8 C 68/2023-70 — Obvodní soud pro Prahu 8

Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalovanému uhradit žalobkyni částku 35 656,37 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odvozovala od nároku původního věřitele žalovaného, společnosti [právnická osoba], právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ předchůdce“), s nímž uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž nárok vůči žalovanému od předchůdce nabyla. Nárok spočíval v zaplacení žalované částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru mezi žalovaným a předchůdcem. Žalovaný tuto smlouvu uzavřel po registraci na webových stánkách předchůdce a zadání osobních údajů. Předchůdce měl ještě předtím ověřit schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr. Po tomto procesu předchůdce umožnil žalovanému čerpat úvěr až do úvěrového rámce 15 000 Kč. Žalovaný dílčí úvěrové částky čerpal a průběžně je splácel, nicméně v určitém bodě přestal své povinnosti plnit. Na úhradu jistiny úvěru tak žalovanému podle žalobkyně zbývá částka 14 065,37 Kč, na kapitalizovaném úroku 14 091 Kč a na smluvní pokutě 7 500 Kč Smlouva o revolvingovém úvěru byla ukončena ke dni 19. 7. 2021 a žalovaný byl povinen celý úvěr splatit do 30 dnů, k čemuž však nedošlo. Úrok z úvěru činil při řádném splácení 0 %, avšak v případě nesplácení úvěru byl sjednán na 22 % měsíčně z jistiny úvěru. Žalovaný podal včasný a přípustný odpor vůči elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 4. 4. 2023, č. j. EPR 499283/2023-9, v němž uvedl, že smluvní pokuty a RPSN neodpovídají obvyklé míře a jsou v rozporu s dobrými mravy. Při sjednávání smlouvy na něj byl prý vyvíjen ze strany předchůdce tlak. Navrhl soudu snížit pokuty a úroky z prodlení o dvě třetiny. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila v podané žalobě, a žalovaný nereagoval na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s předchůdcem smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 18. 2. 2021 (dále jen„ smlouva“), na základě níž byl žalovaná oprávněn čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce, kterým byl uveden v uživatelském účtu žalovaného (prokázáno bodem 3.1. smlouvy). Úvěrový rámec byl stanoven na maximální částku 16 000 Kč (prokázáno profilem uživatele – žalovaného). Žalovaný byl přitom povinen předchůdci hradit alespoň minimální měsíční splátku úvěru v minimální výši 500 Kč (prokázáno bodem 4.1. a 4.3. smlouvy). Nezvýhodněná sazba měsíční úrokové sazby činila 22 %, roční procentní sazba nákladů pak 563,65 % a smluvní pokuta výši 0,1 % denně (prokázáno bodem 5.1.3, bodem 8.9. a bodem 5.4. smlouvy). Předchůdce zaslal žalovanému dne 18. 2. 2021 na jím uvedené číslo účtu částku 15 000 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu ze dne 26. 2. 2021, profilem uživatele, přílohou č. 2 k zákonu č. 257/2016 Sb. a smlouvou). Předchůdce postoupil pohledávku za žalovaným ve výši 14 065 Kč na jistině dluhu, 14 091 Kč na kapitalizovaném úroku a 4 219,61 Kč na smluvní pokutě na žalobkyni (prokázáno dílčí smlouvou o postoupení pohledávek č. 1 ze dne 6. 5. 2022 a přílohou této smlouvy). Žalobkyně vyzvala žalovaného v dostatečném předstihu před podáním žaloby k plnění dlužné částky a zároveň s tím mu oznámila postoupení pohledávky (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 5. 2022 a podacím lístkem z téhož dne). Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že nárok žalobkyně je po právu pouze co do částky jistiny dluhu, tj. 14 065,37 Kč. V ostatních nárocích soud shledává porušení dobrých mravů ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. Soud hodnotí smluvní měsíční úrok ve výši 22 % jako nepřiměřeně vysoký, a to i přesto, že se jedná o krátkodobý spotřební úvěr. Podle Měnové statistiky V/ 2021 vydávané ČNB se přitom průměrná úroková sazba u kontokorentů a revolvingových úvěrů v únoru 2021 pohybovala okolo 11,98 %. S ohledem na to, že úroková sazba 22 % je téměř na dvojnásobku průměrné úrokové sazby v tomtéž období, shledal soud ujednání o smluvní úrokové sazbě jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. Jelikož povinnost zaplatit úrok ze spotřebitelského úvěru je pro smlouvu natolik zásadní, že nelze očekávat, že by strany uzavřely smlouvu i bez sjednání úroku, hodnotí soud podle § 576 o. z. a contrario, že na celou smlouvu je nutné hledět jako na neplatnou, neboť smluvní ujednání o úroku nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit. Z téhož důvodu proto soud nepřiznal ani požadovanou smluvní pokutu, ač její výše 0,1 % denně nebyla soudem shledána jako rozporná s dobrými mravy. Soud proto uzavírá, že nárok žalobkyně je důvodný pouze co do výše bezdůvodného obohacení, tedy co do poskytnutých a nevrácených 14 065,37 Kč. Žalovaný od předchůdce přijal převodem na účet částku 15 000 Kč bez právního důvodu ve smyslu § 2991 o. z., resp. z právního titulu, který odpadl, když smlouva byla soudem shledána jako neplatná. Žalovaný přitom netvrdil, že by částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, žalobkyni vrátil. Z uvedených důvodů soud přiznal žalobkyni nárok spočívající v bezdůvodném obohacení ve výši 14 065,37 Kč. Žalovaný se též ocitl v prodlení s navrácením bezdůvodného obohacení, a to ihned poté, co se bezdůvodně obohatil, tedy 18. 2. 2021. Žalobkyně však požadovala přiznat zákonný úrok z prodlení až od 20. 7. 2021, a soud ji v tomto ohledu nemůže přiznat více, než co žádala. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou účastníků byl srovnatelný, když žalobkyně byla úspěšná zhruba ve 40 % a žalovaný zhruba v 60 %. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.