16 C 103/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném úhrady ve výroku uvedené částky z titulu Smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] již s žalovanou uzavřela dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], která zanikla fúzí s žalobkyní. Za účelem využívání služeb poskytla [právnická osoba] žalované přijímací zařízení - modem [název] [anonymizováno 5 slov]) a [název] [anonymizována čtyři slova], které žalovaný po ukončení smlouvy [právnická osoba] nevrátil, pročež byl povinen uhradit 2 x smluvní pokutu 2 000 Kč. Dále byl žalovaný povinen společnosti [právnická osoba] uhradit poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč podle vyúčtování [číslo] splatného dne 5. 3. 2020 (poníženo o 86,90 Kč coby alikvotní část nájmu modemu) a nájem modemu a pronájem Wi-Fi ve výši 70 Kč měsíčně, a to podle vyúčtování [číslo] splatného dne 20. 12. 2019, vyúčtování [číslo] splatného dne 20. 1. 2020, vyúčtování [číslo] splatného dne 20. 2. 2020 a vyúčtování [číslo] splatného dne 5. 3. 2020. Žalovaný však ničeho z uvedeného neuhradil, byť k tomu byl vyzýván. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listin vyplývá skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], zaniknuvší následně fúzí sloučením s žalobkyní dne [datum], se jako poskytovatelka písemně zavázala smlouvou [číslo] uzavřenou dne [datum], přenechat žalovanému k dočasnému užívání (vedle poskytování služeb elektronických komunikací) zařízení, a to modem [název] [anonymizováno 5 slov]) a [název] [anonymizována čtyři slova], za který se žalovaný zavázal žalobkyni hradit nájemné 70 Kč měsíčně za každý. Zároveň se žalovaný jako uživatel dle 7.4. obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí uzavřené smlouvy, písemně zavázal žalobkyni poskytnuté zařízení vrátit nejpozději do 14 dnů od ukončení smlouvy. V čl. 7 obchodních podmínek bylo sjednáno, že pokud žalovaný jako uživatel zařízení žalobkyni nevrátí včas nebo v pořádku, je povinen uhradit smluvní pokutu dle ceníku, tj. ve výši 2 000 Kč. Modem byl žalovanému předán k samoinstalaci dne 26. 7. 2019, což žalovaný potvrdil svým podpisem na zakázkovém listě. Na poskytnuté služby a na úhradu nájmu modemu ve sjednané výši vystavila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyúčtování [číslo] splatné dne 5. 3. 2020, vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 12. 2019, vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 1. 2020, vyúčtování [číslo] splatné dne 20. 2. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedená vyúčtování neuhradil, odstoupila ke dni 11. 2. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku a k vrácení zařízení. V souvislosti s tím právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalovanému vyúčtováním [číslo] splatným dne 5. 3. 2020 k úhradě též náhradu nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč dle ceníku, který ponížila o částku 86,90 Kč coby alikvotní část nájmu modemu za dobu, kdy jej žalovaný z důvodu odpojení nemohl užívat. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, přesto tak neučinil. Předloženými listinami má soud žalobou uplatněný nárok za prokázaný bez důvodných pochybností. Soud věc posoudil dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), kdy strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouvy dle shora citovaného § 1746 odst. 2 o. z. o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, jejíž součástí byla i smlouva o nájmu modemu podle § 2201 a násl. o. z. Žalovaný nesplnil povinnost uhradit dlužnou částku za nájemné modemu (§ 2217 o. z.) dle vystavených vyúčtování, pročež právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou omezila poskytování služeb žalovanému a od smlouvy odstoupila. Tím žalovanému vznikla povinnost vrátit předměty nájmu pronajímateli (§ 2225 odst. 1 o. z.) což však neučinil do 14 dnů, a proto mu vznikla též povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu (§ 2048 o. z.) za nevrácená zařízení v celkové výši 4 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak bylo založeno právo domáhat se zaplacení dlužné částky za nájemné zařízení a dále náhrady nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč a smluvní pokuty za nevrácení zařízení ve výši 4 000 Kč. Toto právo následně přešlo v důsledku zániku [právnická osoba] fúzí sloučením s žalobkyní na žalobkyni (§ 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev). Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal plně procesně zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jež tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen "AT") sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném a vymezením dlužné částky. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b AT.