4 C 225/2025-27 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu dne 21. 5. 2025 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala po žalované zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku. V žalobě tvrdila, že účastníci dne 4. 11. 2024 uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit ve splátkách á 6 000 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 12. 2024. Dlužnou splátku žalovaná neuhradila ani na základě několika písemných upomínek, obsahujících i výzvu k úhradě dohodnutého poplatku za zaslání každé z upomínek á 500 Kč, resp. 1 000 Kč. Žalobkyně proto v souladu se smluvními ujednáními zesplatnila poskytnutý úvěr dopisem ze dne 21. 3. 2025, v němž současně žalovanou vyzvala k neprodlené úhradě zesplatněného dluhu. Žalovaná však dosud dluh nezaplatila, a to ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení, specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas již v rámci podané žaloby. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k návrhu soudu na rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, a k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaná v dané lhůtě nevyjádřila, nastala fikce jejího souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání.4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil následující závěr o skutkovém stavu.5. Žalobkyně uzavřela dne 4. 11. 2024 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které měla žalované poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr byla sjednána ve výši 792 %. Zpoplatnění upomínek v případě prodlení žalované bylo ve smlouvě zpoplatněno částkou 500 Kč za každou upomínku (prokázáno smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, včetně přílohy č. , hodnota, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a potvrzením o okamžité platbě ve výši 1 Kč ze dne 4. 11. 2024). Žalobkyně poskytla dne 4. 11. 2024 na bankovní účet žalované částku ve výši 30 000 Kč (prokázáno potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne 4. 11. 2024). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek dvěma upomínkami ze dne 20. 12. 2024 a 5. 1. 2025 (prokázáno upomínkami ze 20. 12. 2024 a 5. 1. 2025). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 21. 3. 2025 (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího lístku).6. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž nemá pochyb o věrohodnosti provedených důkazů, když ani žádný z účastníků proti provedeným důkazům ničeho nenamítal. Z dalších před soudem provedených důkazů nezjistil soud žádné další skutečnosti rozhodné pro zjištění skutkového stavu ve věci.7. Po provedeném dokazování lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí bylo na jí vlastněný účet dne 4. 11. 2024 poskytnuto 30 000 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno RPSN ve výši 792 % a poplatky za upomínky ve výši 500 Kč. Žalovaná přes výzvu k vyjádření soudem ve smyslu ust. § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. netvrdila, natož prokázala, že by poskytnuté finanční prostředky neobdržela či je vrátila, soud má tak za prokázané, že zmíněná finanční částka byla žalované poskytnuta.8. Po právní stránce posuzoval soud uplatněné nároky žalobkyně podle těchto právních předpisů:9. Podle § 576 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.10. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.13. Podle § 1798 o. z. platí ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2).14. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 1968 věty první o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.18. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.20. Po zhodnocení všech výše uvedených zjištění za využití zmíněných zákonných a smluvní ustanovení dospěl soud k následujícím právním závěrům: Soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. o. z. Žalovaná na straně úvěrovaného smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soudu je z úřední činnosti známo, že Městský soud v Praze jako soud odvolací posuzoval obdobnou věc rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Co 61/2019-90. V něm odvolací soud uzavřel, že úvěrová smlouva na částku 65 000 Kč, kterou měl dlužník splatit v 36 měsíčních splátkách, s efektivním úrokovou sazbou 101,79 % ročně a nominální úrokovou sazbou 72,3 % ročně, je za daných skutkových okolností absolutně neplatná, neboť se jedná o lichvu. Soud takto rozhodoval na základě skutkových zjištění, kdy předmětem dokazování bylo i naplnění subjektivního prvku lichvy u tam konkrétně žalované strany na základě její aktivní obrany, a uzavřel, že tento prvek je naplněn, a to spolu s prvkem objektivním v podobě hrubého nepoměru vzájemného plnění stran důsledkem nemravně vysokého úroku z úvěru. Stejný názor soudy projevily i v dalších rozhodnutích s obdobnou p