28 C 69/2015-427 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 13. 2. 2015 domáhal zaplacení bolestného, náhrady za ztížení společenského uplatnění, nákladů spojených s léčením, náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, vše v souvislosti se zraněními utrpěnými žalobcem při dopravní nehodě, k níž došlo dne 26. 5. 2012 a kterou způsobil řidič vozidla, ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla sjednáno u žalované (vzhledem k tomu, že o nehodě a existenci pojištění nebylo sporu, není zapotřebí tato skutková tvrzení podrobněji reprodukovat). O nárocích žalobce na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění již bylo pravomocně rozhodnuto výrokem I. rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 11. 2019, č. j. 28 C 69/2015-169, ve znění opravného usnesení zdejšího soudu ze dne 20. 3. 2024, č. j. 28 C 69/2015341. Nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti byl kvantitativně změněn podáním žalobce došlým soudu dne 19. 4. 2024, přičemž změna žaloby v tomto směru byla připuštěna usnesením zdejšího soudu vydaným při ústním jednání dne 29. 4. 2024. V době rozhodování soudu nynějším rozsudkem tak předmět řízení představoval nárok na zaplacení částky 18 850 Kč s úrokem z prodlení z titulu nákladů léčení (zaplacených , tituly před jménem, , jméno FO, v souvislosti s, Anonymizováno, operací podstoupenou žalobcem dne , datum, ), částky 171 831,70 Kč s úrokem z prodlení z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (za období od 16. 6. 2012 do 9. 6. 2013) a dále částky 1 700 439,30 Kč s úrokem z prodlení a měsíčního důchodu 15 865,20 Kč, obojí z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (za období od 10. 6. 2013). K nároku na náhradu za ztrátu na výdělku uváděl žalobce, že před nehodou pracoval ve dvou pracovních poměrech, jako hlavní lešenář u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , s průměrným měsíčním výdělkem 7 206 Kč a dále jako obchodní ředitel u společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , s průměrným měsíčním výdělkem 22 740 Kč, tudíž by náhrada měla být vypočtena s ohledem na oba. Dále uváděl, že jeho pracovní schopnost se v průběhu času měnila (nejprve byla zachována v rozsahu 30 %, od září 2014 se zvýšila na 50 % a od října 2020 se zvýšila na 55 %) a odpovídajícím způsobem se měnil i pobíraný invalidní důchod, který by měl být zohledněn.2. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala. Nezpochybňovala předmětnou nehodu, při níž byl žalobce zraněn, a existenci pojištění. K nároku na náhradu nákladů léčení uvedla, že není vůbec zřejmé, jaké lékařské výkony , tituly před jménem, , jméno FO, provedl, a že nejde o nic, co by bylo možno podřadit pod účelné náklady spojené s léčením. K náhradě na náhradu za ztrátu na výdělku uvedla, že nepovažuje za prokázané, že žalobce skutečně vykonával oba pracovní poměry, které tvrdil, což má vliv i na náhradu po skončení pracovní neschopnosti včetně renty. Ve vztahu k nárokům uplatněným žalobcem teprve v rámci změny žaloby žalovaná namítla promlčení.3. Ve věci opakovaně rozhodoval i odvolací soud, naposledy usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, č. j. 15 Co 123/2023-326, kterým zrušil předchozí rozsudek zdejšího soudu. Odvolací soud svým rozhodnutím mj. shledal, že základ nároku žalobce na odškodnění újmy za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti i po jejím skončení je dán, stejně tak jako základ nároku na rentu do budoucna (odst. 26 odůvodnění jeho usnesení), a soud prvního stupně má provést dokazování ohledně výše žalobcem uplatněného nároku na odškodnění za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení a následně renty do budoucna, „když co do základu odvolací soud shledal tyto nároky opodstatněnými“ (odst. 29 odůvodnění jeho usnesení). Podle mínění zdejšího soudu jde o vyjádření závazného právního názoru odvolacího soudu, nikoli pouze názoru na hodnocení důkazů, jak argumentovala žalovaná (viz zejména její podání ze dne 6. 2. 2024). Dále odvolací soud uložil zdejšímu soudu zjistit skutkový stav věci ve vztahu k nároku na úhradu nákladů léčení., právnická osoba, provedenému dokazování a z něho vyplývajícím závěrům, v rozsahu, v němž se týká zbývajícího předmětu řízení, soud uvádí následující.K existenci dvou pracovních poměrů.5. V řízení byly provedeny důkazy, které se týkaly tvrzení žalobce o existenci dvou pracovních poměrů ke dni nehody, a to u společnosti , právnická osoba, ., a společnosti MVD , právnická osoba, . Šlo konkrétně o pracovní smlouvu ze dne 1. 