7 C 13/2021-278 — Obvodní soud pro Prahu 8

1. Žalobkyně podala žalobu na zaplacení částky 82 800 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že požaduje doplacení zbylého pojistného plnění z titulu škodní události č. , hodnota, , pod kterým je vedena žádost žalobkyně o poskytnutí pojistného plnění za škodu, která vznikla žalobkyni při dopravní nehodě, k níž došlo , datum, kolem , hodnota, hodin před domy , č. p., v obci , adresa, , když účastníkem nehody bylo , značka vozidla, , RZ , SPZ, , které v době nehody řídil , jméno FO, , jehož provozovatelem a vlastníkem je žalobkyně. Dalším účastníkem zmíněné nehody bylo , značka vozidla, RZ , SPZ, , které řídila , tituly před jménem, , jméno FO, , a jež bylo z titulu zákonného pojištění odpovědnosti pojištěno u žalované. Řidič vozidla žalobkyně byl obžalován z přečinu ublížení na zdraví a po provedeném trestním řízení byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 28. 5. 2020, č. j. 17 T 103/2019-338, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, č. j. 10 To 168/2020-358, zproštěn obžaloby, když soud dospěl k závěru, že nikoliv jednání obžalovaného, ale jednání chodce zapříčinilo, že obžalovaný musel zpomalit, nestihl projet křižovatku před projíždějícím autem a došlo ke střetu , značka vozidla, s , značka vozidla, . Dále krajský soud dovodil, že obžalovaný řidič vozu Honda neodpovídá za zavinění dopravní nehody ani ve formě tzv. nevědomé nedbalosti dle § 16 písm. b) tr. zák.2. Při nehodě došlo na , značka vozidla, k totální škodě, škoda byla stanovena na částku 240 000 Kč, když cena vraku 136 500 Kč byla žalobkyni vyplacena, k doplacení zbývala částka 103 500 Kč, kterou žalobkyně žádá po žalované. Na základě výzvy k doplacení žalovaná uvedla, že šetření pojistné události bylo ukončeno a doplaceno bude pouze 20 700 Kč, včetně DPH, což se stalo. Žalovaná měla zjistit, že míra účasti řidiče , značka vozidla, na nehodě měla představovat 80 %. Vyplacené pojistné mělo zohledňovat uvedenou míru účasti. Žalobkyně mailem z , datum, požádala o došetření pojistné události a s ohledem na vyjádření žalované, které zůstalo beze změny, zaslala předžalobní upomínku a doplacení sporné částky do , datum, . K doplacení nedošlo. Žalobkyně s odkazem na § 2932 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uvedla, že dle předestřeného ustanovení při střetu dvou nebo více provozů se vypořádají provozovatelé podle své účasti na způsobení škody, když za situace, kdy řidič , značka vozidla, nehodu nezavinil ani ve formě nevědomé nedbalosti dle žalobkyně nepřichází v úvahu vypořádání závislé na míře účasti. S odkazem na § 6 odst. 2 a § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu, a § 2758 odst. 1 a § 2811 o. z. požaduje uhrazení škody, která žalobkyni vznikla ve výši 240 000 Kč, s ohledem na uhrazenou část v celkové výši 157 200 Kč žádá o zaplacení zbytku. Částku požaduje i se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího, kdy došlo k ukončení šetření pojistné události, tedy , datum, .3. Žalovaná navrhovala žalobu v plném rozsahu zamítnout s odůvodněním, že eviduje škodnou událost z 10. 9. 2018, při níž došlo ke střetu , značka vozidla, a , značka vozidla, , přičemž žalobkyni bylo již vyplaceno 136 500 Kč za vykoupení vraku a dalších 20 700 Kč. Žalovaná další plnění odmítla s ohledem na to, že s odkazem na § 2932 o. z. hodnotila míru účasti řidiče , značka vozidla, na 80 %. Pokud žalobkyně odkazuje na odůvodnění trestního rozsudku, kde byl obžaloby řidič , značka vozidla, zproštěn, vycházel soud ze zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obžalovaného), když žalovaná poukázala na fakt, že po nehodě neměl řidič , značka vozidla, jevit známky šoku a o přítomnosti chodce, který měl údajně vstoupit do vozovky nebylo příslušníkům policie při nehodě sděleno nic. S tvrzením o chodci přišel řidič až téměř měsíc po vzniku dopravní nehody u výslechu. Žalovaná dále poukázala na fakt, že trestní řízení má jiné zásady než občanskoprávní, v trestní věci pochybnosti o skutku vedly k vyřčení osvobozujícího rozsudku, což však neplatí pro řízení občanskoprávní, když konstatuje, že z posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, vyplývá, že k nehodě došlo v důsledku nedání přednosti řidičem , značka vozidla, řidičce , značka vozidla, , která měla před vznikem dopravní nehody přednost v jízdě s tím, že nemá za to, že řidička , značka vozidla, reagovala opožděně a mohla střetu vozů zabránit. Poukázala také na znalecký posudek, ze kterého vyplývalo, že řidička