3 T 18/2025-757 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Po provedeném dokazování v hlavním líčení soud zjistil skutkový stav, jak je vtělen do výrokové části tohoto rozsudku, tedy že obžalovaní v době od , datum, do , datum, jako držitelé autorizace, po vzájemné dohodě, jako členové zkušební komise, které vždy jeden z nich předsedal, vydávali v rozporu se zákonem č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání (dále též „zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání“), ve spojení s vyhláškou č. 208/2007 Sb., o podrobnostech stanovených k provedení zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání (dále též „vyhláška o uznávání výsledků dalšího vzdělávání“), a současně podle hodnotícího standardu Strážný (kód:68-008-E) Národní soustavy kvalifikací [Národní soustava kvalifikací dále též „NSK“, hodnotící standard Strážný (kód:68-008-E) Národní soustavy kvalifikací dále též „hodnotící standard Strážný NSK“; autorizace podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání dále též „autorizace pro profesní kvalifikaci Strážný (kód 68-008-E)“] osvědčení žadatelům [vyjmenovaným pod body 1) – 10) výroku], kteří neabsolvovali zkoušku, která je obligatorní podmínkou pro získání osvědčení, přičemž za to firmám zaměstnávajícím žadatele účtovali a od těchto inkasovali finanční plnění, jako by zkouška proběhla. Vydané osvědčení v podobě listiny formátu A4 opatřené vodoznakem, barevnými vlákny a kulatým razítkem se jménem a podpisem autorizované osoby následně předali žadatelům prostřednictvím jejich zaměstnavatelů, kteří u obviněných vydání osvědčení popsaným způsobem poptávali, a za fingované absolvování zkoušky uvedenými uchazeči a vystavení osvědčení následně poskytli společnosti , Jméno obžalovaného B, ., která zkoušky oficiálně pořádala, peněžní plnění.2. Obžalovaný , Jméno obžalovaného A, vinu odmítl; k věci vypověděl, že od roku , Anonymizováno, má autorizaci od Ministerstva vnitra (dále též „MV“) ke zkouškám podle zákona o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Zkušební termíny se vyhlašují jeho společností měsíc dopředu veřejně na stránkách www.narodnikvalifikace.cz, prostřednictvím informačního systému ISKA od Ministerstva školství (dále též „MŠ“). Průběhy zkoušek byly kontrolovány ze strany MV. Pokud někdo přijde na zkoušku bez předchozího ohlášení, byl doplněn do seznamu a do systému. To však neplatilo, pokud se zkoušky konaly mimo , jméno FO, , neboť tam je nutno mít listiny připravené předem. Zájemci přijdou na zkoušku, jsou poučeni o BOZP, při příchodu se podepíší na prezenční listinu, předloží doklad totožnosti, kdy jejich totožnost se ověří srovnáním podobenky. Pokud se osoba uvedená na prezenční listině nedostavila, bylo její jméno přeškrtnuto. Žadatelé píší písemný test, pokud uspějí, následuje ústní zkouška. Pokud uspějí i u této, jsou jim vydána osvědčení buď na místě, nebo jsou jim zaslány přes manažery jejich společností. Žadatelé podepisují protokol, od kdy do kdy byl přítomen, jaké si vytáhl u ústní části otázky; pokud žadatel nepostoupí přes písemný test, vyhotoví se ihned protokol, že nepostupuje k ústní části a hned odchází. Zkoušející komisaři protokoly podepisují ještě v přítomnosti prozkoušených osob, někdy až po zkoušce. Pokud bylo osvědčení vytisknuto dopředu, avšak žadatel se ke zkoušce nedostavil, bylo osvědčení skartováno. Zkušební komise se skládá ze 3 osob, každá musí mít autorizaci MV, všechny osoby mají stejná práva a povinnosti. Předseda komise má však rozhodující hlas u ústní části zkoušky, a odpovídá za její administrativu; ručí za řádně vedený archiv a ručí za jeho odevzdání MV do jednoho měsíce od konání zkoušky. Zkoušky hradil zpravidla zaměstnavatel žadatelů. Ztotožnění žadatelů prováděl kterýkoli z komisařů, zpravidla však on. Předseda zkušební komise je dán předem už při zavedení termínů. Komisi zpravidla tvořili oba obžalovaní a paní , adresa, (pozn. soudu – svědkyně , adresa, ). Společnost , Jméno obžalovaného B, ., jež byla dlouhou dobu společností obžalovaného , jméno FO, (který tam je nyní pouze zaměstnán), měla dlouhodobou spolupráci s agenturami , jméno FO, nebo Nero, za posledně jmenovanou jednala paní , jméno FO, (pozn. soudu – svědkyně , jméno FO, ). S touto se jednou viděl na pracovním obědě, jednou na jím organizované přednášce, jinak komunikovali po telefonu, e-mailu, a osobně v rámci pracovního styku. Každá společnost zkouší, jestli by „to nešlo jinak“, je možné, že to žádala i paní , jméno FO, ; tyto nabídky jsou však