7 C 34/2019-534 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce původně podal žalobu o zaplacení částky 2 338 683,83 Kč s příslušenstvím dne [datum], v průběhu řízení žalobce podáním datovaným [datum] rozšířil žalobu o s příslušenstvím. Soud připustil změnu – rozšíření žaloby, protože dosavadní dokazování mohlo být podkladem pro řízení o změněném návrhu. 2. Žalobce podal žalobu na zaplacení sporných částek s odůvodněním, že oba účastníci řízení jsou obchodními společnostmi provozující pojišťovací činnost ve smyslu zákona č. 277/2009 Sb. o pojišťovnictví, když žalobou uplatněný nárok, je požadován z titulu solidární odpovědnosti žalovaného. Požadované částky představují 50 % částky, která byla žalobkyní zaplacena poškozenému panu [jméno] [příjmení] [anonymizováno] (dále jen poškozený) z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka] (dále jen tahač), a to v souvislosti s dopravní nehodou z [datum], když žalobce je na základě smlouvy o škodovém pojištění za škodu způsobenou provozem vozidla [číslo] odpovědnostním pojistitelem vozidla – tahače. [ulice] nehodu a nároky z ní vyplývající žalobce eviduje jako pojistnou událost č. 2011 [číslo]. Žalovaný je pojistitelem návěsu [registrační značka] (dále jen návěs), který byl součástí jízdní soupravy s tahačem, který byl pojištěn u žalované, ze stejného titulu. Žalobce plnil poškozenému škodu, která postupně narůstala v průběhu uspokojování jeho nároků, když žalobce uhradil postupně částku, která je dvojnásobkem sporné sumy. Žalobce plnil poškozenému v souladu s ustanovením §§ 6 a 9 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nárok požaduje žalobce z titulu solidární odpovědnosti dle § 7 odst. 1 německého zákona o silničním provozu (StVG a související judikatury tamních vrcholných soudů, mimo jiné rozsudek z [datum] pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo]), z kterého vyplývá, že za škody způsobené provozem vozidla (soupravy), kterým je tahač s připojeným návěsem mající rozdílné odpovědností pojistitele jsou oba dva pojistitelé, to jak pojistitel tahače, tak návěsu odpovědni, společně a nerozdílně. V rámci následného vypořádání pojistitelů platí, že každý z těchto subjektů odpovídá druhému pojistiteli co do poloviny zaplacené částky. Aplikaci německého práva žalobce dovozuje z ustálené Evropské judikatury, konkrétně z rozsudku soudního dvora Evropské unie z 21. 1. 2016 ve spojených věcech C359/14 a C475/14, ze kterého vyplývá, že nařízení Evropského parlamentu a rady [příjmení] [číslo] z [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a nařízení Evropského parlamentu a rady č. 864/2007 z [datum] o právu rozhodném pro mimo smluvní závazkové vztahy (Řím II), musí být vykládány v tom smyslu, že právo rozhodné pro uplatnění regresního nároku pojistitele tahače, který nahradil škodu poškozeným při dopravní nehodě zaviněné řidičem uvedeného vozidla, vůči pojistiteli přívěsu taženého vozidla při této dopravní nehodě se určí na základě čl. 7 nařízení č. 593/28, pokud pravidla deliktní odpovědnosti použitelná na tuto dopravní nehodu podle čl. 4 a následné řízení [číslo] stanovují rozdělení povinnosti náhrady škody. Žalovaný nezpochybňoval nárok žalobce až do roku 2016, kdy prostřednictvím jejího škodního zástupce [příjmení] – [anonymizováno] bylo do [datum] uhrazeno v rámci regresu 5 308 633,17 Kč, když žalobce má za to, že došlo ze strany žalovaného k přehodnocení obsahu rozsudku soudního dvora z [datum] ve výše uvedených ve spojených věcech. Žalobce však má za to, že výše uvedeným rozhodnutím nedošlo k změně právní úpravy ani judikatury, a proto je na místě žalobě vyhovět, když mezi účastníky je nesporné, že žalovaný je pojistitelem návěsu, který byl účastníkem dopravní nehody, jak vyplývá z fotodokumentace a zprávy o dopravní nehodě. Pokud žalovaný s odkazem na § 511 odst. 2 s. o. z. č. 40/1964 Sb. namítal, že mu nebylo umožněno uplatňovat námitky vůči původnímu věřiteli žalobce, konstatuje, že se tak stalo nejpozději v roce 2012, kdy také začala žalovaná strana uspokojovat regresní nároky žalobce, pokud bylo namítáno promlčení nároku žalobce konstatuje, že žádná z plateb nebyla promlčena, protože nejstarší, z plateb, které jsou nárokovány byla z [datum] za situace, kdy žaloba byla podána [datum], kdy s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ve věcech 32 Cdo 3603/2015 a 32 Cdo 31/2016 má regresní nárok samostatnou právní povahu, samostatnou promlčecí dobu, která je nezávislá na promlčení původního dluhu, regresní nárok na uhrazení 50 % vynaloženého plnění vůči žalované nastal