27 C 306/2024-97 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím po žalované s odůvodněním, že s žalovanou uzavřel distančním způsobem na webových stránkách , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. č. , hodnota, dne , datum, , jejímž předmětem bylo poskytnutí částky , částka, , které byly vyplaceny žalované bezhotovostně na účet , č. účtu, . Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru prověřil úvěruschopnost žalované. Součástí smlouvy se staly obchodní podmínky žalobce a žalovaná se tak zavázala k poplatkům: ve výši , částka, za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, dále ve výši , částka, za službu „, Anonymizováno, “, dále ve výši , částka, za informační SMS. Žalovaná projevila souhlas s obsahem smlouvy elektronicky prostřednictvím klientského profilu. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila dluží tak žalobci vyjma jistiny ve výši , částka, dále poplatek za sjednání úvěru ve výši , částka, , poplatek za expresní sjednání smlouvy ve výši , částka, a , částka, za informační SMS. Dále se žalobce domáhal částky , částka, smluvní pokuty.2. Žalovaná namítla neplatné uzavření smlouvy, neboť v době kontraktačního procesu byla již omezena ve svéprávnosti tak, že není schopna spravovat své jmění v částce nad , částka, . Dále namítla řádné neprovedení posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobce před uzavřením smlouvy a poukázala na závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21, dle které je namístě zvážit, zda nárok proti ní uplatňovaný není v rozporu s dobrými mravy.3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav:4. Žalovaná byla dne rozsudkem Okresního soudu , adresa, – východ, č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, omezena ve svéprávnosti na dobu pěti let, tak, že není schopna spravovat své jmění nad částku , částka, a částkou nad uvedenou hodnotu disponovat a to s odůvodněním, že je u ní přítomna těžká smíšená porucha osobnosti a je důsledku právního jednání ji tak hrozí závažná újma.5. Z uvedeného důvodu soud nemá za prokázané platně uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou, též dílem, že soud nemá za prokázané, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru, neboť smlouva o úvěru založená do spisu neobsahuje ani vlastnoruční ani elektronický podpis žalované ve smyslu ustanovení § 5 zákona č. 295/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce.6. Dále soud nemá za prokázané, že by poskytovatel úvěru (žalobce) postupoval dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinném od , datum, ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, větou druhou, je smlouva neplatná. Z listin založených ve spise nelze učinit žádný hodnověrný obraz o tom, zda a jak žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované ve smyslu shora nastíněných podmínek, v tomto bodě zůstala tvrzení žalobce v rovině neprokázaných tvrzení.7. Z výpisu účtu žalované, který žalobce získal prostřednictvím webu , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , má soud za prokázané, že žalované poskytnul částku , částka, v období od , datum, do , datum, , z přehledu bankovních transakcí vytvořeného samotným žalobcem je uváděna částka , částka, celkem, a to v období od , datum, do , datum, . Zároveň z uvedeného výpisu vyplývá, že žalovaná uhradila částku , částka, (od , datum, do , datum, , tj. před uzavřením předmětné smlouvy) a že je poživatelem invalidního důchodu.8. Výše invalidního důchodu žalované činí od , datum, částku , částka, (oznámení , Anonymizováno, ze dne , datum, ).9. