15 C 105/2023-62 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 5. 2023 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 50 067,71 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že dne [datum] uzavřel s žalovaným Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] účastníci uzavřeli Dodatek č. 4 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 52 244 Kč. Žalobce úvěr č. [číslo] žalovanému schválil a dne 26. 5. 2022 byl vyplacen na běžný účet žalovaného. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a proto žalobce dne 22. 8. 2022 úvěr zesplatnil. Ke dni zesplatnění úvěru činila nesplacená jistina 51 007,71 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru 785,15 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil 29. 8. 2022 částku 840 Kč, tu si žalobce započetl na úhradu jistiny. Dále dne 31. 1. 2023 žalovaný zaplatil částku 100 Kč, tu si žalobce započetl na úhradu jistiny. Aktuální výše pohledávky je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 50 067,71 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru do zesplatnění ve výši 785,15 Kč. Od 21. 11. 2022 žalobce požaduje smluvní úrok ve výši 15% ročně a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný dluh nezaplatil ani přes předžalobní výzvu. 2. Opatrovník žalovaného navrhl zamítnutí žaloby, když žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. 3. Na základě předložených listinných důkazů (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Rámcová smlouva [číslo] o našich službách včetně platebních uzavřená mezi účastníky dne [datum], Dodatek číslo 4 k rámcové smlouvě [číslo] ze dne [datum], předžalobní výzva k plnění ze dne 22. 8. 2022, poštovní podací arch ze dne 24. 8. 2022 k předžalobní výzvě k plnění, výpis z běžného účtu žalovaného ze dne 13. 9. 2022, Podmínky žalobce pro používání úvěru účinné od 31. 10. 2018, Splátkový kalendář ze dne 31. 3. 2023, Přehled plateb žalovaného) soud dospěl k závěru, že žalobce prokázal skutkový stav tak, jak jej popsal v žalobě. Žalobce s žalovaným dne [datum] uzavřel Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] účastníci uzavřeli Dodatek č. 4 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 55 244 Kč. Žalobce úvěr č. [číslo] žalovanému schválil a dne 26. 5. 2022 byl vyplacen na běžný účet žalovaného. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, a proto žalobce dne 22. 8. 2022 úvěr zesplatnil. Aktuální výše pohledávky je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 50 067,71 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru do zesplatnění ve výši 785,15 Kč. Od 21. 11. 2022 žalobce požaduje smluvní úrok ve výši 15% ročně a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 52 244 Kč, který měl splatit ve splátkách. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácel, úvěr byl zesplatněn a proto žalovaný dluží žalobci dosud nesplacenou jistinu ve výši 50 067,71 Kč a nesplacený smluvním úrok z úvěru do zesplatnění ve výši 785,15 Kč 8. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 9. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 10. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. 11. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). 12. Sjednaný smluvní úrok ve výši 17,9% ročně Kč je odpovídající citované judikatuře. 13. Snížený úrok 15% ročně z částky 50 167,71 Kč od 21. 11. 2022 do 30. 1. 2023, a ve výši 15% ročně z částky 50 067,71 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, odpovídá ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“), podle kterého u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 14. Žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Vzhledem k tomu, že žalovaný se vůči žalobci s peněžitým plněním ocitl v prodlení, je jeho nárok na zaplacení úroku z prodlení po právu dán. 15. Námitku opatrovníka žalovaného, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud neshledal důvodnou. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 5 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. na dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odklád