29 C 264/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 7

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o dílo č. 2021 [číslo] ze dne 2. 6. 2021. Žalovaný se zavázal jako zhotovitel provést kompletní dodávky silnoproudých a slaboproudých elektroinstalací v rámci realizace projektu [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]. Dle smlouvy měl žalovaný zahájit zhotovení díl nejpozději dne 5. 6. 2021 a dokončit je do 31. 3. 2022. Žalobce poskytl žalovanému zálohu ve výši 111 306 Kč. Žalovaný však provádění díla nezahájil, a to ani po urgencích ze strany žalobce. Žalobce proto od smlouvy odstoupil a požadoval vrácení poskytnuté zálohy. Žalovaný tak neučinil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 20. 4. 2023. Žalovanému bylo dne 6. 3. 2023 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Soud posoudil nárok dle § 2991 a násl. Zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále jen „Občanský zákoník“), jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalobce žalovanému zaplatil částku 111 306 Kč z titulu smlouvy o dílo ve smyslu § 2586 a násl. Občanského zákoníku. Jelikož však žalovaný nezhotovil pro žalobkyni sjednané dílo a porušil tak podstatným způsobem sjednané povinnosti, žalobce od smlouvy odstoupil dle § 2002 a násl. Občanského zákoníku. Tím došlo k odpadnutí právního důvodu, z něhož žalobkyně plnila a vznikl jí tak nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve smyslu citovaného ustanovení. S ohledem na shora uvedené a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 111.306 Kč s příslušenstvím, sestávajícím z úroku z prodlení v zákonné sazbě z žalované částky. Povinnost žalovaného k úhradě úroku z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21.344,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 566 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 111 306 Kč sestávající z částky 5 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.