18 C 10/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 134 Kč s příslušenstvím v podobě obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení, a to s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], na základě úvěrové smlouvy z [datum], [číslo] poskytla žalovanému po prověření jeho úvěruschopnosti 10 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 7 994 Kč (úrok 26,1 % p. a. kapitalizovaný částkou 3 103 Kč + 4 891 Kč poplatek za zpracování úvěru a péči o zákazníka) v 52 týdenních splátkách á 347 Kč s poslední splátkou splatnou 28. 12. 2020. Žalovaný uhradil toliko 3 860 Kč, poslední úhradu provedl dne 2. 3. 2020. Pohledávka za ním byla postoupena žalobkyni. Zbývající část dluhu žalovaný neuhradil ani přes zaslanou upomínku. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů 2. Z žalobkyní předložených listin má soud za prokázané, že se dne [datum] [právnická osoba] a žalovaný dohodli, že [právnická osoba] poskytne žalovanému v hotovosti 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem 3 103 Kč a poplatkem za zpracování úvěru a další péči o zákazníka 4 891 Kč, a to v 51 týdenních splátkách á 347 Kč a 52. týdenní splátce 297 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru). Ke svým poměrům žalovaný v žádosti uvedl, že žije ve spolubydlení, je svobodným nemá vyživovací povinnost, nevlastní automobil, pracuje na dohodu o provedení práce jako stavební dělník, jeho příjem činní 21 000 Kč měsíčně netto, další příjem domácnosti činí 20 000 Kč měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje činí 8 000 Kč. Uvedl, že zápůjčku u jiné společnosti nemá a nemá ani bankovní účet (zákaznická karta). Výše jeho průměrného čistého měsíčního příjmu 21 000 Kč za poslední dva měsíce byla potvrzena zaměstnavatelem žalovaného (potvrzení o výši příjmu). Dne [datum] se [právnická osoba] a žalobkyně dohodly o postoupení pohledávky za žalovaným z označené smlouvy na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek s přílohou), což bylo žalovanému notifikováno (oznámení o postoupení pohledávky). 3. Z ostatních předložených listin soud nezjistil skutečnosti pro posouzení a rozhodnutí věci významné. 4. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 5. Smlouvou o úvěru dle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“) je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 7. Podle § 76 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 8. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Žalobkyní bylo v řízení prokázáno, že ze strany její právní předchůdkyně, která na ni pohledávku za žalovaným postoupila (§ 1879 o. z.), byla úvěruschopnost žalovaného posuzována na základě údajů uvedených v zákaznické kartě a potvrzením žalovaného. Na takovéto prověření úvěruschopnosti je však nutno nahlížet jako na zcela nedostatečné a nevyhovující požadavkům § 86 ZSU, a to zejména z důvodu, že sice byla prověřována příjmová stránka žalovaného, nikoliv však jeho stránka výdajová, resp. existence dosavadních dluhů žalovaného. Přitom ani případný prokázaný vysoký příjem potenciálně úvěrovaného nesvědčí ničeho o jeho úvěruschopnosti, je-li na něj nahlíženo izolovaně bez kontextu výdajů úvěrovaného – jinými slovy i v případě osoby prokazatelně vysokopříjmové lze dospět s přihlédnutím k jejím vydáním k závěru o její neúvěruschopnosti. Na výdaje žalovaného bylo v posuzovaného věci usuzováno pouze z jeho nijak blíže neupřesněného a zjevně nepodloženého tvrzení, že jeho měsíční výdaje představují 8 000 Kč. Je zřejmé, že výdajovou stránku žalovaného nebylo možno ověřit výpisem z jeho účtu, neboť žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jej nemá. Ač není povinností mít zřízen bankovní účet, jedná se v poměrech současné doby i s přihlédnutím k věku žalovaného o situaci přinejmenším neobvyklou zasluhující pozornost, která by měla v osobě potenciálního úvěrujícího vzbudit vyšší míru ostražitosti vybízející k otázce, z jakého důvodu nedisponuje osoba potenciálně úvěrovaného bankovním účtem, věcí v dnešní době tak běžnou. Jako jedno z možných vysvětlení této skutečnosti se nabízí, že je daná osoba zatížena exekucemi – ověření takové domněnky je pak pro potenciálního úvěrujícího snadno ověřitelné v rámci jednotek minut náhledem do Centrální evidence exekucí, přičemž požadavek, aby úvěrující v rámci prověření úvěruschopnosti úvěrovaného provedl jeho lustraci v CEE, se nejeví nijak nepřiměřeným. V posuzované věci se tomu tak zjevně nestalo, neboť provedla-li by právní předchůdkyně žalobkyně v rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného jeho lustraci v CEE, nezbytně by musela zjistit skutečnosti, které jsou soudu známy z jeho úřední činnosti, a sice že již v době předcházející poskytnutí úvěru žalovanému proti němu bylo zahájeno více exekučních řízení, která trvala i v době jeho žádosti o úvěr, neboť jsou vedena do dnešní doby. Za takové situace by pak musela právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru neúvěruschopnosti žalovaného, či alespoň přistoupit k detailnějšímu prověření jeho úvěruschopnosti. O tom, že však byl žalovaný v době poskytnutí peněžních prostředků ze strany právní předchůdkyně žalobkyně spíše zcela neúvěruschopný pak svědčí to, že za necelé tři měsíce od poskytnutí peněžních prostředků vrátil uhradil toliko 3 860 Kč a dále již ničeho. 11. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci je soud toho názoru, že na straně právní předchůdkyně žalobkyně nelze mít za to, že splnila svou ZSÚ danou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v ZSÚ uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím právní předchůdkyně žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. Na tuto svou povinnost však zjevně právní předchůdkyně žalobkyně v posuzované věci rezignovala. 12. Ač se ze znění ZSÚ podává, že neplatnost úvěrové smlouvy lze shledat k námitce úvěrovaného, je třeba ve světle již ustálené judikatury hledět na smlouvou o úvěru při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknou (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Krajský soud v Praze – srov. např. jeho rozsudek ze dne 14. 1. 2022, sp. zn. [číslo jednací]), že závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího ověřit úvěruschopnost spotřebitele není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale stejnou:„ …měrou je tato neplatnost stanovena též na