mohla na zleva vyjíždějící automobil reagovat až v okamžiku, kdy mohla spolehlivě vyhodnotit, že bude jeho řidič pokračovat v průjezdu křižovatkou, což však bylo problematické pro poměrně nízkou rychlost , značka vozidla, a měnění rychlosti při průjezdu křižovatkou, čímž byly vyměněny podmínky pro vnímání pohybu jeho vozidla, čímž se změnily podmínky pro včasnou reakci řidičky. Žalovaná má za to, že vzhledem k tomu, že nevystupovala v trestním řízení, tak v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ve věci II. ÚS 46/10, bude třeba provést dokazování ohledně důvodu vzniku dopravní nehody v řízení u zdejšího soudu. V reakci na znalecký posudek znalce , jméno FO, , doplnila žalovaná svoji procesní obranu a uvedla, že řidič , značka vozidla, použil dané vozidlo k jízdě za situace, v níž nebylo z technického hlediska způsobilé provozu na pozemních komunikacích. Dále poukázala na závěry znaleckého posudku, ze kterých vyplývá, že řidička , značka vozidla, nemohla zpomalit, protože před její vozidlo vjelo , značka vozidla, náhle, když mělo s průjezdem křižovatky počkat do doby, až , značka vozidla, projede křižovatkou.4. Žalobkyně replikou doplnila skutková tvrzení a právní argumentaci, když tvrdila, že hlavní příčinou vzniku dopravní nehody a, Anonymizováno, tedy škody bylo jednání neznámého chodce, který náhle přebíhal před , značka vozidla, , který donutil řidiče zpomalit při průjezdu křižovatkou a jednání řidičky, která se plně nevěnovala řízení vozidla, nesledovala situaci, nepřizpůsobila své chování vzniklé situaci, reagovala opožděně, neodvrátila dopravní nehodu a porušila tím své povinnosti vyplývající z § 4a a § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. V reakci na vypracování znaleckého posudku zadaného soudem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , žalobkyně konstatovala, že považuje posudek za nepřezkoumatelný, neúplný, nevěrohodný a zkreslený s tím, že znalec měl vybírat pouze skutečnosti, které byly k neprospěchu žalobkyně, když poukazovala též na formální nedostatky znaleckého posudku, opětovně odkázala na rozsudek Okresního soudu Praha-západ, že řidička , značka vozidla, měla dostatek času na nastalou dopravní situaci reagovat.5. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne ze dne 14. 6. 2022, č. j. 7 C 13/2021-96, zamítl žalobu, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 82 800 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni uložil, aby žalované zaplatila na náhradě nákladů 22 651,20 Kč (výrok II). Soud prvního stupně v dané věci neshledal důvodu pro zjišťování průběhu dopravní nehody, zavinění dopravní nehody, respektive podílu na dopravní nehodě, protože vozidlo žalobkyně , značka vozidla, nebylo technicky a právně podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001, o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, způsobilé provozu na veřejných komunikacích. Uzavřel tedy, že je zcela nepodstatné, jaký byl technický stav vozidla ve skutečnosti, neboť vůz byl technicky nezpůsobilý ex lege, jako takový neměl být účasten provozu na pozemních komunikacích, když ani není podstatné, že technický stav nebyl důvodem nehody. Podle soudu prvního stupně nehoda a škoda byla v příčinné souvislosti s přítomností vozu žalobkyně na pozemních komunikacích a kdyby žalobkyně, respektive řidič, ctili povinnost neprovozovat technicky nezpůsobilý vůz, k nehodě by nedošlo. Za této situace je podle soudu prvního stupně důvod pro odmítnutí pojistného plnění, a to s ohledem na § 36 odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb.6. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 11. 2022, č. j. 28 Co 359/2022-123, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně posoudil odlišně příčinnou souvislost mezi technickým stavem vozidla žalobkyně a vzniklou škodou. Podle názoru odvolacího soudu sama skutečnost, že vůz žalobkyně se zúčastnil provozu na pozemních komunikacích, přestože nebyl technicky způsobilý ex lege k provozu na těchto komunikacích, když žalobkyně, respektive řidič jejího vozidla, nectil zákonnou povinnost, jak uzavřel soud prvního stupně, nebyla hlavní a jedinou příčinou dopravní nehody a vzniku škody. Došel tedy k závěru, že v je v daném případě nutné doplnit skutkový stav věci ohledně zjištění pro věc relevantních skutečností, zejména stran samotného průběhu dopravní nehody.7. Soud vzal za svá shodná, resp. nezpochybňovaná skutková tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) ohledně pojištění , značka vozidla, u žalované z t