11 C 385/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení se žalobkyně stala nabyvatelkou žalobní pohledávky na základě postupní smlouvy uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, , a to spolu s dohodnutým smluvním úrokem ve výši , částka, . Celkovou částku , částka, však žalovaná neuhradila ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požádala žalobkyně o přisouzení žalované částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, jemuž byly finanční prostředky ve výši , částka, poskytnuty. Dále žalobkyně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Na den , datum, nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupkyně žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce v řízení prokázáno, že původní věřitel postoupil žalobní pohledávku na žalobkyni dle postupní smlouvy ze dne , datum, a Dodatku č. , hodnota, z téhož data k této smlouvě, přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dopisem ze dne , datum, (viz cit. postupní smlouva mezi původním věřitelem a žalobkyní včetně jejího Dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek a písemného oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ).Smlouvou o úvěru č. , hodnota, a Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, ke smlouvě o úvěru bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaná dne , datum, , prostředky na dálku, uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, se zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně a RPSN (roční procentní sazba nákladů) ve výši 660 % ročně, který se žalovaná zavázala vrátit v dohodnutých minimálních měsíčních splátkách s dohodnutou splatností.Výpisem z běžného účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, a sdělením , právnická osoba, ., ze dne , datum, (č. l. 22 a násl. spisu) bylo prokázáno, že původní věřitel dne , datum, poukázal na označený účet, jehož majitelem je žalovaná, platbu ve výši , částka, pod variabilním symbolem , var. symbol, , který odpovídá číslu uzavřené úvěrové smlouvy.Dopisem původního věřitele ze dne , datum, bylo prokázáno, že původní věřitel zesplatnila poskytnutý úvěr ke dni , datum, z důvodu neuhrazení dlužné částky a současně žalovanou vyzval k neprodlené úhradě vzniklého dluhu.Předžalobní upomínkou ze dne , datum, a podacím lístkem z téhož data bylo prokázáno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy.5. Žalobkyně nedostavením se k nařízenému jednání znemožnila, aby se jí dostalo procesního poučení při jednání podle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), o nutnosti označit důkazy prokazující její rozhodné žalobní tvrzení o předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele, v důsledku čehož ohledně tohoto tvrzení neunesla důkazní břemeno. Soud totiž není oprávněn ani povinen sděloval žalobkyni potřebná poučení jiným způsobem, než ve smyslu cit. ust. § 118a o. s. ř., a rovněž nebyl ani povinen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 832/2006, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 30 Cdo 891/2020).6. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a původní věřitel na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 279,83 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) ve výši 660 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % ročně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroku v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený ke dni , datum, .Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 279,83 % ročně a RPSN ve výši 660 %, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle ust. § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvyklé vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala.7. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle ust. § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V tomto směru bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalované dne , datum, platbu ve výši , částka, , kterou soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, z něhož žalovaná původnímu věřiteli ani žalobkyni ničeho nevrátila. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni coby postupnici (viz § 1879 a násl. o. z.) částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.8. Z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení dalších nároků plynoucích z této smlouvy, která je absolutně jako celek neplatná, tj. žalobou uplatňovaného smluvního úroku ve výši , částka, . V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., na jehož základě, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně úspěšnou do přiznané částky , částka, , což odpovídá jejímu úspěchu ve výši 68,7 %, přičemž žalovaná byla ve věci úspěšnou ohledně zamítnuté částky , částka, , což odpovídá procentuálnímu úspěchu ve výši 31,35 %. Po odečtu míry úspěchu žalobkyně od míry úspěchu žalované tak činí celkový procentuální úspěch žalobkyně ve věci 37,35 %. Žalobkyni vznikly v řízení náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a nákladů za její právní zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a to za tři úkony právní služby á , částka, a 3x režijní paušál á , částka, (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a DPH 21 % z odměny a pau