7 C 2/2023-84 — Obvodní soud pro Prahu 7

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení 1 315 300 Kč s příslušenstvím. V podané žalobě a dále v průběhu řízení argumentovala tím, že jí jako provozovatelce ubytovacího zařízení , právnická osoba, , na adrese , Adresa žalobkyně, , a restaurace , právnická osoba, , která se nachází v budově hotelu, byla omezena podnikatelská činnost. Krizovými opatřeními vlády ČR byl zakázán (popř. omezen) provoz hotelu, pročež žalobkyně nemohla provozovat restauraci a hotel v obvyklém rozsahu, což jí způsobilo významný propad příjmů, a došlo tím ke škodě v podobě ušlého zisku. Žalobkyně vyčíslila škodu za období od 9. 10. 2020 do 10. 1. 2021 u restaurace a za období od 22. 10. 2020 do 2. 12. 2020 a od 18. 12. 2020 do 22. 1. 2021 v případě hotelu, neboť Česká republika v těchto dnech kompenzovala dopady opatření prostřednictvím dotačních programů Ministerstva průmyslu a obchodu (tzv „Covid - Gastro“) a Ministerstva pro místní rozvoj (tzv. „Covid - Ubytování“). Z výkazů zisků a ztráty za stanovená období učinila žalobkyně závěr, že rozdíl ve výsledku hospodaření po zdanění mezi příslušným rozhodným obdobím a identickým obdobím předchozího kalendářního roku činil celkem 2 448 000 Kč. Zatímco v předchozím období dosáhla žalobkyně zisku ve výši 1 167 000 Kč, v žalovaném období dosáhla přes výraznou úsporu v provozních nákladech ztráty ve výši 1 281 000 Kč. Žalobkyně dovodila, že jí v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními vznikla škoda, za kterou odpovídá žalovaná ve smyslu § 36 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, (dále jen „krizový zákon“). Nárok na náhradu škody uplatnila žalobkyně dne , datum, u , právnická osoba, a současně u žalované, přičemž , právnická osoba, dne , datum, žalobkyni oznámil, že se předžalobní uplatnění nároku podává u orgánu krizového řízení, a , Jméno žalované, odpovědnost za škodu odmítlo přípisem ze dne 17. 6. 2021, č. j. , č.j., , doručeným dne 18. 6. 2021. Žalobkyně také nesouhlasí s argumentací žalované, kterou považuje za účelovou. Není pravdou, že by stát podle krizového zákona odpovídal pouze za škodu způsobenou krizovými opatřeními individuální povahy. Žalobkyně nesouhlasí s argumentací, že by měl být podle § 36 krizového zákona limitován rozsah nahraditelné majetkové újmy pouze na věcnou škodu. Rozsah škody není omezen a hradí se veškerá škoda, a to včetně ušlého zisku. Pokud jde o příčinnou souvislost, škoda vznikla žalobkyni vlivem krizových opatření. Samotná epidemie navíc měla na faktor poptávky po službách nevýznamný vliv, což žalobkyně opírá o studie evropských institucí, podle kterých ve vztahu k restauracím činila útrata spotřebitelů (v době epidemiologické situace bez krizových opatření) 70 % oproti stavu před pandemií. V případě hotelů snížila krizová opatření, nikoliv pandemie samotná, ekonomickou prosperitu hotelů v průměru o 68 %.2. Žalobkyně se rozhodla s přihlédnutím k pandemické situaci a k finančním dopadům na státní rozpočet neuplatňovat náhradu škody v plném rozsahu, ale pouze ve výši, která by jí náležela v rámci dotačních programů. Uplatňovanou náhradu škody vyčíslila na celkovou částku 1 315 300 Kč. Výše podpory v rámci programu Covid Gastro vychází z výpočtu 400 Kč x počet zaměstnanců x počet uznaných dní rozhodného období. Plných pracovních úvazků měla žalobkyně v inkriminovaném období 14. Náhradu škody v podobě ušlého zisku tak žalobkyně u restaurace požaduje ve výši 414 400 Kč. Hotel byl uveden do provozu před 31. 12. 2019, pročež žalobkyně použila kalkulační vzorec pro provozy zahájené do 31. 12. 2019. Hotel byl v plném provozu od října 2019 do ledna 2020 a nacházeli se v něm hosté, tudíž nebyla použita snížená dotace z důvodu neobsazenosti v tomto období. Hotel měl 35 disponibilních pokojů, výše dotace činila 330 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně nečerpala kompenzační bonus, dospěla k závěru, že výše dotace by v tomto případě činila 900 900 Kč. Žalobkyně je přesvědčena, že jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady uplatňované škody v podobě ušlého zisku, neboť byla vydána krizová opatření, jejich přijetím vznikla žalobkyni škoda a existuje příčinná souvislost mezi krizovými opatřeními a vznikem škody. Žalobkyně vyvinula veškeré úsilí k předejití vzniku předmětné škody, provozovala hotel i restauraci pro zákazníky na služebních cestách, realizovala prodej jídla a pití přes okénko a s roznáškou mimo provozovnu. Na výdajové straně činila úsporná opatření ve svém