24 C 10/2021-67 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy, a které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum] včetně nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 7 300 Kč, tj. celkovou částku ve výši 17 300 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, konkrétně na základě předloženého občanského průkazu, výpisu z účtu na jméno žalovaného za poslední tři měsíce, pracovní smlouvy či potvrzení o výši příjmu. Na základě poskytnutých a ověřených informací tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 4 300 Kč, která byla ve výši 2 200 Kč započtena na úhradu poplatku za poskytnutí a sjednání úvěru, ve výši 1 074 Kč na úhradu poplatku za hotovostní výběr splátek a ve výši 1 026 Kč na úhradu poplatku za vyhodnocení úvěru. Pohledávka ze strany společnosti [právnická osoba] přešla na základě smlouvy prodeji části závodu ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni jako novému věřiteli. Žalovaný však i přes výzvu k úhradě dlužné částky neuhradil žalobkyni do dne podání žaloby ničeho dalšího. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Soud vycházel z předložených listinných důkazů a vzal za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem, jak bylo zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo]. Žalovaný dále podepsal souhlas se zpracováním osobních údajů ke smlouvě o úvěru, předpis splátek ke smlouvě o úvěru 13 M, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobkyně doložila finanční analýzu ze dne [datum], kopii občanského průkazu žalovaného, formulář kontaktní osoby, smlouvu o podnájmu bytu ze dne [datum], evidenční listy pro výpočet úhrady za užívání bytu od [datum] do [datum] a od [datum], oznámení ČSSZ ze dne [datum] a ústřižky pro příjemce. Z těchto listin soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o úvěr byl invalidním důchodcem třetího stupně, náležel mu invalidní důchod ve výši 10 161 Kč, vyplácen však byl pouze ve výši 9 473 Kč. Žalovaný bydlel v podnájmu společně s nezletilým synem, za což měsíčně hradil částku 3 689 Kč. Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na poskytnutý úvěr celkem částku 4 300 Kč. Ve věci bylo prokázáno, že pohledávka ze strany společnosti [právnická osoba] přešla na základě smlouvy prodeji části závodu ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni jako novému věřiteli. 5. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem prověřena. Z finanční analýzy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti kalkulovala s měsíčním příjmem žalovaného ve výši 9 473 Kč, měsíčními výdaji žalovaného ve výši 6 689 Kč a s pevně stanovenou rezervou na neočekávané výdaje ve výši 1 000 Kč, z čehož vyplynuly měsíční volné finančního zdroje ve výši 1 784 Kč. Soudu jednak není zřejmé, z jakých konkrétních výdajů by měla sestávat částka 6 689 Kč. Nadto výše výdajů, které žalovaný uvedl při finanční analýze, jsou zcela nereálné, a to zejména co se týče života nebo životních nákladů v [obec], jakož i s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný zaopatřuje dítě školou povinné. Vzala-li by právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnost žalovaného v potaz veškeré nutně vynakládané výdaje zejména na bydlení, dopravu, služby, potraviny, hygienu, ošacení a školní výdaje pro nezletilého, nemohla racionálně dojít k závěru, že při invaliditě třetího stupně s invalidním důchodem ve výši 9 473 Kč, bude žalovaný schopen měsíčně splácet částku 1 300 Kč na poskytnutý úvěr. Soud má za to, že takovéto prověření úvěruschopnosti je zcela nedostatečné. 6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy disponovala dostatečnými informacemi k tomu, aby mohla dospět k přesvědčivému závěru, že žalovaný nebude schopen poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas navrátit. Věřitel je podle zákona povinen posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru však nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná, k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 – ve světle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23“). 10. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně přijal bez právn