okamžikem každého plnění. Žalobce se domáhal plnění z dílčích faktur, které vystavovala [právnická osoba], která vystupovala jako škodní zástupce poškozeného, jednalo se o úhradu [datum] - 5 424,27 EUR - 149 661,04 Kč, [datum] - 11 740,94 EUR - 323 704,77 Kč, [datum] - 743,86 EUR - 20 510,18 Kč, [datum] 5 621,58 EUR - 154 938,74 Kč, [datum] - 15 200,44 EUR - 419 317,85 Kč, [datum] 57 692 EUR - 1 546 280,48 Kč, [datum] 96 EUR - 2 568,98 Kč, [datum] 22 549,69 EUR - 595 559,86 Kč, [datum] 10 920,32 EUR - 284 376,05, [datum] 30 000 EUR – 802 080 Kč, [datum] - 4 346,47 EUR - 114 292,36 Kč, [datum] 10 094,70 EUR - 264 097,35 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k plnění ve výši 50 % z proplacené náhrady poškozenému dne [datum] na částku 1 748 458,97 Kč, a následně dne [datum] na částku 590 225 Kč, následně rozšířením žaloby se žalobce domáhal 50 % uhrazených škod, kdy bylo uhrazeno [datum] 11 205,12 EUR – 287 355,30 Kč, [datum] 11 788,10 EUR - 303 130,99 Kč, [datum] 7 594,10 EUR - 193 345,79 Kč, když na výše uvedené sumy byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne [datum], ve všech případech žalobce se dožaduje zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po odeslání výzvy, doručení výzev nebylo zpochybňováno. Uvedené částky byly placeny mimo jiná za ztráty na výdělku poškozeného, odborný posudek, lékařské zprávy, vyšetření, cestovní náhrady, odškodné za bolest, sirotčí důchody pozůstalých dětí. Pokud bylo namítáno, že žalobce plnil promlčené nároky, nikdy se tak nestalo. Pokud žalovaným bylo odkazováno na údajnou neexistenci právního základu nároku, argumentoval žalobce zákonem o pojistné smlouvě [číslo] § 33 odst. 1, když obdobná úprava je i v platném občanském zákoníku [číslo] odst. 1 [číslo] 2012 Sb. Pokud žalovaný zpochybňoval nárok žalobce, tento odkazoval též na rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 12. 2015 ve věci sp. zn. 23 Cdo 4210/2013 ze kterého vyplývá právo žalobce na regres ve výši, která odpovídá míře účasti na nehodě. 3. Soud ve věci vydal platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včasný odpor a včas se k věci vyjádřil. Žalovaný navrhoval, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta s odůvodněním, že nárok, který je činěn předmětem sporu zcela neuznává. Za nesporné považoval žalovaný fakt, že eviduje škodní událost pod [číslo] z [datum], při níž mělo dojít k poškození blíže neznámého vozidla vozidlem [příjmení] [registrační značka] (správně [registrační značka]), když toto vozidlo mělo být u žalobce rámcovou pojistnou smlouvu pojištěno pod [číslo]. Žalovaný zpochybnil, že by k výše uvedenému pojištěnému vozidlu byl připojen návěs [registrační značka] a tento měl být v době dopravní nehody pojištěn u žalované firmy, toto neměl žalobce doložit, když samotné oznámení škodné události z [datum] ze strany řidiče a provozovatele nepostačuje. Žalovaný též považuje za neprokázanou samotnou pojistnou událost. Žalobcem předložené příkazy k platbě a výpisy z účtu dokazují pouze to, že od [datum] byly činěny platby na účet, kde příjemcem byl [anonymizována dvě slova]. Spojitost provedených plateb s pojistnou událostí žalobce považuje za nesouvisející s pojistnou událostí. Žalobce považoval za neunesení důkazního břemene na straně žalobce, kdy neprokázal škodnou událost. Žalovaný namítal, že pokud se žalobce měl dozvědět z oznámení [datum] a s platbami měl začít [datum], nesplnil oznamovací povinnost v souvislosti s uplatňovaným regresem, který vyplývá z § 511 odst. 2 s. o. z. [číslo]. I pokud by žalobce prokázal spojitost jím uplatňovaného nároku z titulu solidární odpovědnosti, neměla žalovaná možnost vyjádřit se k nároku na pojistné plnění a uplatnit případné námitky proti nároku uplatňovaného poškozeným. Žalovaný má za to, že žalobce neprokázal, proč plnil a plnil v jakém rozsahu, žalovaný namítl promlčení všech nároků vzhledem k tomu, že se jedná o škodu vzniklou [datum] za situace, kdy žaloba byla podána [datum]. Dále žalovaný namítal, že v českém právním řádu není zakotven regresní nárok mezi pojistiteli, když má za to, že jediným ustanovením, které upravuje regresní nároky § 10 zákona č. 168/1999 Sb., který obsahuje taxativní výčet, kdy má pojistitel právo na náhradu vyplaceného pojistného plnění, toto však na sporný případ se nepoužije, protože dle uvedeného ustanovení může pojistitel uplatňovat nároku pouze vůči pojištěnému, pojistníkovi a provozovateli vozidla, právo žalobce jako pojistitele tahače na úhradu pojistného plnění vůči pojistiteli návěsu v českém právním řádu. Žalovan