dodavatelském řetězci, ukončila pracovní poměr s několika zaměstnanci a zrušila sekci autodopravy. Dopad do svých jednotlivých provozů žalobkyně konkrétně vyčíslila a porovnala dosažené tržby s tržbami v stejném období jiného roku. Žalobkyně požaduje vedle výše uvedené škody příslušenství ve formě úroku z prodlení ode dne následujícího po dni, ve kterém jí byl doručen přípis žalované s odmítnutím jejího nároku.3. Žalovaná navrhla zmítnutí žaloby. Uvedla, že není splněn předpoklad vzniku nahraditelné škody, za kterou lze považovat pouze věcnou škodu, a rovněž nebyla naplněna zákonná podmínka příčinné souvislosti. Pojem věcná škoda není v krizovém zákoně definován, nicméně terminologie užitá v jednom právním předpise musí být zásadně v souladu s terminologií užitou v jiných právních předpisech. Žalovaná proto vychází z úvahy, že zákonodárce nezamýšlel dát tomuto pojmu ve dvou právních předpisech (předložených Poslanecké sněmovně v totožném roce) rozdílný význam. V kontextu legislativní historie má jít zásadně o škodu utrpěnou při činnosti orgánů provádějících krizová opatření nebo při poskytnutí věcných prostředků, tedy v bezprostřední souvislosti s aktivní činností orgánů provádějících krizová opatření. Rovněž přívlastek „věcná“ napovídá, že cílem zákonodárce bylo odchýlit se od obecného pojmu škody, jak je používán v jiných předpisech. Žalovaná má za to, že z dikce ustanovení § 36 krizového zákona je zřejmý úmysl zákonodárce upravit odpovědnost státu za škodu podle krizového zákona odchylně od obecné úpravy odpovědnosti za škodu. Náhrada veškeré škody by se za pandemické situace rovněž rozcházela se zásadou racionálního zákonodárce pečovat o veřejné prostředky. Pojem věcná škoda je nutno vykládat jako škodu vzniklou výhradně poškozením, zničením, ztrátou či odcizením věci. Jde o škodu movité či nemovité věci, proto žalobkyní uplatňovaná škoda ve formě ušlého zisku není nahraditelnou škodou podle § 36 krizového zákona. Žalovaná je dále toho názoru, že absentuje příčinná souvislost mezi žalobkyní uplatněnou škodou a krizovými opatřeními. Je nezbytné zohlednit obecnou pandemickou situaci, rozhodování spotřebitelů v takové situaci, přirozený strach a změnu životních i osobních preferencí v souvislosti s koronavirem a následky, které vyvolal. Žalovaná poukázala na zahraniční studie, z nichž dovodila, že lidé během pandemie změnili své zvyky a chování a vyhýbali se davům lidí. Služby nabízené žalobkyní jsou zcela zbytné a s ohledem na hodnotový režim každého člověka nepředstavují žádný nutný produkt, který by v epidemii nemohl být postrádán. Rozhodování cílových zákazníků žalobkyně ovlivnila více zdravotní rizika spojená s epidemickou situací než krizová opatření. Žalovaná je přesvědčena, že žalobkyní nabízené služby by nebyly poptávány i v případě nepřítomnosti zákazů či omezení spojených s krizovými opatřeními. Krizová opatření navíc přispěla ke zmírnění ekonomických škod vzniklých v důsledku koronaviru. V případě volného šíření epidemie by ekonomické dopady byly horší, což žalovaná opírá o závěry ekonomů z pražského CERGE-EI institutu. Jestliže by došlo k nezvladatelnému nárůstu případů nakažených koronavirem a následnému zahlcení kapacit zdravotnického systému, způsobil by tento akutní nedostatek dostupné lékařské péče zvýšená úmrtí obyvatel. Za takové situace by se lidé z obavy o zdraví intuitivně stáhli ze společenského i ekonomického života. V neposlední řadě má žalovaná za to, že žalobkyně neplnila prevenční povinnost a nepředcházela vzniku škody.4. Mezi účastníky bylo nesporné a soud vzal za prokázané (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), že žalobkyně provozovala ubytovací zařízení , Jméno žalobkyně, , na adrese , Adresa žalobkyně, , a restauraci , právnická osoba, v budově uvedeného hotelu.5. Mezi účastníky není dále po skutkové stránce sporu o tom, že krizovými opatřeními vydanými státem byl omezen maloobchodní prodej, ubytovací a stravovací služby či svolávání a shromažďování osob na tzv. hromadných akcích. Žalobkyně podáním ze dne 6. 4. 2021, doplněným dne 12. 5. 2021, uplatnila u žalované nárok na náhradu škody způsobené krizovými opatřeními ve výši 1 315 300 Kč, jak je požadováno žalobou. Žalovaná odškodnění nároku odmítla dopisem ze dne 17. 6. 2021.6. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že je žalobkyně obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je hostinská činnost, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin a silniční motorová doprava.7. Z výpisu z veřejné části živno