30 C 73/2021-16 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni 103 172 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovanou 1. smlouvu o pronájmu nebytových prostor, na základě které žalobkyně poskytla žalované k užívání kancelář a zprostředkovala souhlas s umístěním sídla žalované 1. na adrese [adresa žalované], za úplatu 4 788 Kč bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců umístění sídla na uvedené adrese. Žalovaná 1. měla předplaceno umístění sídla do 29. 1. 2017, přičemž úplata za následující období byla splatná vždy do 5. dne následujícího měsíce po uplynutí předplaceného období. V opačném případě měla žalovaná 1. změnit své sídlo a učinit k tomu potřebné kroky, aby došlo k výmazu této skutečnosti z obchodního rejstříku. Žalovaná 1. za další období ničeho neuhradila, přičemž nadále má své sídlo evidované na uvedené adrese poskytnuté žalobkyní. Zavázala se přitom, že v případě prodlení s úhradou úplaty je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu za 40 měsíců prodlení (od března 2017 do června 2020 včetně). Přílohou ke smlouvě je rovněž ručitelské prohlášení žalovaného 2. ze dne [datum], kterým se žalovaný 2. zavázal uspokojit žalobkyni závazek žalované 1., pokud jej sama nesplní. 2. Žalovaní ve věci zůstali nečinní a k podané žalobě se nikterak nevyjádřili. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 1. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovanou 1., za níž jednal jako jednatel žalovaný 2., smlouvu o zajištění administrativních služeb na dobu neurčitou, na základě které žalobkyně poskytla žalované 1. možnost užívání kanceláře a umístění sídla na adrese [adresa žalované]. V čl. II. bod 1. smlouvy byla za poskytnutí služeb sjednána odměna ve výši 4 788 Kč bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců, přičemž splatnost byla stanovena vždy do 5. dne kalendářního měsíce poté, co uběhne předplacená doba. Žalovaná 1. se v čl. IV. bod 2. smlouvy zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za každý byť jen započatý kalendářní měsíc prodlení s úhradou odměny. Splatnost smluvní pokuty pak podle smlouvy nastává vždy bezprostředně poté, co je k její úhradě žalovaná 1. vyzvána, nejpozději však do 14 dní ode dne doručení výzvy k její úhradě (smlouva o pronájmu nebytových prostor ze dne 29. 1. 2015). Žalovaný 2. se svým ručitelským prohlášením výslovně zavázal uspokojit žalobkyni dluh žalované 1., spočívající v úhradě sjednané odměny a případných smluvních pokut, pokud žalovaná 1. svůj závazek sama nesplní (ručitelské prohlášení ze dne [datum]). Žalovaný 2. byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky, neboť žalovaná 1. nesplnila dobrovolně své závazky vyplývající ze smlouvy ze dne [datum] (výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka ze dne 1. 11. 2017, včetně dodejky a výzva k úhradě dluhu a předžalobní upomínka ze dne 2. 4. 2020, včetně dodejky). 2. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Podle § 2018 odst. 2 o. z. ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Podle § 2019 odst. 1 o. z. ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu. Podle § 2021 odst. 1 o. z. má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 4. Soud uzavřel, že žalobkyně se žalovanou 1. uzavřela dne [datum] platně smlouvu ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 o. z., na základě které poskytla žalované 1. umístění sídla na výše uvedené adrese. Žalovaná 1. však po uplynutí předplaceného období neuhradila odměnu za poskytnutí sídla, ačkoliv služeb žalobkyně, resp. umístění sídla na dané adrese nadále užívá. Z tohoto důvodu žalobkyni podle čl. II. bodu 1. smlouvy náleží odměna ve výši 4 788 Kč bez DPH (tj. 5 793 Kč s DPH) za každých následujících i jen započatých 12 kalendářních měsíců, ve kterých žalovaná 1. užívá služeb žalobkyně. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu částky 23 172 Kč za dlužnou odměnu, neboť se jedná o odměnu za poskytnutí služeb (včetně DPH) za období březen 2017 - červen 2020. Odměna byla přitom splatná do 5. kalendářního dne v měsíci poté, co období uplynulo (čl. II. bod 1. smlouvy), tj. do 5. 2. 2017. Jelikož žalovaná 1. neuhradila včas splatnou odměnu a služeb žalobkyně užívá (nesmazala své sídlo z poskytnuté adresy), dostala se do prodlení, pročež žalobkyni rovněž vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti odměny, na kterou má žalobkyně nárok (viz výše). Soud zároveň rozhodl, že se žalovanou 1. je povinen dlužnou částku, představovanou neuhrazenou odměnou za poskytnutí služeb žalobkyní, uhradit společně a nerozdílně i žalovaný 2., neboť vystupuje ve věci jako ručitel žalované 1. Nárok žalobkyně vůči němu totiž vyplývá z jeho ručitelského prohlášení ve smyslu ustanovení § 2018 odst. 1 o. z., které bylo platně učiněno v písemné formě podle ustanovení § 2018 odst. 2 o. z. Pro úplnost soud konstatuje, že smlouvu se žalobkyní uzavřel žalovaný 2. za žalovanou 1. platně jako její jednatel. 5. Soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl žalobu co do požadavku úhrady úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 172 Kč ode dne 2. 2. 2017 do 5. 2. 2017, tak jak požadovala žalobkyně, a to vzhledem ke skutečnosti, že dle čl. II. bod 1. smlouvy, byla odměna splatná do 5. kalendářního dne v měsíci poté, co období uplynulo, tedy do 5. 2. 2017. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, týkající se oprávněnosti nároku na úhradu odměny za poskytování služeb, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 7. Soud výrokem I. tohoto rozsudku zamítl žalobu co do požadavku úhrady smluvní pokuty ve výši 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 2. 2. 2017 do zaplacení, kterou představovalo prodlení žalované 1. s úhradou odměny za poskytování služeb po za období březen 2017 až červen 2020 včetně. Ve smyslu čl. IV. bod 2. smlouvy ze dne [datum] totiž nastává splatnost smluvní pokuty až poté, co žalobkyně žalovanou 1. vyzve k její úhradě, resp. nejpozději do 14 dnů od doručení takové výzvy. V řízení nebylo nikterak tvrzeno, natož prokázáno, že by žalobkyně vyzvala žalovanou 1. k úhradě smluvní pokuty a že by tak mohla nastat splatnost smluvní pokuty. Proto ve smyslu uvedeného článku citované smlouvy ze dne [datum] nenastala dosud splatnost smluvní pokuty a tento požadovaný nárok žalobkyně je v současnosti předčasný. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému účastníkovi řízení náklady řízení, neboť žalovaní byli sice v řízení úspěšnější, avšak žádné nák