33 C 107/2022-60 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 308,80 EUR a 130 908,80 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení, jak je podrobněji specifikován ve výroku I.). Svůj návrh odůvodnila tak, že se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o podnájmu, ve znění pozdějších dodatků, kterou přenechala žalované do užívání nebytové prostory v 6. nadzemním podlaží budovy [adresa] na adrese [adresa], žalovaná se zavázala hradit nájemné ve výši 4 463,54 EUR měsíčně za kanceláře a 130,84 EUR měsíčně za každé parkovací místo a dále provozní náklady ve výši 32 322,15 Kč měsíčně za kanceláře a 730 Kč měsíčně za každé parkovací místo. Žalovaná na základě toho dluží žalobkyni na nájemném celkem 13 308,80 EUR a 130 908,80 Kč, a to po odečtení složené jistoty ve výši 8 928 EUR. Dlužné částky byly žalované vyúčtovány fakturami [číslo]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce. Žalovaná však dluh neuhradila. 2. Žalované bylo dne [datum] doručeno usnesení obsahující uložení povinnosti vyjádřit se dle § 114b odst. 1 o. s. ř. ve stanovené lhůtě 30 dnů. Žalovaná se k žalobě vyjádřila jen tak, že chce uhradit všechny své dluhy vůči žalobkyni, avšak neobdržela od žalobkyně požadované vyúčtování. 3. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Podle odstavce 2 téhož ustanovení k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle odstavce 5 téhož ustanovení, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odstavce 3 téhož ustanovení rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o. s. ř.). Podle § 157 odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo pro zmeškání. 4. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že vylíčením rozhodujících skutečností žalovaný reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce; svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě žalovaný nemusí rozvádět do všech podrobností; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2597/2007); není hodnocena ani kvalita nebo obšírnost jeho vyjádření, vyjádření ale nemůže být obecné a vágní, protože jinak by smysl usnesení vydaného podle § 114b odst. 1 o. s. ř. nemohl být naplněn (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2632/2018). Z vyjádření žalovaného musí vyplývat snaha aktivně se účastnit řízení a včasného projednání věci, nikoli pouze obstruovat. 5. Shora citované vyjádření žalované soud posoudil jako naprosto neodpovídající tomu, co vyžaduje ustanovení § 114b o. s. ř. Vyjádření žalované bylo zcela obecné, nijak konkrétně nereagovalo na žalobní tvrzení, k nimž žalovaná neuvedla vůbec nic. Obecná zmínka o jakémsi požadovaném vyúčtování – bez konkrétní vazby na žalobní tvrzení či jakékoli další podrobnosti – na nedostatečnosti vyjádření nic nemění. I kdyby bylo hypoteticky prokázáno, že žalovaná nějaké vyúčtování požadovala, nijak z toho neplyne, jaký konkrétní význam by to mělo pro žalobou uplatněný nárok. 6. Za této situace a veden judikaturou Nejvyššího soudu posoudil soud citované vyjádření jako zcela nedostatečné a nezpůsobilé zabránit účinkům předpokládaným § 114b odst. 5 o. s. ř., neboť vzhledem ke své kusosti a obecnosti nebylo projevem snahy aktivně se účastnit řízení, nýbrž pouze řízení obstruovat. 7. Předmětem řízení je zaplacení nájemného a souvisejících úhrad dle smlouvy o podnájmu, tedy nárok, který soud právně posoudil podle § 2201 a násl. o. z., zvláště pak § 2215 o. z., a dále úroku z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ve věci proto lze uzavřít smír a vydat rozsudek pro uznání. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že k tomu byly splněny všechny předpoklady, a rozsudek pro uznání vydal, aniž by nařizoval ústní jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalobkyni. 9. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 54 528,50 Kč a sestává z následujících položek: a) soudní poplatek ve výši 22 766 Kč; b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 10 140 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 2 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, žaloba; c) odměna za zastupování advokátem po 5 070 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 a. t. za 1 úkon právní služby: jednoduchá výzva k plnění; d) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 3 úkony; e) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 5 512,50 Kč. 10. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.