dočasném přidělení zaměstnance ze dne 1. 7. 2021 ve spojení s rámcovou dohodu o dočasném přidělování zaměstnanců ze dne 19. 4. 2021 bylo prokázáno, že 2. žalovaná coby agentura práce, která je oprávněna ke zprostředkování zaměstnání dle rozhodnutí ze dne 12. 2. 2020, , Anonymizováno, , a 1. žalovaná coby uživatel se dohodly na dočasném přidělení žalobce coby zaměstnance 2. žalované k výkonu práce u 1. žalované se dnem nástupu 1. 7. 2021 s tím, že vedoucím zaměstnancem oprávněným přidělovat práci a kontrolovat žalobce je P. Jára.9. Dohodou o ukončení dočasného přidělení zaměstnance, uzavřenou mezi žalovanými dne 27. 7. 2021, bylo prokázáno, že 1. žalovaná dne 26. 7. 2021 telefonicky kontaktovala 2. žalovanou s žádostí o ukončení dočasného přidělení žalobce a že žalované se dohodly na ukončení dočasného přidělení žalobce u 1. žalované ke dni 26. 7. 2021.10. Listinou datovanou dnem 30. 7. 2021, kterou vyhotovila 2. žalovaná a adresovala žalobci, bylo prokázáno, že 2. žalovaná písemně oznámila žalobci, že s ním bez udání důvodu ruší jeho pracovní poměr ve zkušební době, a to ke dni 30. 7. 2021, když současně tento den označila za den, kdy žalobce odmítl oznámení převzít. Listina je opatřena podpisem svědka: , tituly před jménem, , jméno FO, . Dle shora uvedeného opraveného nesporného prohlášení žalobce a 2. žalované byla tato listina nejpozději doručena žalobci dne 20. 9. 2021 prostřednictvím poštovní přepravy (viz rovněž kopie obálky č. , Anonymizováno, ze dne 7. 9. 2021).12. Informací o výsledku kontroly, vyhotovenou dne 25. 4. 2022 Státním úřadem inspekce práce, Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu, a doloženou žalobcem, bylo prokázáno pouze to, že k
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.