5. 2012 se společností MVD , právnická osoba, ., platový výměr vydaný touto společností, pracovní smlouvu ze dne 10. 6. 2011 se společností , právnická osoba, ., výkazů o průměrném výdělku u obou společností, potvrzení o průměrném výdělku u společnosti , právnická osoba, ., poskytnutí informací o pracovním poměru společnosti MVD , právnická osoba, ., potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění, písemné vyjádření , tituly před jménem, , adresa, ze dne 11. 8. 2022, výplatní lístky žalobce vystavené společností , právnická osoba, ., a sdělení Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne , datum, . Ve vztahu k jednotlivému i celkovému hodnocení těchto důkazů pro závěr o existenci obou pracovních poměrů je namístě odkázat na odstavce 16 až 24 odůvodnění shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2023, č. j. 15 Co 123/2023-326, neboť odvolací soud je zhodnotil sám (pro účely zjištění výdělků žalobce se nicméně zdejší soud některými z nich bude zabývat níže).6. Zdejší soud je, jak již bylo řečeno výše, vázán právní názorem odvolacího soudu o základu nároku žalobce, proto neprováděl k otázce existence obou pracovních poměrů (z níž základ nároku žalobce vyplývá) další dokazování, zejména důkazy navrhovanými žalovanou v jejím podání ze dne 6. 2. 2024, tj. výslechem všech osob zaměstnaných u společnosti MVD , právnická osoba, . (jejichž identitu si měl podle žalované soud zjistit sám) a znaleckým zkoumáním data podpisu pracovní smlouvy (o kterém ovšem sama žalovaná uvedla, že rozdíl v řádu jednoho měsíce znalec nejspíše nebude schopen po 12 letech seznat). Stejně tak pokládal za nadbytečné provádět k tomu účastnický výslech žalobce.K okolnostem relevantním pro zjištění výše ztráty na výdělku.7. V pracovní smlouvě se společností , právnická osoba, ., datované dne 10. 6. 2011, nebyla mzda žalobce konkrétně uvedena (zjištěno z uvedené smlouvy). Ve výplatních lístcích žalobce za leden až březen 2012 byla jako základní měsíční mzda uvedena částka 8 000 Kč (zjištěno z uvedených výplatních lístků).8. V prvním čtvrtletí roku 2012 činil průměrný hodinový výdělek žalobce u společnosti , právnická osoba, ., částku 43,36 Kč a průměrný hrubý měsíční výdělek částku 7 541 Kč (zjištěno z výkazu o průměrném výdělku ze dne 23. 5. 2013 vyhotoveného uvedenou společností).9. Podle pracovní smlouvy se společností MVD , právnická osoba, . datované dne 1. 5. 2012 a na ni navazujícího „platového“ výměru činila mzda žalobce od 1. 5. 2012 částku 30 000 Kč měsíčně (zjištěno z uvedené smlouvy a platového výměru).10. Žalobce u společnosti MVD , právnická osoba, . v prvním čtvrtletí roku 2012 nepracoval; jeho pravděpodobný hodinový výdělek činil 163,05 Kč (zjištěno z výkazu o průměrném výdělku ze dne 20. 5. 2013 vyhotoveného uvedenou společností; shodný údaj vyplýval i z poskytnutí informací jednatelkou uvedené společnosti ze dne 21. 8. 2013 a ze dne 5. 5. 2014).11. Žalobce byl v období od 25. 6. 2014 do 20. 5. 2018 veden jako uchazeč o zaměstnání, podpora v nezaměstnanosti mu nebyla poskytována (zjištěno z potvrzení , právnická osoba, o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ze dne 3. 11. 2014 a ze dne 21. 5. 2018).12. Žalobce od společností , právnická osoba, ., a MVD , právnická osoba, ., inkasoval částky náhrady mzdy v souvislosti s pracovní neschopností ve výši 2 396 Kč resp. 8 170 Kč (mezi stranami to bylo nesporné a shodný údaj vyplýval i ze shora uvedených výkazů o průměrném výdělku). Soud k tomu nicméně považuje za vhodné na tomto místě uvést, že jelikož se žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti až za období od 16. 6. 2012, tedy za dobu, kdy již nepříslušela náhrada mzdy od zaměstnavatele, ale dávky nemocenského pojištění (k nim níže), byly tyto úhrady pro posouzení výše žalobou uplatněného nároku irelevantní.13. Žalobci byly za období od 16. 6. 2012 do 9. 6. 2013 vyplaceny Pražskou správou sociálního zabezpečení dávky nemocenského pojištění v celkové výši 200 996 Kč (zjištěno z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 29. 5. 2013 a 4. 12. 2013).14. Žalobce byl shledán invalidním ve třetím stupni s tím, že jeho pracovní schopnost poklesla o 70 %, a byl mu od 10. 6. 2013 přiznán invalidní důchod ve výši 10 602 Kč měsíčně (zjištěno z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 9. 7. 2013 a oznámení o výplatě důchodu z téhož data). Podle s