odmítány. Zkoušel to také pan , jméno FO, . Nikdy ani s obžalovaným kpt. , tituly před jménem, , jméno FO, nekomunikoval o tom, že by se některý z žadatelů nemusel ke zkoušce dostavit. Údaje o žadatelích byly někdy získávány přímo od agentury; avšak například paní , jméno FO, měla vysokou chybovost, a namísto vyplněných údajů zaslala prostřednictvím WhatsApp fotokopii občanského průkazu žadatele. Věc si vysvětloval tak, že držitelé osvědčení uvedení ve výroku tohoto rozsudku pod body 1) – 10), se dohodli se zaměstnavatelem, že jim to nějak opatří, např. za ně pošlou někoho jiného, nebo zapomněli, že na zkoušce byli. V případě, že někdo žádá o opětovné vydání osvědčení z důvodu jeho ztráty, odkáže jej obžalovaný na MV. K převzetí úplatku neměl žádný důvod, zvláště v této výši. Z částky 1 815 Kč se musely pokrýt náklady učebny a kanceláře, včetně odměny komisařů, která činila jednorázově 1 500 – 2 500 Kč za zkoušku. Obžalovaný si neodkázal vysvětlit, proč byli obviněni pouze oni dva, když komise měla 3 členy. Testy byly pro uchazeče veřejně dostupné, včetně odpovědí.3. Ke svým poměrům obžalovaný , jméno FO, vypověděl, , Anonymizováno, . Je zaměstnán, zároveň působí jako osoba samostatně výdělečně činná s příjmy , částka, čistého měsíčně; po nutných výdajích mu zbývá , částka, . Je spoluvlastníkem nemovitosti, v níž bydlí, vlastní osobní automobil, na které čerpá nyní částkou , částka, měsíčně splácený úvěr v původní výši , částka, . Jeho manželka má příjmy , Anonymizováno, – , částka, čistého měsíčně. Je zdravý.4. Obžalovaný , Jméno obžalovaného C, vinu odmítl; k věci vypověděl, že s obžalovaným , jméno FO, spolupracuje od roku , Anonymizováno, , od roku , Anonymizováno, s nimi spolupracuje paní , svědkyně, (pozn. soudu – svědkyně , svědkyně, ). Činnost byla často kontrolována z MV. Kvůli rozdělení administrativní zátěže si obžalovaný , jméno FO, zajistil razítko, aby mohl vystupovat jako předseda komise. Žadatelé o osvědčení se dostavili, byli uvedeni, posazeni do místnosti, došlo k ověření jejich totožnosti. Totožnost kontroval obžalovaný , jméno FO, . Komise byla tříčlenná, nikdy nebylo dopředu domlouváno, kdo bude předsedou; obžalovaný , jméno FO, se vždy podíval do systému, kdy má přijít ke zkoušce a kdy vystupuje jako předseda. Termíny zkoušek byly stanovovány zpravidla 1 měsíc předem. Zkoušky se skládaly i mimo , jméno FO, , bylo však nutné zajistit potřebný počet osob, alespoň 7, nejlépe 10. Žadatelé psali písemný test, kteří hodnotili zkušební komisaři vyjma obžalovaného , jméno FO, , jenž se většinou zabýval administrativní činností; někdy však testy také opravoval. Odměna zkušebního komisaře za účast u zkoušky byla 1 500 Kč. Jelikož nebyl obžalovaný , jméno FO, spokojen s výší finančních prostředků, které vydělával, napadlo ho aktivně vyhledávat žadatele o osvědčení, resp. agentury; za tímto účelem si zařídil vlastní web www.prolegal.cz. Pro tyto agentury vystaví termíny zkoušek, zpravidla jim každý měsíc pošle newsletter s informacemi o nových termínech, na něž je možno se přihlásit. Za zkoušky vystavoval agenturám, co našel či které jej našly faktury. Na webu má oficiální částku , částka, , za „červené“ říkal , částka, . Ceny se mohly lišit i podle odběratelů. Pokud žadatel ke zkoušce přišel a neuspěl, stejně hradil plnou částku jako žadatel, který uspěl. Dotazy na složení zkoušky bez účasti padaly, avšak obžalovaný , jméno FO, vypověděl, že vždy odmítal. S obžalovaným , jméno FO, se domlouvali na doplňování volné kapacity u zkoušek; obžalovaný , jméno FO, měl za to, že v tomto má přednostní právo obžalovaný , jméno FO, . Označení „červený“ používal pro osoby, u nichž bylo nutno umožnit skládat zkoušku prioritně v daném termínu; takto to již bylo uvedeno v přihlášce. Někdy to však nebylo možné z kapacitních důvodů. S některými agenturami byla jednoduchá domluva, že osvědčení se žadatelům nemá dávat na místě. Ze zkoušky se zapisoval protokol, vytvářely se dva záznamy o průběhů výsledků zkoušky (jeden k archivaci, jeden pro MV se stejnopisem osvědčení). Administrativu zajišťoval obžalovaný , jméno FO, . On sám listiny na MV odevzdával až po termínu. Ověřování lidí nedělal, často se spokojil s tím, že od obžalovaného , jméno FO, dostal balík materiálů, které měl povinnost zarchivovat; materiály však nekontroloval, vyjma toho, zda byly podepsané protokoly. Protokoly se podepisovaly ještě v místě zkoušky. U žadatelů, kteří nepřišli, a měli dopředu vytištěná osvědčení, byla tato skartována. Počet osvědčení však nekontroloval. Pokud se přihl