4 C 438/2020-17 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 29. 12. 2016 smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání (provozování restaurace), na základě které pronajal žalované prostory nacházející se na adrese [adresa žalobce]. Žalovaná porušila povinnosti vyplývající jí ze smlouvy, když opakovaně nezaplatila nájemné stanovené na částku 39 000 Kč měsíčně spolu se zálohami na služby ve výši 11 405 Kč měsíčně za měsíce duben, květen, červen a červenec 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy, když řádně a včas nehradila nájemné, žalobce smlouvu vypověděl, a to s účinností ke dni 24. 7. 2019. Dluh žalované po započtení složené jistoty ve výši 100 000 Kč činí částku 136 648 Kč. Žalovaná tento svůj dluh uznala a zavázala se jej uhradit do 31. 7. 2019. Žalovaná však svůj závazek nesplnila, a to ani po opakovaných výzvách ze strany žalobce. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání uzavřené dne 29. 12. 2016 soud zjistil, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu na základě, které poskytl žalobce žalované prostory k podnikání, žalovaná se zavázala platit pronajímateli nájemné ve stanovené výši 39 000 Kč měsíčně společně s poplatky za služby v měsíční výši 11 405 Kč. Z protokolu o předání prostoru sloužícího k podnikání bylo soudem zjištěno, že nájemní smlouva mezi žalobcem a žalovanou byla ukončena ke dni 24. 7. 2019. Žalovaná řádně předala žalobci pronajaté prostory. Součástí předávacího protokolu ze dne 24. 7. 2021 je i uznání dluhu žalovanou. Žalovaná neuhradila žalobci nájemné a služby za měsíce duben, květen, červen a červenec roku 2019 v celkové výši 201 620 Kč. Žalobce dále po žalované nárokuje smluvní pokutu ve výši 0, 25 % denně z dlužné částky, kterou vyčíslil na 35 028 Kč. Žalobce a žalovaná se dohodly na započtení jistoty poskytnuté žalovanou při uzavření smlouvy ve výši 100 000 Kč. Po započtení dlužná částka, kterou žalovaná uznala svým podpisem, činí 136 648 Kč. Žalovaná se zavázala tento svůj dluh uhradit do 31. 7. 2019. Z upomínek ze dne 17. 9. 2019 a 9. 10. 2019 bylo soudem zjištěno, že žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k uhrazení pohledávky. Následně byla žalované zaslána předžalobní upomínka ze dne 11. 11. 2019. Žalovaná však neuhradila ničeho. 4. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 5. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 440,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 466 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 136 648 Kč sestávající z částky 6 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 640 Kč ve výši 4 334,40 Kč. 7. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).