13 C 193/2023-14 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou zdejšímu soudu dne [datum], domáhala stanovení povinnosti žalovanému, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o nájmu prostoru nesloužícího podnikání číslo [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ Nájemní smlouva“), jejímž předmětem bylo užívání nebytových prostor o výměře 75 m², sestávající ze 2 pokojů, kuchyně a verandy, nacházející se v 1. patře budovy [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], v obci [obec], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ předmět nájmu“). Smluvní strany v Nájemní smlouvě výslovně vyloučily použití ustanovení o automatické obnově nájmu. Nájemní vztah žalovaného k předmětu nájmu tak skončil smluveným datem [datum]. Žalovaný však k předmětnému datu předmět nájmu nevyklidil a nepředal žalobkyni a nadále předmět nájmu užívá, nyní již bez právního důvodu. Žalovaný přitom ji ke dni skončení nájmu nesplnil řádně jemu uložené povinnosti nájemce, neboť do dne podání žaloby neuhradil žalobkyni nájemné za měsíc červen 2023 až září 2023 v částce 18 416 Kč. V případě, že by nájemní vztah dle Nájemní smlouvy nadále trval, byl by žalovaný povinen od [datum] platit měsíční nájemné zvýšené o inflaci dle Nájemní smlouvy, tj. částku 4 604 Kč měsíčně. Tuto částku je tak dle žalobkyně žalovaný povinen vydat coby bezdůvodné obohacení za každý jednotlivý další měsíc užívání předmětu nájmu. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 416 Kč žalovaný neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas v podání ze dne [datum]. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce dne [datum] uzavřeli smlouvu o nájmu prostoru nesloužícího podnikání číslo [anonymizováno] [číslo], jejímž předmětem bylo užívání nebytových prostor o výměře 75 m², sestávající ze 2 pokojů, kuchyně a verandy, nacházející se v 1. patře budovy [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], v obci [obec], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce] Smluvní strany v Nájemní smlouvě výslovně vyloučily použití ustanovení o automatické obnově nájmu a stanovili konec nájemního vztahu ke dni [datum] (zjištěno ze Smlouvy o nájmu prostoru nesloužícího podnikání ze dne [datum]). Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dlužného nájemného za měsíc červen 2023 až září 2023 ve výši 18 416 Kč (zjištěno z Výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne [datum] včetně doručenky). 5. Z ostatních soudu doložených listin soud nezjistil žádné významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé. 6. Podle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle ust. § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. 8. Podle ust. § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. 9. Podle ust. § 2247 odst. 1 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. 10. Podle ust. § 2248 o. z. si strany mohou ujednat každoroční zvyšování nájemného. 11. Podle ust. § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. 12. Podle ust. § 2291 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 13. Podle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Po právním hodnocení zjištěného skutkového stavu za využití výše uvedených zákonných ustanovení došel soud k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci řízení prokazatelně uzavřeli ve smyslu ust. § 2201 a násl. o. z. nájemní smlouvu k předmětu nájmu s délkou trvání do 31. 12. 2022, dle níž byla žalobkyně povinna zpřístupnit předmět nájmu a umožnit jeho užívání. Žalovaný pak byl povinen v souladu s ust. § 2217 a 2246 a 2247 hradit měsíční nájemné ve smluvené výši 4 000 Kč a po začátku roku 2023 nájemné v téže výši navýšené o inflaci. Žalovaný však jeho povinnosti řádně neplnil, když neuhradil dlužné nájemné za červen 2023 září 2023, nepředal předmět nájmu zpět žalobkyni a nadále v něm setrval, čímž se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, která tak má nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši ekvivalentu jinak hrazeného nájemného za další měsíce užívání předmětu nájmu. 17. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení a žalobkyni tak vznikl rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobě v plném rozsahu vyhověl. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.