18 C 111/2022-15 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované úhrady ve výroku uvedené částky z titulu smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] již s žalovanou uzavřela dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], která zanikla fúzí s žalobkyní. Za účelem využívání služeb poskytla [právnická osoba] žalované přijímací zařízení – modem [typ] [anonymizováno 5 slov]), které žalovaná po ukončení smlouvy [právnická osoba] nevrátila, pročež byla povinna uhradit smluvní pokutu 2 000 Kč. Dále byla žalovaná povinna společnosti [právnická osoba] uhradit poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč dle vyúčtování [číslo] splatného dne 5. 10. 2019 (poníženo o 60,67 Kč coby alikvotní část nájmu modemu) a nájem modemu ve výši 70 Kč měsíčně, a to dle vyúčtování [číslo] splatného dne 20. 6. 2019, vyúčtování [číslo] splatného dne 20. 7. 2019, vyúčtování [číslo] splatného dne 20. 8. 2019 a vyúčtování [číslo] splatného dne 20. 9. 2019. Žalovaná však ničeho z uvedeného neuhradila, byť k tomu byla vyzývána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Z předložených listin vyplývá skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], zaniknuvší následně fúzí sloučením s žalobkyní dne 1. 4. 2020, se jako poskytovatelka písemně zavázala smlouvou [číslo] uzavřenou dne [datum], přenechat žalované k dočasnému užívání (vedle poskytování služeb elektronických komunikací) zařízení, a to modem [typ] [anonymizováno 5 slov]), za který se žalovaná zavázala žalobkyni hradit nájemné 70 Kč měsíčně. Zároveň se žalovaná jako uživatel dle 7.4. obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí uzavřené smlouvy, písemně zavázala žalobkyni poskytnuté zařízení vrátit nejpozději do 14 dnů od ukončení smlouvy. V čl. 7 obchodních podmínek bylo sjednáno, že pokud žalovaná jako uživatel zařízení žalobkyni nevrátí včas nebo v pořádku, je povinna uhradit smluvní pokutu dle ceníku, tj. ve výši 2 000 Kč. Modem byl žalované předán k samoinstalaci dne 8. 3. 2018, což žalovaná potvrdila svým podpisem na zakázkovém listě. Na poskytnuté služby a na úhradu nájmu modemu ve sjednané výši vystavila právní předchůdkyně žalobkyně žalované vyúčtování [číslo] splatného dne 20. 6. 2019, vyúčtování [číslo] splatného dne 20. 7. 2019, vyúčtování [číslo] splatného dne 20. 8. 2019 a vyúčtování [číslo] splatného dne 20. 9. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaná uvedená vyúčtování neuhradila, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne 7. 10. 2019 k omezení poskytování služeb žalované a dopisem z 8. 10. 2019 odstoupila ke dni 20. 10. 2019 od smlouvy a vyzvala žalované k úhradě nedoplatku a k vrácení modemu. V souvislosti s tím právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované vyúčtováním [číslo] splatným dne 5. 10. 2019 k úhradě též náhradu nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč dle ceníku, který ponížila o částku 60,67 Kč coby alikvotní část nájmu modemu za dobu od 7. 10. 2019 do konce zúčtovacího období, kdy jej žalovaná z důvodu odpojení nemohla užívat. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, přesto tak neučinila. Předloženými listinami má soud žalobou uplatněný nárok za prokázaný bez důvodných pochybností. 4. Soud věc posoudil dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouvy dle shora citovaného § 1746 odst. 2 o. z. o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, jejíž součástí byla i smlouva o nájmu modemu podle § 2201 a násl. o. z. Žalovaná nesplnila povinnost uhradit dlužnou částku za nájemné modemu (§ 2217 o. z.) dle vystavených vyúčtování, pročež právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou omezila poskytování služeb žalované a od smlouvy odstoupila. Tím žalované vznikla povinnost vrátit předmět nájmu – modem – pronajímateli (§ 2225 odst. 1 o. z.) což však neučinila do 14 dnů, a proto ji vznikla též povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu (§ 2048 o. z.) za nevrácení zařízení ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak bylo založeno právo domáhat se zaplacení dlužné částky za nájemné modemu v celkové výši 280 Kč ponížených o 60,67 Kč, dále náhrady nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč a smluvní pokuty za nevrácení zařízení ve výši 2 000 Kč. Toto právo následně přešlo v důsledku zániku [právnická osoba] fúzí sloučením s žalobkyní na žalobkyni (§ 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev). Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal plně procesně zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jež tvoří odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném a vymezením dlužné částky. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b AT.