18 C 151/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 7

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy [číslo] ze dne 18. 2. 2020, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla Škoda Superb, [registrační značka]. Pojištění zaniklo z důvodu neplacení dne 28. 5. 2021. Dlužné pojistné za období od 18. 2. 2020 do 28. 5. 2021 spolu s náklady upomínání (600 Kč) činí celkem 3 596 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od 29. 5. 2021 do 17. 1. 2022 pak činí 190 Kč. Podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odst. 2). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odst. 3). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odst. 4). Aniž začalo jednání ve věci samé, vzala žalobkyně podáním doručeným zdejšímu soudu dne 8. 6. 2022 žalobu co do částky 3 521 Kč zpět, neboť byl na dlužnou částku převeden přeplatek z jiné pojistné smlouvy. Soud proto řízení podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. s poukazem na odst. 4 v rozsahu zpětvzetí žalobkyně zastavil (výrok ad I.). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve zbylé části žalobou uplatněného nároku, tj. v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 75 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 29. 5. 2021 do 17. 1. 2022 částkou 190 Kč, rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listin pak vyplývá skutkový závěr, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla dne 30. 12. 2019 uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla s datem počátku pojištění 18. 2. 2020 a výší pojistného 9 144 Kč ročně. Pojištění zaniklo 28. 5. 2021 poté, co žalovaný neuhradil dlužné pojistné, ač byl k jeho úhradě žalobkyní vyzván, k úhradě mu byla stanovena lhůta delší než jeden měsíc a byl upozorněn, že nebude-li pojistné uhrazeno ve stanovené lhůtě, pojištění zanikne. Žalovaný dluh nesplnil, proto byl následně žalobkyní písemně vyrozuměn o zániku pojištění. Žalovaný dlužné pojistné za období od 18. 2. 2020 do 28. 5. 2021 ve výši 2 996 Kč neuhradil ani přes zaslané upomínky. V souvislosti se zaslanými upomínkami náleží žalobkyni ujednaná náhrada nákladů v souhrnné výši 600 Kč. Mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřena pojistná smlouva podle § 2758 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 o. z. má žalobkyně jako pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Pojištění zaniklo v důsledku neplacení podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona, přičemž v případě pojištění za újmu způsobenou provozem vozidla má žalobkyně jako pojistitel podle § 13 odst. 2 zákona právo na pojistné až do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí ve zbylém rozsahu vyhověl. Výše příslušenství v podobě úroku z prodlení (§ 1968 o. z.) je dána § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 věty druhé, neboť žaloba byla v rozsahu dle výroku I. vzata zpět pro chování žalovaného, a současně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 062 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 596 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., částky 1 000 Kč za zpětvzetí žaloby dle § 14b odst. 3 a. t. ve spojení s § 7 bod 3 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., jedné paušální náhrady ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném a vymezením dlužné částky. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.