18 C 16/2021-85 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobou podanou původně u Obvodního soudu pro Prahu 8 a následně postoupenou soudu zdejšímu se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady shora uvedené částky s příslušenstvím. Důvodem uvedla, že na ní byla společností [právnická osoba] smlouvou uzavřenou dne [datum] postoupena pohledávka za žalovaným, jejímž právním důvodem je smlouva o zápůjčce uzavřená mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], na základě níž poskytla [právnická osoba] žalovanému zápůjčku 3 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 12. 11. 2014. Žalovaný doposud neuhradil ničeho, ač k tomu byl vyzýván. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listin vyplývá skutkový závěr, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit 10. 11. 2014 společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky [právnická osoba] nevrátil, když neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému notifikováno. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu, žalovaný přesto ničeho neuhradil. Soud věc posoudil po právní stránce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), když mezi [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., kdy [právnická osoba] jako zapůjčitel přenechala žalovanému jako vydlužiteli peněžní prostředky (zastupitelnou věc) ve výši 3 000 Kč tak, aby je užil podle libosti a 10. 11. 2014, tedy po čase, je jako věc stejného druhu vrátil. Za poskytnutí peněžité zápůjčky byla sjednána úplata (§ 2392 odst. 2 o. z.). Žalovaný zápůjčku nevrátil v době splatnosti, když neuhradil ničeho, pročež se dostal se splněním dluhu do prodlení (§ 1968 o. z.), a věřiteli tak vzniklo právo po něm požadovat též úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když mezi smluvními stranami nebyla ujednána výše jiná. Následně došlo postupem dle § 1879 a násl. o. z. k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Ta žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, žalovaný přesto ničeho neuhradil. Soud proto žalobě, jíž se žalobkyně domáhala úhrady toliko dlužné jistiny 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení, jako důvodné zcela vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. a právo na jejich náhradu přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč a dále náklady zastoupení žalobkyně advokátem, které tvoří odměna stanovená dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”), ve výši 3 x 200 Kč za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), výzvu k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h) AT) a za sepsání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), dále pak 3 x paušální náhrada hotových výdajů á 100 Kč za úkon (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) a 21 % DPH z nákladů právního zastoupení (189 Kč), celkem tedy 1 489 Kč.