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil nic významného.10. Po té soud posoudil každý důkaz zvlášť, všechny ve vzájemných souvislostech a dospěl k následujícím závěrům:11. Vznik závazkového vztahu uzavřením smlouvy soud nemá ze shora uvedených důvodu za platný, z důvodu nedostatku schopnosti právního jednání na straně žalovaného, ve smyslu § 15 odst. 2 o. z.12. Z uvedeného důvodu lze na nárok žalobce nahlížet dle zásad o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o. z. V tomto punktu je však třeba vzít v úvahu hlediska nastíněná v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21, podle kterého pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy.13. Ve světle těchto závěrů, nelze odhlédnout od skutečnosti, že v řízení žalobce neprokázal, že by se zabýval schopností žalované splácet úvěr, jak mu ukládá shora citovaný předpis takovým způsobem, aby získal hodnověrný obraz o reálných poměrech žalované. Co v řízení prokázáno žalobcem bylo, je skutečnost, že z výpisu z běžného účtu žalované, za období před uzavřením předmětné smlouvy, žalované na uvedený účet přicházel invalidní důchod a v to ve velmi malé částce (, částka, měsíčně) a žádný jiný trvalý příjem ve stabilní částce žalované nepřicházel. Žalobce nijak nevylíčil jakými konkrétními úvahami se řídil, když posuzoval schopnost žalované splácet poskytnutou částku, které konkrétní skutečnosti ho vedly k závěru, že žalovaná je dostatečně solventní pro splácení nejen jistiny, ale všech dalších poplatků a smluvní pokuty. Soudu je z úřední činnosti známo, že v obdobných typech závazkových vztahů, v průběhu kontraktačního procesu poskytovatelé peněžních částek, vyžadují kopie občanských průkazů, z nichž lze seznat, zda konkrétní žadatel o půjčku (úvěr) je či není omezen ve svéprávnosti či zda jí není zcela zbaven. Nebylo prokázáno ani, zda se žalobce na takovou skutečnost žalované před uzavřením smlouvy alespoň dotazoval. Žalovaná je přitom omezena ve svéprávnosti právě z toho důvodu, aby se do podobných situací, kdy na sebe vezme závazek, jenž není s to splnit, nedostávala (jak konstatuje v odůvodnění rozhodnutí Okresní soud , adresa, – východ). Dle názoru soudu tak jde o situaci, kterou zmiňuje v odůvodnění svého nálezu Ústavní soud (bod 13), kdy žalovaná je tak osobou zvlášť zranitelnou, u níž je namístě případné zásahy do základních práv vnímat velice citlivě. Z uvedeného důvodu soud žalobě z titulu bezdůvodného obohacení vyhověl pouze co do částky , částka, , k níž žalovaná omezena není, neboť má soud za to, že uložit žalované k úhradě celou částku, jež se jí mělo dostat (tj. , částka, ), jež by představovala důvodný nárok dle hledisek bezdůvodného obohacení, by vedlo k významnému zhoršení majetkových poměrů žalované, jež je svém příjmu odkázána na invalidní důchod, příp. finančních výpomoc od nejbližších. Snadná dostupnost a velká nabídka spotřebitelských úvěrů přitom, mohou představovat významný společenský problém pro osoby s psychosociálním postižením, jak konstatuje Ústavní soud. Nelze totiž vyloučit situace, kdy poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli úvěr ze zištných důvodů, přestože ví, že daný spotřebitel není kvůli svému postižení či dokonce omezené svéprávnosti způsobilý uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. Pochybnost o souladu s dobrými mravy rovněž mohou vyvstat, jestliže poskytovatel úvěru úmyslně opomene svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost. Ústavní soud uzavírá, že je třeba tak zohlednit ustanovení § 2 odst. 3 o. z., podle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce dostatečným způsobem splnil svou povinnost získat hodnověrné údaje o žalované, které by (odůvodněně) vedly k závěru, že bylo ve finančních možnostech žalované úvěr splácet a že se nezabýval ani základní otázkou svéprávnosti žalované a její schopností platného uzavírání smluv, by vyhovění žaloby co do částky, jež představuje celou výši bezdůvodného obohacení, kterého se žalované mělo dostat, bylo v rozporu s dobrými mravy. Z uvedeného důvodu soud v naprosté většině nárok žalobce zamítnul.14. Lze doplnit, že tím, že se žalobce nedostavil k jednání, vyloučil se z možnosti poskytnutí poučení podle §118a odst. 1,3 o.s.ř., o tom, aby tvrdil všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a navrhl k jejich prokázání důkazy. Poučení podle §118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zá